call me daddy » h.s.

55.

"Holky běžte už spinkat, je pozdě." hnala jsem holky do postele. Vždyť bylo už skoro jedenáct.

"Ještě ne." odmlouvaly.

"Zítra je taky den, můžete spát u mě v posteli." moc se mi znovu na tom gauči spát nechce, ale nemám jinou možnost.

"Dobře."

Rozestlala jsem jim tam a zahnala je spát.

"Dobrou princezny."

"Dobrou." Zívly.

Absolutně se mi nechtělo spát. Myslela jsem na Harryho a na ty věci okolo.

Tahle věc trvá už docela dlouho. Možná bych na to měla přestat myslet a vrátit se k němu. Sakra nikdy by mě nenapadlo, že budu něco takového řešit v 16ti letech. Ale Harryho miluju víc než svůj podělanej život. On je prostě on. Nikdo ho nenahradí. I kdyby se mezi námi stala ta nejhorší věc na světě, vždy ho budu milovat. Není tu žádná šance ani minimum procenta, že by to tak nebylo.

Nesnáším Natali. Už v prvním okamžiku mi neseděla. Přišla mi taková..hrozně sebevědomá, namyšlená. Z jejího výrazu už na první pohled bylo vidět, že když něco chce tak to dostane za každou cenu. A to se jí taky hádám povedlo. Dostala Harryho a mojí nenávist na celý život.

Nemyslím si, že když by Harry nebyl opilí, že by něco takového udělal. Doufám v to. Já nevím. Po tom všem co se za tu dobu stalo by mě ani nenapadlo něco takového.

***

"Hmm." někdo do mě drkal. Chci spát.

"Co je?" převalila jsem se na druhý bok.

"Vstávej!" zapískali naráz.

"Ne - Nechte mě spát. Prosím."

"Nechte jí spát kočky, počkám." tohle už nebyl hlas holek.

"Nicol, je tu Niall." zašeptala mi do ucha Michelle že to opravdu 'nikdo nemohl slyšet.'

Vystřelila jsem do sedu. Prasklo mi v zádech.

"Auu, moje záda." ten gauč je příšerný.

"Klidně si mohla - Ty si plakala?"

"Co? Já - ne - proč se ptáš?" probrečela jsem celou noc. Spala jsem snad tři hodiny.

"Poznám to. Máš úplně červené a velké oči. Co se stalo?" když mu to řeknu, akorát se mi vysměje.

"Holky běžte si hrát." řekl Niall.

"Notak, co se stalo?"

"Já - Harry, asi je konec. Nemůže být konec. Strašně moc ho miluju - ikdyž mi tak moc ublížil." znovu jsem se rozbrečela. Připadám si jako psychopat. Vždyť to už není normální, brečím jako snad nikdy jindy předtím.

"To bude dobrý, neplakej prosím." Přitiskl si mě na svou hruď.

"N - nebude to dobrý."

"Mluvili jste o tom pořádně?"

"Ne, zase jsme nic nevyřešili."

"Jak to?"

"Nevím, buď vybouchnu já nebo on."

"Měli by jste si o tom pořádně v klidu promluvit, pak uvidíš že se všechno spraví."

"Proč se o to tak zajímáš?"

"Nechci tě vidět plakat, pořád mi na tobě záleží."

"Díky."

"Tady není za co děkovat."

"Je mi trochu blbí, no trochu,hodně blbí tě prosit jestli by jsi nevzal holky domů."

"Chceš být sama? Odvedu je tam a pak můžu klidně přijít."

"Když ti nebude vadit tu být a poslouchat jak bulím klidně přijď. Teď nechci být sama. Akorát bych se užírala vlastními myšlenkami a koukáním do zdi." Uchechtla jsem se.

"Dobře. Za chvilku jsem tady." dal mi pusu na čelo. Projela mnou zvláštní vlna .Tohle jsem dlouho necítila. Ale já to nechtěla cítit díky Niallovi.

Chtěla jsem to cítit díky Harrymu.