VAMPÍŘI

KAPITOLA 7

Podívala jsem se do zrcadla a viděla škodolibý úsměv Ayata. „Musím tě přece nějak za tvou drzost potrestat ne? A navíc si hodně sexy," šeptal mi do ouška a já zrudla. Tep se mi vyšvihl, bůh ví kam.

Ayato mi rozepnul poslední knoflíček u košile, kterou za chvíli odhodil někam do rohu. Využila jsem příležitosti, když mi sundával košili a silně jsme ho bouchla do břicha. On mě na chvíli pustil a já běžela ke dveřím. Vzala jsem za kliku, ale dveře byly zamčené, takže nešly otevřít.

„Neutečeš. Je to úplně zbytečné," měl pravdu, bylo to zbytečné, ale já si slíbila, že se nepoddám. Že budu bojovat, dokud budu moct. Musím přijít na to, jak se ho zbavit. „Máš je větší než tvoje matka," šibalsky se usmál. Už jsem ani nemohla být víc rudá. Nikdo mi tady nepomůže, ale mohla by zafungovat krev.

Couvla jsem ke klice a doufala, že tam bude tříska nebo něco ostrého. Jeho pobavený výraz byl hrozný. Sledoval každý můj pohyb, každou reakci a nepřestával se smát. Ucítila jsem bolest na rameni. Začala mi téct krev. Nevím, jak se mi to podařilo, ale byla jsem ráda, i když to dost bolelo. V jeho očích se objevil hlad. Byl to zrak predátora, který je připraven zaútočit na svou kořist.

Když Ayato přišel ke mně, chytil mě kolem pasu a olízl mi ránu na rameni. „Skvělá. Úžasná. Takovou už jsem dlouho nepil," slyšela jsem taková slova z jeho úst a doufala, že mi někdo pomůže.

„Ty si hluchý nebo co?!" zakřičel někdo na Ayata. V rohu, kde skončila moje košile, stál teď Subaru. „Reiji ti snad neřekl, že jí máš nechat na pokoji? Nebo Shu? Ty i tvůj bratr děláte kraviny, které ničí náš druh."

„Tohle nebudu poslouchat!" řekl Ayato a odešel.

Subaru mě pozoroval, takže jsme se otočila zády, aby měl co nejmenší výhled. Došel až ke mně a položil mi na ramena košili. „Jsi moc snadná kořist. Měla by si být víc opatrná," řekl Subaru a odešel.

Po koupeli jsem šla zpátky do pokoje. Shu nebyl na posteli, takže jsem si myslela, že tam není. Ale seděl v křesle a měl zase zavřené oči. „Kde jsi byla?" zeptal se po chvíli.

„Vážně tě to zajímá?"

„Ne. Ale něco jsem slyšel, takže chci vědět, jestli se to fakt stalo."

„Ty jsi, když jsem spala, odešel?" chtěla jsem zjistit, jak jsem se dostala do toho krvavého pokoje.

„To je moje věc ne? Tys mi taky ještě neřekla, kde jsi byla." Byl chytrý, bylo to na něm vidět. Ale byl to lenoch. Možná kdyby tolik nespal a neposlouchal hudbu, všichni by se ho báli.

„Nevím, jak dlouho jsme spala, ale probudila jsem se v rudém pokoji s černými skříněmi. Před oknem byly střepy, ale okno nebylo rozbité. Všude ale byla krev. Pak přišel Ayato a hodil mě do bazénu. Já jsem vyplavala a šla ze sebe smít chlór. V koupelně mě Ayato kousnul, ale pak tam přišel Subaru. Nakonec oba odešli."

„Slyšel jsme Ayata jak říká: ‚Máš je větší než tvoje matka,' co to mělo znamenat?"

„Byla jsem tam jenom ve spodním prádle, když tam přišel Ayato. A teď ty, kde jsi byl ty?!" změnila jsem téma. Shu otevřel oči a prohlížel si mě.

„Byl jsem za otcem. Chtěl se mnou o něčem mluvit."

Shu mě chytil za ruku a lehl si se mnou na postel. „Co to děláš! Pusť mě!" začala jsem křičet a přitom se snažila osvobodit z jeho pevného sevření.

„Neříkal jsem ti včera, že pokud budeš protestovat, že tě potrestám?" sklonil se k mému krku a špičkou jazyka ho olízl.

„Okamžitě přestaň!" on mě ale neposlouchal. Držel mě pevně a přitom mi lízal krk a občas i tvář. Pořád jsem se bránila. Na jednu stranu mě to vzrušovalo, ale nechtěla jsme dát na sobě nic znát.

„Přestaň se bránit. Nemá to smysl. Jediná tvoje šance je mě odprosit a omluvit se za své chování. A už nikdy nic takového neuděláš," šeptal mi do ouška a pokračoval dál v lízání mého krku.

„Shu, pusť mě! Já už nechci!"

„Omluv se!" přikázal mi. „Odprosit mě můžeš i později."

„Já- se- omlouvám," poslední slovo jsem vyslovila skoro neslyšitelně. Ale asi to slyšel, protože přestal a lehl si vedle mě.

„Nebylo to zas tak těžký ne? A příště až si tě k sobě zase přihnu, tak neodporuj. Příště by to mohlo skončit hůř než teď." Přitáhl si mě k sobě. Svojí hlavu jsem měla opřenou o jeho hruď. Chtěla jsem se bránit, ale rychle jsem si to rozmyslela. „Vidíš, není to zas tak hrozné, růžičko."