VAMPÍŘI

KAPITOLA 26

V prvních chvílích jsem si myslela, že jsem doma, ale byla jsem v nemocnici. Začalo zapadat slunce a v pokoji začal převládat oranžový nádech. Sestřička vešla do pokoje a hned se mě zeptala: „Jak se cítíte?"

„Trochu mě bolí hlava, ale můžete mi říct, co se mi stalo?" sestřička se na mě dívala trochu nechápavě.

„Šla jste ze školy, a i když byla zelená a rozhlédla jste se, narazilo do vás auto, které se najednou přiřítilo z rohu. Měla jste veliké štěstí. Máte naražené levé zápěstí a ztratila jste docela dost krve, ale zachránili jsme vás," usmála se sestřička, i když mě to moc k smíchu nebylo.

„A za jak dlouho budu moct jít domů?"

„Zeptejte se doktora, až vás za chvíli přijde pře kontrovat," jestli jsou tady všechny sestřičky tam příjemné, tak doufám, že tady dlouho nezůstanu.

Dvě hodiny jsem jenom ležela a dívala se do stropu. Co teď asi mám dělat? Kdo mě omluví v práce a ve škole a co plavecký tým? Nikdy se mi nic podobného nestalo. A najednou mám sen a srazí mě auto? Jak mě mohlo srazit auto, když jsem si večer lehla do postele a zdál se mi ten sen. Je to všechno nějaký podezřelý. Asi jsem paranoidní, ale nemám naraženou tu ruku, za kterou mě chytl ten muž? A neztratila jsem tolik krve po tom, co mi vysál všechnu krev z těla? Bože, začínám bláznit.

„Dobrý den, doktore Wilsone," pozdravila jsem doktora, který měl na starosti i mojí matku a pak zemřela.

„Dobrý den. Co vás bolí?" co mě bolí? To si snad ze mě dělá legrace ne?

„Levá ruka a hlava," něco si prohlížel v papírech.

„Ztratila jste hodně krve. Sice máte vzácnou krev, ale naštěstí nám nedávno přivezli novou. Děláte nějaké sporty? Hlavně myslím závodně."

„Závodně plavu a občas hraji volejbal, když mám čas," samozřejmě jsem mu nemohla říct, že jsem s tím přestala, protože zemřela moje matka a já musela odjet.

„Tak s tím si dejte na dva týdny pokoj a brigáda?"

„Dělám v účetnictví a občas si obsluhuji lidi v restauraci nebo prodávám oblečení a knihy."

„Od práce si dejte tak týden taky pauzu. Co se jedná školy, tělocvik zákaz tělocviku pro čtyři týdny. Plavání vám dovoluji, protože by vám to pomohlo rozhýbat ruku, ale žádný extrém. Dva dny si vás tady necháme na pozorování, pak můžete odejít. Kdyby byl s čímkoliv problém, zavolejte."

„Pane doktore, nevíte, jestli jsem u sebe neměla mobil?"

„Poprosím sestřičku, aby vám ho přinesla," povzdechl si doktor a odešel. Asi mu došlo, že rodičům volat nebudu.

Dva nepřijaté hovory od Jess, tři od Jeremyho, jeden od Henryho, jeden od Kelly a čtyři od Alexandra. Zavolala jsem nejdříve Kelly a omluvila jsem se, že tak dva týdny nebudu moc plavat a několik týdnů závodit. Pak Henrymu, který mě omluvil v práci. Nakonec Jess a Jeremymu. S Alexandrem jsem zatím nechtěla mluvit. Nejdříve zjistím, jestli je to pravda s tím vlkodlakem.

Před školou za mnou zašli Jess a Jeremy, jestli jsem v pořádku, kdy se vrátím do školy a jestli až mi bude líp, zajdeme někam společně na oběd jako za starých časů. S Jess a Jeremym jsem chodila někam hodně často. Buď jsme společně hráli volejbal, učili se v knihovně, chodili na obědy atd. Chodil s námi i Alexandr teda dokud mi nedal kopačky. Všechny ve škole to štvalo a většina lidí ho začala odsuzovat. Jaké velké vítězství pro mě.