My Bully or My Hero (cz)

Chapter 12 // Care

Seděla jsem, sledovala film ve svém pokoji a ve dlaních jsem svírala hrnek s horkou čokoládou, která chutnala výtečně. Byla sobota a táta musel odjet mimo město. Nestávalo se často, že by mě otec nechával samotnou doma, proto jsem si ten klid užívala jak jen to jde. Film skončil, ale hned začal další.

Lví král. Milovala jsem tuto pohádku, je perfektní.

Z mého sledování mě vyrušilo klepání. Myslela jsem, že to bude Peter. Každou sobotu nám přiváží mléko. Seběhla jsem schody a otevřela dveře, stál tam Harry s nějakým papírem v ruce.

"Ahoj." pozdravil mě. "Ahoj Harry." usmála jsem se. "Co tu děláš?" zeptala jsem se, jen co jsem ho pozvala dál. Očistil si boty o rohožku a zakryl si ústa, když si odkašlal. "Mám menší problém s mou částí projektu." odpověděl jeho chraplavým, sexy hlasem, jestli můžu dodat. "Je tvůj táta doma?" zeptal se rychle. "Umm.. Ne není, tak už pojď, venku je zima." usmála jsem se.

Vstoupil a já zavřela dveře. "Takže s čím máš přesně problém?" zeptala jsem se, když jsme šli po schodech do mého pokoje. "Nemůžu si vzpomenout na nic, ohledně prokaryotické buňky a eukaryotické buňky." To je zvláštní, přísahala bych, že jsem mu to předtím vysvětlovala. Posadila jsem se vedle něho na postel a začala mu vše postupně vysvětlovat.

"Teď už mi to dává smysl, děkuju." usmál se. "V pohodě." přikývla jsem. Odvrátil pohled a rozhlížel se po pokoji. "Co jsi dělala, než jsem přijel?" zeptal se nervózně. "Koukala jsem na film."

"Nechceš společnost?"

*****

Nerada to říkám, ale brečela jsem. Scénka, kdy Mufasa umírá, mě vždy dostane. Všimla jsem si, že Harrymu také uniklo pár slz, ale když si všiml, že ho pozoruji, jedním tahem je všechny utřel.

Ležel vedle mě a jednu ruku měl za svou hlavou. Posadila jsem se. Chtěla bych vědět, jak to mezi námi je. Kdokoliv by řekl, že vypadáme jako pár, ale já vím, že nejsme a pořád mu tolik nevěřím, protože pro mě slovo věřit znamená hodně. Cítím se fajn, že mám zase nějakého kamaráda, teda pokud to tak vážně je. Z ničeho nic se mi začal svírat žaludek, pohltila mě vlna nevolnosti a Harry si toho všiml.

"Jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě a i on se posadil. Zavrtěla jsem hlavou. "Myslím, že budu zvracet." dořekla jsem a cítila, jak se mi můj oběd dostává do krku. Automaticky jsem vyskočila z postele a běžela do koupelny, jen co jsem se nahnula nad mísu, už mi Harry chytl vlasy. "Jdi pryč Harry, je to nechutné." dostala jsem ze sebe. "Nikam nejdu." řekl a pohladil mě po zádech. Nemohla jsem protestovat, protože jsem začala zvracet. Nemůžu být nemocná. Když mě nevolnost přešla, šla jsem k umyvadlu a opláchla si obličej. Harry ke mně přišel, dal mi ruku kolem pasu a pomalu mě vedl zpět do pokoje.

"Měl bys jít." lehla jsem si. "Ne. Vypadáš na umření, nemůžu tě tu nechat samotnou." zakroutil hlavou a lehl si vedle mě. Přišoupl se ke mně blíž a jeho dlaní sáhl na mé čelo. "Celá hoříš.." odstoupil od postele a začal se rozhlížet po pokoji, "Kde máte prášky? Třeba ti to sníží teplotu a bude ti líp." znovu se na mě podíval. "V koupelně." zatřásla jsem se. Pomalu odkráčel do koupelny a za chvilku se ke mně vrátil, načež mi na stolek položil sklenici vody, 2 tabletky a žvýkačky? Věnovala jsem mu úsměv na náznak díku. "Na co žvýkačky?"

 "Dech..." "Nemyslím si, že by to bylo tak špatné." přerušila jsem ho a pokrčila jsem nos. Chytil kousek peřiny a podíval se na mě, nadzvedla jsem se, aby mě mohl přikrýt. Zabořila jsem hlavu do polštáře a on si lehl vedle mě. "Z čeho si myslíš, že je ti zle?" zeptal se stále starostlivým hlasem. "Nemám tušení," povzdychla jsem si, "asi to bude tím obědem." dodala jsem. "Nemusíš zůstávat Harry, mohu se o sebe postarat." ujistila jsem ho a přitáhla si peřinu blíže k tělu. "Kolikrát ti má říkat, že nikam nepůjdu." usmál se. Zavřela jsem oči. Chtělo se mi spát, zatímco on odpočíval vedle mě.