VAMPÍŘI

KAPITOLA 1

Dívala jsem se na obrovské sídlo. Nic podobného jsem v životě neviděla. Došla jsem k bráně, zrovna když začalo svítat, ale místo, aby bylo vidět slunce, začalo pršet. Šla jsem rychlým krokem ke dveřím, ale i tak jsem se zmoknutí nevyhnula. Byla jsem mokrá, ale ne tak úplně, abych se musela okamžitě převléknout.

Došla jsem ke dveřím a zaklepala. Když se chvíli nic nedělo, šáhla jsem po klice, ale dveře se otevřeli sami.

Vešla jsem dovnitř a položila oba kufry na zem. Tašku jsem si nechala u sebe a šla se podívat, jestli tady někdo není.

„Je tady někdo?" zavolala jsem, ale nikdo se neozval. Šla jsem dál halou a dívala se všude možně. Na stropě byl úžasný lustr a přede mnou schody. Šla jsem k nim.

„Co tady děláš?" ozval se hlas za mnou. Otočila jsem, ale nikdo tam nestál. Otočila jsem se zpátky na schody a všimla si blonďatého kluka, který seděl na schodech, v uších měl sluchátka a nejspíš spal.

„Omlouvám se, ale poslala mě sem matka a řekla, ať někomu, kdo tady bydlí, předám tohle."

Vytáhla jsem z tašky zelenou obálku. Otevře svoje modré oči, podívá se na zelenou obálku a pak si mě začne prohlížet a zeptá se: „Jak se jmenuje tvoje matka?"

„Asaki Aiko."

On se na mě nevěřícně podívá, vstane a vyzve mě, ať jdu za ním.

„A tvoje jméno?" zeptá se po chvíli.

„Agasume Asuka."

„Proč máš jiný příjmení než tvoje matka?"

„Rodiče se nikdy nevzali a můj otec chtěl, dali mi rovnou tohle jméno, abych se nemusela přejmenovávat, až se vezmou. Ale otec pak zemřel a matka nechtěla, abych se přejmenovala."

„Moc složitý," řekne napůl ospale.

Za chvíli jsme dorazili před nějaký pokoj. Aniž by ten kluk zaklepal, vešel dovnitř.

„Reiji, si tady někde?" začne křičet.

„Nemusíš tak křičet," řekne černovlasý kluk s růžovými oči a brýlemi. „A kdo je tohle?"

„Asuka. Její matka jí sem poslala a tohle jí dala." Vytrhl mi obálku z ruky a dal jí tomu druhému klukovi.

Ten obálku otevře a začne si v duchu číst. Po chvíli položí dopis s obálkou na stůl a řekne: „Proč tě sem tvoje matka poslala?"

„Byla vážně nemocná a před několika dny zemřela. Řekla mi, že kdyby se jí něco stalo, mám sem přijet a dát Vám tu obálku."

„To se o tebe nemůže postarat někdo jiný?" zeptá se zase modrooký blonďák.

„Moje matka nemá žádnou rodinu a otec měl jenom sestru, která před rokem zemřela při autonehodě."

„Chápu a celé tvoje jméno?" řekl zase černovlásek.

„Agasume Asuka."

„Agasume? To mi něco říká. Jak se jmenuje tvůj otec?"

„Agasume Kazuki."

„Vážně?" Zeptal se zase ten blonďák.

Kývla jsem hlavou na souhlas.

„Dobře tedy. Sluha už tvoje věci odnesl do tvého pokoje. Takže bychom se měli seznámit. Oba pojďte za mnou."

„Otrava." Namítl blondýn.

Pár minut později:

„Tak nám o sobě něco řekni," řekl mi zase ten černovlásek.

„Jmenuju se Agasume Asuka. Je mi šestnáct let. Nemám ráda ostrá jídla. Hraji na klavír. Ještě něco?" zeptám se.

„Ne to stačí."

„Kdo je ta holka?" ozve se za mnou hlas. Kluk s bílými až světle růžovými vlasy a červenými oči se opírá a gauč, na kterém sedím.

„Jak si se tady ta rychle objevil?" zeptám se a nevěřícně na něj koukám.

„Moje otázka padla první!" rozkřikl se a začal mě tahat za vlasy.

„Au," pípnu skoro neslyšitelně.

„Ale Subaru nebuď tak krutý." Otočím se a vidím, že sedím mezi dvěma dalšími kluky. Jeden má červené vlasy a zelené oči. Na hlavě klobouk.

Na druhé straně sedí kluk s medvídkem v ruce, který má fialové vlasy a ve stejné barvě i oči.

Otočím se zpátky na kluka, který mi drží vlasy. Chvíli se mi díval do očí a pak mi pustil vlasy a zase se opřel o křeslo.

Když jsem se otáčela, všimla jsem si zase toho modrookého blonďáka. Ležel na gauči pod oknem a nejspíš zase spal.

„Reiji, konečně nám řekni kdo to je a co tady děla." Ozve se další hlas. Otočím se na kluka, který sedí v křesle. Má červené vlasy, zelené oči a špatně uvázanou kravatu. Je hodně podobný tomu s kloboukem.

Černovlásek si upraví brýle a spustí. „Tohle je Agasume Asuka. Bude tady s námi bydlet."

„A kdo jí sem poslal?" zeptal se kluk s tím kloboukem.

„Její matka," odpověděl blonďák.

Doufám, že se Vám povídka líbí. A neodradila jsem Vás od čtení dalších částí.