My Bully or My Hero (cz)

Chapter 10 // The London eye

Mojí pozornost jsem hned poté přesunula na Harryho. Má tak roztomilý smích. Svou ruku přesunul na svá ústa, a tím se snažil utišit jeho hlasitý smích. Bohužel, v tu chvíli jsem to ani já nevydržela a vybuchla do smíchu. Musím přiznat, že jsem se už takhle dlouho nezasmála. Jeho oči byly plné štěstí. Nikdy jsem ho takhle neviděla.

Když jsme se uklidnili, tak jsme se vydali do menší kavárny, která se nacházela v menší uličce, vedle dalších kaváren a restaurací. Zastavil se mezi dveřmi, popostrčila jsem ho a on se na mě s údivem podíval. Odvrátila jsem pohled a šla si sednout k volnému stolu. Objednali jsme si 2 latté. on normální a já vanilkové. Zabořila jsem se do kožené sedačky a zadívala se z okna. Dnes byl krásný den. Déšť a mraky vyměnilo slunce a do toho foukal jemný větřík. Svůj pohled jsem přesunula na Harryho, který byl zaneprázdněný svým mobilem.

"Je 10:30. Máme ještě spoustu času." řekl a já jsem přikývla. "Proč se mnou nemluvíš?" zeptal se mě. "Nevím o čem, Harry." pokrčila jsem rameny. Neodpověděl, ale nespustil ze mě svůj zrak. "Viděl jsem, co ti dělá Ellie."  "Co?" řekla jsem nechápavě. "Viděl jsem, jak se k tobě chová tvůj otec." řekl smutně. "Co? Ale jak? Kdy?" vykulila jsem oči. "Minulý pátek. Viděl jsem, jak tě uhodil." Zůstala jsem ticho, nechtěla jsem se o tom bavit, né tady, když jsem pryč od všeho. "Toto ti nemůže dělat Ellie." chytil mě za ruku, "Musíš to říct poli-". Přerušila jsem ho. "Nemůžu. Je to jediný člověk, kterého mám, navíc, proč tě to vůbec zajímá?! Není to tvoje věc!" vytrhla jsem svou ruku z jeho sevření. "Je to můj táta. Možná si na mě vylívá hněv, ale já ho mám stále ráda." dodala jsem, vzala jsem svojí tašku a vyšla z kavárny. 

Cítila jsem, že jde za mnou. Aspoň, že se snažil udržet odstup, jinak by se mu něco stalo. Když už jsem kousek od cíle, tak ke mně přišel s rukama v kapsách. "Kam chceš jít? Radši bych se vrátil, nejsem si jistý, jestli vím, jak zpět do hotelu." poškrábal se na zátylku. "Chci jít na London Eye." usmála jsem se a ukázala na velké kolo před námi. Přikývl a chytil mě za ruku, bylo mi to příjemné, ale i tak jsem se snažila z jeho sevření vyvlíknout. Harry mi to však nedovolil, jen se uculil a dál mě vedl směrem k obrovskému kolu.

*****

Vidím zde celý Londýn, líbilo se mi být tady nahoře, jakoby mě všechny starosti opustily.

Posadila jsem se na lavičku, hlavu si opřela o okno a dále sledovala tuto nádheru. Harry stál a stejně jako já, si vychutnával tento výhled. Po celý čas bylo ticho, dokud mi nezazvonil telefon. Věděla jsem přesně, kdo volá, vstala jsem a postavila se k zábradlí.

"Haló?!" Začal křičet do telefonu, proč nejsem doma. Snažila jsem se ho uklidnit, ale bylo to ještě horší. Opřela jsem se o zábradlí a zhluboka se nadechla. "Ale tat-" "Nehádej se se mnou! Kdy si jako myslíš, že přijdeš domů?! Ještě stále bydlíš pod mou střechou, takže si na to nezvykej.!" dořekl a zavěsil. Schovala jsem telefon zpět do mé kapsy a obličej si složila do dlaní. Harry mě nemůže vidět brečet. Chtěla jsem z mých očí vypustit všechny slzy a tím by odešel i hněv, ale nemohla jsem. "Omlouvám se, že si to musel poslouchat." otočila jsem se na něj.

Pomalým krokem šel ke mně, a poté mě objal. Hlavu jsem si opřela o jeho hruď a ruce dala kolem jeho boků, zabořil do mého ramene a přitáhl si mě k sobě blíž. Na malou sekundu jsem zapomněla na všechno, co souviselo s mým otcem. Cítila jsem, jak jeho sevření povolilo a to jsem nechtěla, nechtěla jsem, aby mě pustil.  Kousek se oddálil a věnoval mi jeden ze svých úsměvů. "Díky." šeptla jsem.

Párkrát zamrkal, poté mě jednou rukou chytil za bok, přitáhl si mě blíž a začal mi vyprávět historii Londýna. Hlavou opřená o jeho rameno, jsem poslouchala jeho hlas a vychutnávala si posledních pár minut tohoto krásného výhledu.

Ani jeden z nás nechtěl, aby tento moment skončil.