call me daddy » h.s.

33.

Hned potom co jsme dojedli, jsme si šli rozbalit dárky nebo jak bych to řekla.

Vždycky když jsem byla menší, přiběhla jsem ke stromečku a trhala ten papír jako o život. Bylo mi jedno, že udělám bordel.

"Doufám že se ti to bude líbit." podával mi krabici. Byla poměrně velká.

"Od tebe všechno." začala jsem to pomalu rozbalovat.

Otevřela jsem to a málem to se mnou seklo.

"Panebože." byly to šaty ale byly překrásné a taky museli být drahé. Hodně drahé.

"Děkuju." hned jsem ho běžela obejmout.

"To co jsem ti koupila já je o proti tomuhle nic."

"Nemusela jsi mi kupovat vůbec nic. Stačí mi, že jsi se mnou."

Políbil mě.

Začala jsem rozbalovat další krabičku. Tahle byla už menší.

Byl to řetízek na krk.

Utratil za mě neskutečně moc peněz.

"Harry panebože kolik to stálo?"

"To není důležitý."

"Muselo to být hrozně drahé."

"Líbí se ti?"

"Jo. Děkuju."

"Zapnu ti ho." otočila jsem se k němu zády aby mi to mohl zapnout.

"Je náhderný."

"To ty jsi taky." znovu jsem se na něj přisála.

"Ještě je tady něco. Je to jen maličkost."

"Nemyslíš že už by to stačilo?" vážně toho bylo už dost.

Nic mi na to neřekl a podal mi další krbici.

Otevřela jsem jí, bylo to spodní prádlo.

"Děkuju." ani nevím proč, ale zčervenala jsem se.

Dal mi pusu na čelo.

"Teď si to otevři ty."

"Fajn." usmál se.

Musím říct že když rozbaloval hodinky tak se mu opravdu rozzářili oči. Opravdu.

"Tohle to jsi opravdu nemusela. Muselo to být drahé."

"Harry peníze nejsou všechno."

"Děkuju, vážně díky."

"Ještě je tu něco. Nic takovýho jsem u tebe ještě neviděla tak mi to přišlo vtipné."

Rozbaloval to. Byl to ten svetr.

Hned jak to uviděl ukázal dolíčky. Miluju to na něm.

"To je roztomilí."

"Líbí se ti to?" přisedla jsem si k němu.

"Jo,moc." spojil naše rty.

"Ještě jednou ti děkuju." řekla jsem.

"Já ti ještě jednou říkám, že nemusíš." usmál se.

"Můžeme to uklidit až ráno, že jo?Jsem unavená." zívla jsem.

"Fajn."

***

"Připadáš si tu jako doma?" ozval se když jsme už leželi v posteli.

"Jasně že jo. Někdy nechápu proč mi ty otázky pokládáš."

"Jen se ujišťuju."

"Ale proč?"

"Někdy mi připadá, že tu nechceš být. Že mi vyčítáš to co se stalo."

"Chci tu být. Chci tu být s tebou protože tě sakra miluju a nic ti nevyčítám. Předtím to tak možná nevypadalo, ale já jsem si jen nemohla připustit že je to moje chyba. Proto jsem to tenkrát řekla. Mrzí mě že si tohle myslíš."

"Nebyla to tvoje chyba."

"Harry byla a neřeš to už. Prosím. Nechci se v tom zase topit."

"Dobře promiň."

"Jdeš už spát?"

"Už jo."