VAMPÍŘI

KAPITOLA 18

Shu se usídlil v pokoji pro hosty. Původně chtěl být v mém pokoji, ale vymluvila jsem mu to. Dneska jsem se rozhodla pro generální úklid. Určitě tady nikdo neuklízel od té doby, co jsem odjela. Nejdříve jsem se rozhodla pro kuchyni. Kuchyně byla spojená s jídelnou a obývákem, takže to nebylo tak jednoduché. Umyla jsem nádobí ze včerejška a utřela jsem linku a sporák. Umyla troubu a ledničku. Umyla jídelní stůl a okna všechna okna kolem. Bylo jich asi pět. Vyluxovala koberec v obýváku a gauč. Otřela obrazovku televize a vytřela.

Už jenom chodba a přízemí bylo hotové. Koupelna mi zabrala trochu déle času, ale nakonec jsem to zvládla. Tři pokoje byly taky hotové, už zbýval jenom pokoj po otci. Když mamka žila, zakázala mi tak chodit, od té doby co jsem se tam v šesti letech vloupala a četla si otcovi knihy. Sice už si nepamatuji, co tam bylo, ale nikdy jsem na ten pocit nezapomněla. Ale moje máma tady teď není, takže by to nikomu vadit nemělo. Odemkla jsem pokoj klíčem, který jsem našla v kuchyni. Pokoj měl černé tapety. Postel byla povlečená taky do černa. U postele byla fotka mého otce se mnou. V jeho skříni jsem našla oblečení, které vonělo stejně, jako kdysi voněl můj tatínek.

Pokoj byl uklizený, takže jsem odešla a zamkla za sebou dveře, abych se tam nerozbrečela. Klíč jsem vrátila na svoje místo. Začalo se stmívat. Ani jsem si nevšimla, že mi úklid trval celý den. „Jak se ti to tady líbí?" zeptala jsem se Shua. Ani nevím jak, ale věděla jsem, že tam je. Cítila jsem to, něco jako šestý smysl.

„Už zase si to udělala. Jak víš, že jsem tady?"

„Vím o tobě celou dobu. Hodně dlouho jsi mě pozoroval při úklidu, ale pak si zmizel."

„Divím se, že si mi nenabídla, abych ti pomohl."

„Ty jsi host v mém domě, takže by to nebylo moc hezké," vzala jsem si tašku, do které jsem si dala peněženku a klíče.

„Kam jdeš?" bože, ten je otravný.

„Do knihovny. Když už jsem zpátky ve městě, chci si něco půjčit a pak si půjdu něco koupit na sebe. Za chvíli jsem zpátky," vyběhla jsem rychle ke dveřím, ale neměla jsem kam spěchat, protože obchody a knihovna mají dost dlouhou otevírací dobu. Proto taky všichni studenti mají brigády.

Nejdříve jsem zašla do mého oblíbeného obchodu s oblečením, kde jsem kdysi pracovala asi dva měsíce jako brigádnice. Pak zemřela matka a já se musela odstěhovat. Chtěla jsem si sice něco koupit, ale taky jsem se chtěla zeptat, jestli mají ještě volné místo. Nestýskalo se mi po Japonsku a doufala, že už se tam nevrátím. Nechtěla jsem přecházet hned na novou školu, takže jsem studovala dálkově. Sice jsem ještě kvůli šesti upírům neměla čas, ale rozhodla jsem se, že se vrátím do školy. Najdu si zase brigádu a budu žít sama. Už nechci mít s bratry Sakamaki nic společného. A bylo by fajn, kdyby Shu taky co nejdříve vypadl. Dokázala jsem se o sebe postarat sama, moje mamka to věděla, ale stejně mě radši poslala k šesti upírům.

„Dobrý den, paní Moriarty," pozdravila jsem paní za pultem, vedoucí tohoto obchodu a mojí bývalou šéfku.

„Ráda tě zase vidím, Asuko. Co tě k nám přivádí? Myslela jsem si, že jsi odjela do Japonska za známými."

„To ano. Ale vrátila jsem se a rozhodla se zase zapojit plně do tohoto města. Proto jsem se chtěla zeptat, jestli nehledáte brigádníka," doufala jsem, že nějaké místo má.

„Pracovala jsi u nás dva měsíce. Za dobu co jsi tady byla, naše výdělky stouply. Nicméně když jsi odjela, zase se to vrátilo do normálu. Proto by byla hloupost nevzít tě zpátky. Takže mi zítra řekneš, kdy máš čas, podle rozvrhu a od pozítří můžeš nastoupit," byla jsem nadšená. Konečně zase budu mít brigádu a začnu chodit do školy. Zítra ráno zajdu za ředitelem a poprosím ho o vrácení do normálního studia a v případě nedostatek známek náhradní testy.

Koupila jsem si červené tričko, černou košili ke školní uniformě, černé kraťasy, jedny boty ke školní uniformě a dvoje černé silonky, taky do školy. A ještě jedny letní šaty, protože už je květen a začíná být teplo. Původně jsem toho tolik koupit nechtěla, ale měla jsem hodně veselou náladu. A navíc tohle bylo zaplaceno z mých peněz, které jsem si tady vydělala.

V knihovně jsem byla hodně dlouho a vybírala si knihy. Naše knihovna byla hodně speciální. Všechno tady bylo dokonalé, a když jsem měla čas, chodila jsem se sem se spolužáky učit. Všechno laděné do modra. Když mě sem mamka vzala poprvé, byl to jeden z nejlepších zážitků z mého života. Knihovnice na mě byla vždycky hodná. Doporučovala mi některé knížky a přesně věděla, komu se jaká styl nejvíce zamlouvá. Dokonce i u člověka, který ani sám nevěděl, co chce. Nakonec jsem odešla s deseti knihami a musím říct, že nebyly zrovna lehké. Šest jich mělo tři sta stránek, tři dvě stě stránek a jedna dokonce pět set. Kdyby tady byl tak Jeremy nebo Shu. Alespoň bych se s tím nemusela táhnout.