19. Epilogue

2.6K 210 49
                                    

Při čtení si pusťte tuto písničku, která vás provede všemi emocemi a pěkně s vámi zacloumá. Přeji vám příjemné počtení. 

*z pohledu 3. osoby*

Harryho s Louisem objevila sousedka odvedle, která se zrovna vracela z noční šichty. Obličej jí popelavě zbledl, když uviděla dva nebohé chlapce ve stálém objetí s popáleninami 4. stupně ležící pod troskami dřevěné boudy. Byť v mžiku zavolala pohotovost, kluci měli jen velmi mizivou šanci na přežití. Díky vážným popáleninám doktoři ani nepoznali, o koho se vlastně jedná. Zlomili nad nimi hůl, jakmile je dovezli na sál. Nemělo by to sebemenší cenu.

Celý svět jako by se zastavil, přestal točit. Zšedl, vytratila se z něj barva, radost, láska...

Mladý Harry a stejně starý Louis umřeli v nemocnici ve 4:25 hodin ráno. Jejich rodiče o tom ani nevěděli, až do té doby, než dali policistům přesný popis, který se zhruba shodoval. Po celou dobu si mysleli, že jsou „jen" nezvěstní. Když se jim však donesla tato tragická novina, Anne to psychicky neunesla, zhroutila se. Johannah, Louisova matka přešla na alkohol a rozvedla se s Danem, protože to byla vlastně celé jeho vina. Ten si to nadosmrti musel vyčítat, protože díky jeho tvrdohlavosti a nepochopitelnosti dva nevinní zamilovaní kluci přišli o život. Nancy se uzavřela sama do sebe a každý večer se za jejího nebohého bratříčka modlila při svíčce. Litovala, že mu více neukazovala, jak moc ho miluje. Harryho otec Des to nesl stejně těžce jako jeho manželka, ale musel být silný, aby se jejich dvoučlenná rodina nerozpadla a staral se o Anne. Jay se s Nancy odstěhovaly z města k horám, kde jim nic nemohlo připomínat tu strašnou minulost a jejich syna a bratra. Zřejmě to také bylo kvůli tomu, že se Jay nechtěla střetávat tváří v tvář s Anne. Asi by to neunesla. Nic už nebylo jako dřív. Zdálo se, jako by celý svět truchlil pro tyhle dva. O jejich škole ani nemluvě. Ještě čtvrt roku po jejich smrti na stěnách budovy visely černé prapory na znak soustrasti. Každý spolužák do jednoho navštívil hřbitov, kde byli kluci pochováni. Jejich hroby ležely na kopečku vedle sebe. Všude bylo poházeno tolik růží, uroněno tolik slz, položeno tolik obdivuhodných mumlání za statečnost a vytrvalost až do samého konce...

Ale to je život. Každého z nás to čeká, jen někdy ta zubatá s kosou nás navštíví dříve, když to nejmíň očekáváme, a proto si musíme života vážit, užívat každou minutu a nepromrhat jím.

Harry s Louisem byli nyní v nebi zpodobněni jako andělé. Byli šťastní, byť už nebyli mezi živými, neměli srdce ani duši. Zato byli spolu, už navždy. Oba vypadali tak nádherně. Bílé obleky jim skvěle kontrastovali s bílou zářivou pletí. Pospolu kráčeli po obláčcích ruku v ruce a pomalu mizeli v zářivém tunelu.

Harry se najednou zastavil, se slzami v očích pohlédl na svého přítele a zašeptal se strachem v hlase: „Můžeme?"

„Můžeme, lásko," vydechl mu Louis do obličeje, a když viděl, jak moc je jeho kudrnatý milenec nešťastný, přitáhl si ho do neviditelného polibku.

Dál už beze slov zmizeli v jiné dimenzi a šťastně žili po boku toho druhého...

Někdy to však Louise tak vzalo, že shlížel dolů na smrtelníky ploužící se po šedých ulicích jako stíny a šeptem prosil Dana o odpuštění a pochopení.

Když jste se na hřbitově zaposlouchali do hvízdajícího větru pročechrávající koruny stromů, mohli jste slyšet ten zoufalý šepot prosící o odpuštění...

Tak, a je to tu! Epilog. Chtěla bych vám moc moc moc poděkovat za vaši neuvěřitelnou podporu až do samého konce. Nečekala jsem, že to bude mít takový úspěch – 5.3K přečtení, wow. Jak už jsem řekla, měla to být maximálně třídílovka, ale vaše čtivost, pozitivní komentáře a votes mě hnaly dál a dál. Strašně moc jsem vám vděčná a je mi líto, že už tenhle příběh končí, protože jsem ho měla strašně ráda. Není všem dnům konec! To, že tento příběh ukončuji, znamená, že budu mnohem rychleji a častěji přidávat Fake Holidays a zhruba za měsíc bych začala novou povídku, pokud byste měli zájem. (už mám vymyšlený celý děj :D - zase Larry :3) Nebojte se, mě se jen tak snadno nezbavíte :P. Strašně vám děkuju, lidičky.

Love you all, Adel.xx



Since The Very BeginningWhere stories live. Discover now