Druhý stupeň vášně

22. Rozluč se

sobota 9:03

"Mhm... " Zamručel jsem tiše, něco mě totiž děsně šimralo na žebrech. Já měl zrovna půlnoc, tedy .. stále půlnoc, protože včera a předtím byly docela těžký dny. Tak jsem si řekl, že mám právo na spánek. Ale to mi něco velice velice narušuje.
Škubl jsem sebou a přetočil se na břicho, jen tiše zakňoural a překryl se peřinou .Pomalu jsem pootevřel oči a zacukal sebou, protože to šimrání neustávalo. Carrie ležela vedle mě a jemnými prstíky mi projížděla po zádech a po žebrech, bylo to hodně jemný a lehký, takže to tolik nelochtalo. Přecejen ale mě to donutilo sebou několikrát zacukat a úsměvně uhnout. Ona to zaregistrovala, zacukaly jí koutky a zalezla pod moji peřinu celá. Vylezla mi na záda a posadila se na kříž. Mrštně mě začala lochtat, s prudkým nádechem jsem se rozesmál a zabořil hlavu hluboko do polštáře. Začal jsem se kroutit, ale ty prstíky z mých žeber ne a ne zmizet. "Carrie !! Nech mě ! Spinkám!! " vyprsknul jsem v naději, že se slituje. Pf...ani nápad. Ta malá mrcha snad ještě přidala. Málem jsem tam zdechl. Naštěstí se mi ji podařilo setřást. Sletěla ze mě a dopadla kamsi pod postel. Pomalu jsem se doplazil na kraj postele a vykoukl přes okraj na ni. Ležela tam jako lívanec a rychle oddychovala. Já se radši rychle zdekoval zpět doprostřed postele a tam si lehl. Oooooh. Klid. Počkat? Slyším zvonek. To si ze mě někdo dělá....

***
"Cześć" Pronesl Aron hned mezi dveřma, vešel a spokojeně si to štrádoval do kuchyně.

"Cześć" zamumlal jsem za ním. Bezohledný hovado. Carrie zvědavě ťapala dolu. Koukla na Arona. On na ni a chvilku se jen tak zkoumavě prohlíželi, to jsem ale přerušil ve chvíli, kdy on nasadil ten svůj dravej pohled. čapl jsem ho za loket a táhl do kuchyně . " skurwysynu" zavrčel jsem, on se zasmál a jen nevinně zavrtěl hlavou. Sáhl jsem rovnou pod bar a podal mu překladač.
jde asi o tři menší destičky , zhruba 1x1 cm, které jsou mezi sebou jsou propojeny delšími drátky. Na destičkách jsou malé jehličky. Ty se napojují na nervové soustavy. úkolem je překládat řeč jeho a tu, kterou slyší, když to tak shrnu. Takže logicky jedna se připevní za ucho, druhá jde pod jazyk, ta jediná v sobě ale nemá jehličky, jde pouze o repráček, no a ta třetí jde pod čelist. Celý systém začne brzy fungovat, stačí pár sekund. No a ? No a z úchylnýho Poláka je najednou úchylnej Polák, co perfektně ovládá můj jazyk, akorát s malinko robotickým přízvukem. To se nezakryje no. "Tak? Lepší??" Zeptal jsem se poměrně klidně, on na mě koukl a odkašlal si, musel si trochu zvyknout.

"Myslím, že už ano. " Prokřupal si prsty a usmál se.

"Fajn, tak by mě zajímalo, pročpak jsi tady, drahouši?"

"No.. Nesu ti peníze. A jdu si s tebou popovídat o Linn. " Trochu jsem se zarazil, tohle nepotřebuju řešit, když je tady Carrie. Ruka mi automaticky sáhla pro dvě sklenky a lahev vodky. Nalil jsem a podal jednu ze sklenek Aronovi. Docela spokojeně ji přijal, pokynul mi hlavou a mezitím si sáhl do zadní kapsy, vytáhl balíček peněz. "Dvanáct pětek, přesně. "

"No počkej.. " zastavil jsem ho. Vzal jsem si peníze a začal pěti tisícovky počítat. "Dvanáct ? Nemělo jich být deset ? Má se platit padesát tisíc. "

"Jistě. Ty dvě další jsou.. Pro mě. " pousmál se .

"Ty to chceš taky ? " Kývl. Vzal jsem si tedy peníze a schoval je pod bar. Pak sáhl do jedné ze skříněk. Na bar vyskládal dvanáct krabiček , v nichž byly tři plata prášků po dvanácti. Šoupl to k Aronovi. Ten s úsměvem kývl a stáhl si to k sobě, vše dal do tašky. "Fajn. To by bylo" vzal jsem vodku a kopl ji do sebe, to samé udělal i Aron a úsměvně vydechl. A neodpustil si tu debilní otázku.

