My Bully or My Hero (cz)

Chapter 4 // Hot breath

Zastrčila jsem si pramen vlasů za ucho, který mi spadl do obličeje, když jsem vytahovala z tašky sešit z biologie. Jen co jsem ho položila na stůl, tak mi ho vzal a začal v něm listovat. Bez jediného slova jsme se pustili do práce a jediné co rušilo toto, dá se říct, "trapné" ticho byly kapky deště. Milovala jsem déšť. Vždy, když začlo pršet, vyšly jsme s mojí mamkou na verandu a posadili se do houpací sítě, odkud jsme pozorovaly padající kapky. Je to jedna z mála vzpomínek, které na ní mám.

Vstala jsem a pomalu šla do koupelny, ale najednou jsem zakopla o svůj batoh. Už už jsem se připravovala na bolest, kterou mi způsobí pád na zem, ale nic se nestalo. Místo toho jsem se ocitla v jeho náručí. Otevřela jsem oči a zahleděla se do těch jeho, byl tak blízko mě, že jsem cítila jeho horký dech na mé tváři. Bylo to. Příjemné.

"Už je pozdě, měla bys jít." řekl nervózně a postavil mě na nohy. Koukla jsem se na hodiny, bylo 18:05. Táta mě zabije. "Sakra." zašeptala jsem. Rychle jsem si vzala věci a vylítla z jeho pokoje. "Ellie?! Proč tak pospícháš?" řekl a běžel za mnou po schodech. "Já..to je jedno. Uvidíme se zítra, měj se!" křikla jsem a zabouchla dveře.

Domů jsem došla kolem v půl 7. Rychle jsem odemkla dveře, hodila jsem batoh na botník a vběhla hned do kuchyně. To co jsem uviděla, mě mile překvapilo. "Zlatíčko! Tak rád tě vidím. Kde jsi se courala tak dlouho?" dal mi pusu na tvář. Nechápavě jsem se na něj podívala, jindy by mi už jednu vrazil, ale teď nic. Kdyby jen věděl, jak se ke mně chová, když je opilý. "Máš hlad?" usmál se na mě. "Ne, už jsem jedla." nuceně jsem se usmála, otočila jsem se, popadla jsem svou tašku a vyběhla schody nahoru. 

Hodila jsem s sebou na postel a přemýšlela. Ve škole mi Harry dělá ze života peklo, ale dnes když jsme byli sami. Choval se celkem mile, nevím co si o tom mám myslet. Je to jen nějaká další z jeho hloupých her? Dostat se mi pod kůži, aby mi mohl ubližovat ještě víc? Jeho nálada se mění z minuty na minutu je to vyčerpávající.

Ještě chvíli jsem tam jen tak ležele a přemýšlela nad jeho chováním. Když můj zrak spočinul na hodinách, rozhodla jsem se, že se půjdu vykoupat a spát. Byla jsem z celého dne strašně unavená. Jen, co jsem ze sebe sundala oblečení, stoupla jsem si pod hlaveň sprchy a přemýšlela. Zase. Poslední dobou jsem nad ním přemýšlela nějak často, až mě to začalo děsit. Nechci to. Nechci aby moje mysl přemýšlela nad takovými nesmysly, jako je Harry a jeho chování nebo nad tím, jaké by to bylo, kdyby se ke mně takhle choval i normálně. Celé tohle je zbytečné, protože lidi se až tak nemění. Jednou seš takový, budeš pořádt takový. Nebo?