Since The Very Beginning

18. "I love you."

Tuhle část bych chtěla věnovat svojí nejlepší kámošce. Doufám, že to oceníte ;) :P

Btw. Tohle je poslední část před epilogem. :(

WARNING: Smut, sex! - kdo nemá zájem, nečtěte to a nijak to nekomentujte

(za votes, komentíky a přečtení vám děkuji. Love you, Adel.xx) Přeji pěkné počtení ♥

*z Harryho pohledu*

Podíval jsem se na něj, jako by se snad zbláznil. Tohle jsem tedy nečekal ani v tom nejpodivuhodnějším snu...

„Harry?" upoutal na sebe pozornost mácháním své ruky před mým obličejem, až jsem znovu začal vnímat okolní dění.

„Jsi si na sto procent jistý o tom, co chceš?" zeptal jsem se opatrně.

„Já chci tebe. Harry, už jsme to jednou dělali. Jediná výjimka teď bude v tom, že jsme oba střízliví, nebo v to alespoň doufám," podíval se na mě na oko podezřívavě a zasmál se.

„Ale no tak!" řekl jsem dotčeně a pošťouchnul ho, „ale vážně. Chceš to? Nerad bych ti nějak...ublížil."

Zvážněl jsem na moment a pohlédl mu hluboko do očí s naprostou upřímností.

Lou si se mnou propletl prsty a zašeptal: „Víc než cokoli na světě."

„Dobře," kývnul jsem s úsměvem. Musím uznat, že jsem byl krapet nervózní.

Znáte takový ten pocit, když se máte učit do školy, ale v tu chvíli máte zrovna tolik věcí na práci, jen aby nemuselo dojít k učení. Právě v takové situaci jsem byl já právě teď.

Zvedl jsem se z pohovky, zavřel rozmlácenou okenici, která třískala o oprýskanou omítku zdi, poté zatopil v krbu, a když jsem se chystal sehnat nějakou deku, Lou se mi pověsil kolem krku a netrpělivě mi zamumlal do ucha: „Harry, co to furt děláš?"

„Já ještě musím...-" snažil jsem se jakkoli vymluvit, ale Louis mě přerušil.

„Já vím, že jsi nervózní, ale já mám v tobě velikou důvěru, neboj se."

Je to celkem zvláštní, neboť to jsem byl zprvu já, kdo po tomhle toužil po celý dlouhý a nekonečný rok a teď jsem nervózní a nejistý? Co se to se mnou děje? Pootočil jsem hlavu a pohlédl mu do těch dvou modrých korálků. Nebyla to však ta klidná modrá, kterou míval. Jeho očka nyní byla zaplněna jakousi temnotou. Připomínala spíš noční oblohu před bouří. Zrcadlil se mu v nich chtíč a vášeň doutnala mocným plamenem. Elektrizovalo to mezi námi. Snad jako bych spatřil malou jiskřičku? Na oční kontakty jsem si dvakrát nepotrpěl. Kord s Louisem, protože člověk by se měl bát, aby se v jeho očích neztratil, nebo neutopil.

Lehce jsem přikývnul na souhlas a než jsem se nadál, Louis po mně skočil a vsál se mi do rtů.

„Na zemi?" zamumlal jsem skrz jeho pevné polibky, kterými mě obdařoval.

„Mně je to jedno. Hlavně rychle, než si to rozmyslím," posadil se na mé boky, takže měl teď nade mnou veškerou moc a kontrolu. Takového jsem ho neznal. Musím uznat, že se mi tenhle dominantní Louis Divoch líbil. Byl neuvěřitelně sexy s těmi rozcuchanými vlásky, brýlemi zamlženými od všeho toho vzrušení a osvíceným obličejem od klidně praskajícího ohně sídlícím v krbu. Uchopil mé ruce a propletl naše prsty. Miloval jsem, když tohle dělal, protože jsem si pak s ním přišel spojený jako jedno tělo, jako jedna duše. Myslím si, že jsme ani jeden přesně nevěděli, jak začít, a tak jsme se na sebe jen rozpačitě usmívali. Když je člověk pod vlivem alkoholu, nepřemýšlí, co dělá a hlavně jak to dělá. Teď to ale bylo horší. Nechtěl jsem mu jakkoli ublížit. Přitáhl jsem si ho tedy k sobě do polibku za jeho týl. Bylo vidět, že se mu ulevilo, že jsem to byl já, kdo udělal první krok. Louis byl možná odhodlaný se se mnou vyspat, ale znal jsem ho natolik dobře, abych poznal, že i on je nervózní. Probojoval jsem se mu jazykem do pusy a poté začala naše oblíbená hra. Šermovali jsme s jazyky, jako by šlo snad o to, kdo koho porazí a kdo se dokáže udržet v dutině ústní déle. Pomalu jsem začal Louisovi přetahovat tričko přes hlavu, abych ho nevyplašil. Louis byl krotký jako nějaké neochočené kotě. Muselo se na něj pomalu. Bříšky prstů jsem hladil jeho záda a jezdil s nimi podél páteře dolů, kde jsem se prsty zavěsil o jeho pásek. Lou se nechtěně kolenem otřel o bouli rýsující se v mých kalhotách, až jsem zakňučel. Dychtivě a nedočkavě jsem hbitě svými prsty rozepnul Louisův pásek a poté i poklopec. Třásly se mi ruce a tváře mi hořely, ale bylo mi to jedno. Když mi Louis povolil přístup do místa, kam jsem mělo dovoleno jen s těch nejniternějších snech, vyschlo mi v puse. Zalapal jsem po dechu, když jsem konečně spatřil jeho krásu poté, co jsem mu pomohl, se vyprostit i z posledního kousku látky. Bylo vidět, jak se cítí celý nesvůj. Nervózně se na mně vrtěl a se sklopeným zrakem jeho líčka nabírala trochu toho známého nachového odstínu.