VAMPÍŘI

KAPITOLA 20

 „Když myslíš," řekla jsem bez zájmu a mířila do kuchyně. Chtěla jsem na něj použít psychické vydírání, ale místo toho on tohle použil na mě. Udělala jsem si horkou čokoládu a sedla si na gauč. „Jak je to možné? Proč to moje matka udělala? Prodala mě upírům. Proč to asi udělala?"

„Měla k tomu dobrý důvod. Prodala tě nám za to, že tě nechápe na živu."

„Co se tenkrát stalo? Jaký měla důvod k tomu, aby mě prodala? Jaký na to měla nárok?" začala jsem být hysterická. Shu mi dal ruku kolem ramen.

„Když jsme se dozvěděli, že je těhotná a kdo je otec jejího dítěte, rozhodli jsme se, že jí ještě před porodem zabijeme. Snažila se zachránit si život za každou cenu, řekla, že jestli jí necháme žít, tak budeš patřit jednomu z nás. Nechali jsme jí odejít, ale pak jsme se skoro patnáct let hádali, kdo bude tvůj majitel. Nakonec jsme se na to vykašlali a doufali, že tvoje matka nesplní svůj slib nebo se stane něco jiného. Nicméně jsme nevěděli, že nemáš žádné jiné příbuzné, a že tě zrovna pošle k nám. Byla tady ještě Rose, ale té podle všeho tvoje matka přestala věřit," byla jsem ráda, že ten příběh konečně skončil.

Chvíli jsme jen tak seděli, ale pak jsem si na něco vzpomněla. Musím jít do obchodu, slíbila jsem to paní Moriarty. „Musím jít," rychle jsem vstala a šla do koupelny.

„Kam máš namířeno?" zeptal se mě Shu, když jsem přišla do obýváku.

„Za paní Moriarty, pracovala jsem tam dva měsíce a ona mě přijala zpět. To je ta moje brigáda, mám se jít za ní domluvit, kdy budu mít čas."

„Říkal jsem ti přece, že tam nemáš chodit," on s tím vážně nedá pokoj.

„Chápu, že mě chceš mít pod dozorem, ale já chci zase žít normálně, jako jsem žila do teď. Chodit do školy, mít brigádu, být v plaveckém týmu, učit se s přáteli v knihovně a chodit o víkendu do kavárny. Život, který jsem začala žít po smrti své matky, mě netěší a mám z něho hrůzu. Konečně se můžu vrátit zpět a osamostatnit se. Přece nejsem tak malá, abych potřebovala dohled. A pokud budeš chtít, můžeš tady zůstat, ale odejdi, kdy chceš. Já musím jít, takže se možná uvidíme později," celou dobu na mě koukal jako na blázna, ale já spěchala. Nebyl to jenom obchod s oblečením. Paní Moriarty řídila dům s několika odděleními. V prvním patře bylo knihkupectví, v druhém patře byla restaurace a ve třetím se prodávalo oblečení. V každém oddělení byl šéf, který měl na starosti jedno oddělení. Když jsem tady pracovala, dělala jsem první měsíc servírku v restauraci, pak dva týdny prodávala knihy a nakonec mě přeřadili k účetnictví. Starala jsem se o správu peněz a díky mému géniovi jsem na to měla talent. Paní Moriarty mě chtěla zaměstnat trvale, ale já jsem chtěla počkat, až dodělám školu. Ráda bych se vrátila k účetnictví, ale určitě už mají náhradu.

„Takže, Asuko, kdy máš čas?" zeptala se mě paní Moriarty, když jsem vkročila do jejího obchodu. „Jako brigádník budeš pracovat pět hodin denně a každou čtvrtou neděli budeš mít volno."

„Ve všední dny mám čas od pěti ráno do deseti odpoledne. O víkendu je to jedno, ale v neděli by se hodili dopolední hodiny, abych se stihla připravit do školy."

„Dobře tedy. Lepší účetní nemám, takže ve všední dny budeš dělat tři hodiny účetnictví a dvě hodiny v jiném oddělení. Pondělí, středa a pátek v restauraci, čtvrtek oblečení a úterý knihy. Nejdříve samozřejmě budeš pracovat v jiném oddělení a pak až na účetnictví, protože ráno nám chybí personál. O víkendu budeš nejdříve dělat účetnictví asi tak dvě hodiny a tři hodiny v restauraci. Od pěti hodin do deseti dopoledne, jako ve všední den. Budeš brát mít 81,8 libry na hodinu (81,8 egyptských liber je asi 100 korun). Vyhovuje?"

„Ano, začnu hned zítra. Na shledanou."

„Na shledanou."

JELIKOŽ MI ZAČÍNÁ DOCHÁZET INSPIRACE, CHTĚLA BYCH VÁS POPROSIT O NÁPADY, KTERÉ MÁTE. VŠECHNY JISTĚ NEPOUŽIJI, ALE NĚKTERÉ URČITĚ. KDYBY MĚL NĚKDO NÁPAD TAK MI TO NAPIŠTE BUĎ DO KOMENTÁŘŮ NEBO DO ZPRÁVY. PŘEDEM VŠEM DĚKUJI. 

DĚKUJI ZA HLASY A KOMENTÁŘE. HODNĚ MĚ VŽDYCKY POTĚŠÍ. :D