Druhý stupeň vášně

43. Celibát?

Je to už zhruba deset dní od posledního sexu a já od té doby u carrie neuspěl. Nedala mi za těch deset dní ani jednou. Co je sakra? Zatím jsem ji nechtěl nutit, protože naposledy jsem si to od ní u toho stolu vynutil prakticky násilně. Zkoušel jsem to často, ale vždy odmítla. Taky je často nervní a hodně smutná, ačkoliv to skrývá. Vypadá to, že jí neni úplně nejlépe. Ale je to už dost dlouho a já chci.

Kolem deváté ráno, byla to sobota, jsme ještě leželi v posteli, carrie se se mnou mazlila. Byla natisklá svým jemným tělem k mému a kreslila mi na hruď. Dostal jsem chuť, dost rychle, protože posledních několik dní to ve mně opravdu dost vře, tak jsem jí sjel jednou rukou na zadeček a začal ho mnout. Ona zčervenala a spokojeně si zakňourala. Jo, tohle by se jí líbilo. Dala si jednu nožku přeze mě a spokojeně oddychovala. Já pak rukou pomalu zajel mezi její nožky zezadu a pohladil ji přes kalhotky po její malý divoký kamarádce. Ucukla a zrudla víc. Vzdychla a lehce mi ruku odtáhla. Dala mi ji na svůj pas.

No a takhle to dopadalo vždycky. Vidíte, jak beznadějný to je ? Jak moc se tu trápim? Sakra notak. Takových pokusů proběhlo za těch deset dní snad třicet. A ona nic.

"Carrie, co je ? Co se děje ..? Proč.. Proč mě tak odstrkuješ ? " hlesl jsem tiše, když už to nešlo vydržet. Další nezdařený pokus. Jen ke mně zvedla pohled, omluvný a milý.

"Nemám náladu, Clarí. Promiň mi to ."  šeptla. S hlubokým výdechem jsem zabořil hlavu k jejímu rameni.

"Už je to deset dní. Co se děje ? Já už to nevydržím. " ozvalo se ode mě. Jen si povzdechla a začala se mi něžnými prstíky prohrabovat vlasy. Pusinkovala mi čelo a přivírala oči.

"Není mi...moc dobře. " tady bude mít někdo krámy, že ? Pff... Ale už je to docela dlouho, co ti není dobře. Mělo by to být dávno pryč. Ne ? Zatím jsem ale necítil, že  by to měla. Díkybohu. Jestli to dostane, je mi jasný, že po ní skočím ihned, jak se tady rozline pach krve. Doufám, že si to uvědomuje.

"A kdy ti bude líp? Kdy si spolu zase pohrajeme ? Co ti je ? Jak špatně ? Carrie... Vždyť to miluješ. Dělá ti to dobře. " Tence vydechla  a posadila se. Vzala si moji hlavu do dlaní a vykousla se se mnou.

"Miluju tě, Clarí. Ale prosím pochop to. Teď ...by tě to ani nebavilo. .." špitla . zadíval jsem se na ni a opatrně kývl. "Udělám snídani. "

"Půjdu s tebou. " usmál jsem se a chytl ji za ruku. Ona vděčně kývla a spolu jsme pak sešli dolu. Mia na křesle a sledovala dění kolem. Celkem spokojeně a vyrovnaně. Občas by mě opravdu zajímalo, co se týhle bytosti honí hlavou v takových chvílích. Podle toho výrazu. Asi má všechno někde. Stručně řečeno. Já se jen klidně usmíval, přestože moje přirození bylo jaksi podrážděné a chtělo se vybít. Stejně tak jako moje mysl a vlastně úplně celý tělo. To je prostě tak, když někomu jako já, zakážete sex. Jsem nevrlej a obecně dost vynervenej. A co když to jenom zkouší? Chce si otestovat, jak dlouho bez toho vydržim a jestli jí nakonec ojedu násilně nebo jinak. To je taky možnost. Ne ? Posle mě ano. A je to i trochu pravděpodobný, ačkoliv mi nejde do hlavy, proč to sakra dělá. Mhm.. Kašlu na to. Jestli mi do tří dnů nedá sama, vezmu ji násilím. A nebudu hodnej. To v žádnym případě.
Carrie popadla několik věcí z lednice a já to hned poznal.