"Tak? Kdopak to je ? Já myslel, že si děvky domů nevodíš. "

"Takyže ne. "

"No? Požaduji vysvětlení, co je to, když ne děvka? Protože pokud vím.." podíval se na hodinky "sestru budeš mít až za dva roky. " Zamračil jsem se a nepříjemně zasyčel.

"Jmenuje se Carrie a je tu, protože spolu prostě bydlíme. " odsekl jsem. Tu narážku na moji sestru si mohl odpustit. Jenže podle jeho reakce se zdálo, že by spíš věřil tomu, že je to sestra než tomu, že je to moje... 'Přítelkyně'  . Aron na mě jen s pootevřenou pusou koukal a neubránil se úculku.

"Jo jasný. " pronesl s robotickým podtónem a rozesmál se. Naštěstí ale k nám doťapala Carrie a já měl šanci zavřít mu hubu. Vzal jsem si malou v pase a vyzvedl si ji kolem pasu. Ona sem asi nešla zrovna za tímhle účelem, ale nevadilo jí to. Objala si mě kolem krku a já ji chytl pod zadečkem. Natáhla se po mých rtech. Já jí je ochotně přenechal. Začala je líbat a lehce za ně tahat svými rty. Tyhle její hry miluju. Zapojil jsem se a Aron pomalu začínal věřit. Protože zavřel pootevřená ústa a opřel se o bar. Nalil si vrchovatou sklenku vody, kopl ji do sebe. Musel jsem se pousmát. "No a jak dlouho tady je ?" Vložil se do toho. Ten chlap nikdy nerespektoval soukromí, do všeho se plete.

"osm dní" usmál jsem se Carrie na rtech, ona spokojeně zamručela a sluníčkovsky se uculila.

"A jak vám to spolu jde ? "

"Skvěle " Pronesla Carrie urychleně. Kousla se do rtíku a nejistě koukla na mě. Chvilku jsem tápal, pak jsem jen kývl a usmál se.

"Skvěle. Jak řekla Carrie. " Potěšením zrůžověla. Aron opatrně kývl a uznale na mě koukl. Ihned za náma doťapala i druhá malá, Mia. Se spokojeným vrcením ocásku se rozhlídla a vzhlédla ke Carrie. Olízla si nosík, smutnýma očima mrkla a posadila se. Aa...tenhle pohled znám. Fenka je pěkná loudilka. Carrie se slitovala, smíchem seskočila na podlahu, objala fenku a pousmála se. Pak sáhla do lednice, vytáhla masíčko.  Vzala ho a Položila malý do misky. Ta se vítězně ošila a rychle se přesunula k misce. Aron zvedl hlavu od mobilu a pomalu koukl na mě, chytl mě za loket a odtáhl ven na terasu. Trochu zmateným pohledem jsem na něj koukal a snažil se předem odhadnout, jak zlý to je. Podle toho výrazu hodně. "Co ? "

"Richarde , musíš jet do Afriky. " pronesl rovnou, trochu jsem se zarazil a zavrtěl hlavou .

"Co ? Proč ?" Nechápal jsem, co ja za problém? Vždyť je všechno vyřešený. Prostě jsme to zkazili, nezabránili jsme otci ve stvoření dalšího ..."člověka" , ale tím to hasne.

"Prostě to musíme zkusit. "

"Mm? Jako jak ? Už je pozdě " nevrlost se ve mně nedala zakrýt.

"Promluvit si s tvým otcem .. "

"Ty si debil? Sám víš, že tohle je naprosto absurdní. " Rozhodil jsem rukama a pak se pevně zapřel o zábradlí. Hlasitě si povzdechl a koukl na mě .

"Není to všechno ... Co mám v plánu" aha. To zní líp. Oba jsme si vyměnili spokojené pohledy.

" Dobrá. Jak to plánuješ ? A chci slyšet všechno. " Kývl a odkašlal si.

"Musíme rovnou do laboratoře. Pokud vím, měla by tam ležet ona. .. No . pokud si s ním nějak rozumně pokecáš, já ji stihnu odpojit od životních funkcí, popřípadě jí do těla aplikuju jed. Zabráníme katastrofě . mm? " Nadšeně ke mně vzhlédl, po kratším přemýšlení jsem kývl. Poslal ho rovnou domu a vešel za Carrie. Ta seděla na lince a pojídala banán .

"Carrie ? "

" ano broučku ? " Podívala se na mě. Velice příjemně. Trochu jsem znejistěl. Bylo mi totiž jasný, že to nezabere den.. Může to trvat i měsíce. Potřebujeme ho nejprve najít.

"Budu muset na nějakou dobu odjet. " ....