Love from hospital // Larry Stylinson Book1 ✔️

5

Tma. Mohlo být kolem druhé ráno a Louis zase nespal. Jeho pokoj byl prázdný, takže nemusel utíkat někam jinam.

Koukal na majestátně vyhlížející měsíc v úplňku a kmital nohama - postele byly vysoké a on nedosáhl na zem.

Miloval noci. Narozdíl od dne byl v noci klid a on mohl osamotě přemýšlet. Často spal přes den, jen aby mohl být po nocích vzhůru.

Usilovně přemýšlel nad tím co řekl Thomasovi. Byla to vůbec pravda? Nebo to byla jen snůžka lží, které měly odbít narušitele.

Musel si přiznat - i když skutečně nerad - , že možná opravdu stál o jeho společnost. Byl velmi depresivní a pesimistický člověk, nicméně se s tím prckem cítil kupodivu víc než dobře.

Nic k němu necítí!

Jen si v jeho společnosti přijde chtěný. To je pocit, který bohužel Louis nezná, tak možná proto mu ten klučina nevadí až tak, jak naznačil Tomovi.

,,Ještě nespíte, Louisi?" položila mu na rameno ruku jedna postarší sestra. Byla jeho oblíbená. Ma nic se neptala a přišlo mu, že ho i chápe.

,,Ne,"

,,V jídelně sedí chlapec a pláče. Víte, viděla jsem ho s Vámi a mě nechtěl nic říct..." nedořekla to, ale on věděl co chce.

,,Proč bych tam chodil?" nepodíval se na ni. Bál se, že by ho její pohled zlomil.

,,Protože vzlykal Vaše jméno," poplácala Louise po zádech a odešla.

Co mi to ten klučina dělá?! Moc mi to teda neulehčuje.

Pořádně se nadechl, aby si dodal odvahu a seskočil z postele na nohy. Vydal se do nemocniční jídelny. Připadal si jako ninja. Nechtěl na sebe moc upozornit a opravdu moc nechybělo moc od toho, aby se plazil po stěnách.

Neviditelnost. To Louimu vždy šlo. Teda, alespoň pro jeho okolí byl víceméně neviditelný.

Bylo mu divné když se z jídelny neozívaly žádné zvuky, žádný pláč. Přece by mu nelhala.

Až když se pořádně podíval, do očí ho uhodilo klubíčko neštěstí ležící na stole. Přešel přes půlku místnosti a pomalu si přidřepl k Harrymu.

Spal. Ještě měl mokré tvářičky a evidentně jeho náhlý spánek vyvolala únava.

Kudrliny mu padaly do očí a ze rtů mu tekla slina. Bylo težké si to přiznat, ale byl roztomilý.

Louis si povzdychl. Nechtěl mít s Harrym nic společného. Pohladil ho po ruce.

,,Proč mi to děláš?" s tím se zvedl a šel najít doktora. Někdo ho přece musel dostat do pokoje a Louis to určitě v plánu neměl.

Navíc bude lepší když nebude Harry vědět, že tam byl.

Bohužel Louise nenapadlo, že to prcek ví. Že si byl jeho přítomností jistý.

//snažila jsem se, aby byl díl trochu delší.

Moc děkuju za VOTE a komentáře.

Napište mi do komentáře vaše oblíbené sad songy (chtěla bych se vrhnout na trailer, ale nevím jakou písničku tam dát).

Love u so much.//