"Aaa... Budeme dělat wafle " zavrněl jsem a usmál se. Ona se smíchem kývla. Začala připravovat těsto. Já se tedy ujal až samotného pečení. Pf.. Nemyslete si, já jsem skvělej kuchař. Všeho možnýho. A taky doktor , když už jsme u toho zvedání ega.takže tak. Jako ozdoby byly použity samozřejmě jahody. Co jiného lze u Carrie očekávat. Já si tam neodpustil bílou čokoládu.

Trochu mi vrtá hlavou Mike. Neozval se. Zatím po mně nic nechtěl a Carrie taky nic neví. O tom co se stalo s Lorett. Tak mám trochu obavy z toho, co by se mohlo stát. Co tam vymýšlí a jak mě hodlá zničit. Sakra už. Proč jsem to já idiot udělal? Nemusel bych se teď trápit tím, co nastane. Nemusel bych z toho mít strach a bylo by to dokonalý. Bože. Ale co, já si budu užívat, dokud to nenastane. Však co. Času je dost. Snad.

Z přemýšlení mě vytrhla Carrie, která , už tak dost bledá, zbledla víc a rychle se zvedla od stolu. Svižným krokem se rozešla k baru a napila se chladné vody. Bylo vidět, že je jí dost nevolno. "Carrie, zlato, co se děje? " Zvedl jsem k ní ustaraný pohled a sledoval ji. Ta moc nereagovala. Nejistě na mě koukla a hluboce oddychovala. Následně se dost rychle přesunula do koupelny. Jen jsem se za ní ohlédl a nerovozně poklepal prsty o stůl.

Co se to s ní sakra děje ? Proč je jí tak špatně ? Poslední dobou je to s ní hrozný. Furt je nervozní a nejistá. Začalo to, když šla navštívit pohřebiště, kde leží její rodiče. Od té chvíle je to děs. Vůbec nevím, co s ní je. Chudinka moje.

Nevracela se mi docela dlouho. Tak jsem se zvedl a šel za ní do koupelny. Seděla na kraji vany a plakala . vůbec jsem to nechápal. Po kolikátý v tomhle týdnu už pláče ? A je to s holkama stále takhle náročný ? Vždyť doteď bylo všechno naprosto v pohodě. Nic se nedělo. Byl to klidnej a dokonalej vztah. Teda alespoň myslim, že to byl vztah. Mně se to líbilo.

Beze slov jsem k ní přešel a lehce ji objal. Sledoval jsem, jak se klepe a snaží se uklidnit. Naprosto netuším proč. Chci znát pravdu. " Carrie. " šeptl jsem jí do vlasů a podíval se do jejích očí. " Řekni mi pravdu. Prosím. Nesnesu pohled na to, jak se trápíš. Jak bezdůvodně pláčeš a jsi nervní. Stalo se tam na tom hřbitově něco? Vydírá tě někdo, nebo ti něco provedli? Co se stalo, beruš ? Proč mi to neřekneš? Já ti chci pomoci. " jen hluboce oddychovala a těkala pohledem před sebou. Zvedla ke mně pohled a pomalinku se nadechla.

" já.. Já.. Clarí.. " zavzlykala prudce a upřímným pohledem mě sledovala. " já.. Já nebyla na hřbitově.. Nevím.. Nevím ani kde je... Š...šla.. Jsem k Mikovi.. A.. A.. Ten mi dal zpět vaječníky.. Obnovil mi je.. Vydíral mě... P..p..promiň.. " šeptala potichu mezi prudkými vzlyky, celá se klepala  a ruce měla položené na svém bříšku. Vytřeštil jsem oči a naprázdno polkl.

Cože se to stalo? Cože to provedl? Kdy ? Bez rozmýšlení jsem začal počítat dny, kdy naposledy jsme to spolu měli.
"Carrie ? Ty jsi.. Těhotná ? " s vytřeštěnýma očima jsem ji sledoval a netušil, co si myslet. Jestli mam zabít ji nebo sebe. Nebo rozmlátit všechno kolem. .... Byl jsem vzteklej, a ještě víc ve chvíli, kdy mi na moji otázku kývla.

TA ZKURVENÁ PLECHOVÁ DĚVKA !