Druhý stupeň vášně

31. Ahoj Lorett

Neřekl bych, že je to zlé. Fff... To ani trochu. Byli jsme na večeři. To bylo naprosto klidný a fajn, myslím. Horší to bylo, když ta mrcha zaplatila. To mě neuvěřitelně vytočilo. Takhle holka fakt nemá trochu vychování. Ale bral jsem to s úsměvem. Holt ji zbiju, trochu si ulevím. Nemohl jsem se na ni ani zlobit, prostě jsem to přijal s potěšením, protože hned jak dorazíme, mam v planu ji zbít. Ne moc panebože. Nemyslete si, že ji vezmu kovovou tyčí po hlavě. To ne. Udělam to po svým. A trochu si vybiju vztek na Lorett, za kterou taky musím jít. A pokud možno dřív, než mi ji tam ošuká ten blb Danny. Chudinka malá. Takhle ji čapnout a ukradnout. A to jsem ji chtěl pustit, teď...když už mám Carrie. Nepotřebuju Lorelein. Ale zpět k bití.

Samozřejmě, hned jak jsme dorazili autem k domu, vytáhl jsem ji z auta a narazil ji na kapotu, o tu ji přehl a moje dlaň bez čekání flákla zadeček. Carrie unikl pronikavý stén a poloúsměv. Trochu mě to překvapilo, ale neodradilo. Právě naopak. Ihned jsem jí dal několik dalších ran, jen ať to vnímá. "Víš, za co to je ?! Mrcho? " zasyčel jsem a ona spokojeně zavrčela a zasténala. Rukou jsem si namotal její vlasy a zatahal. Mrcha moje.

"Za to, že jsem mrcha.." zakňučela mi slastně a sténala si. Miluje bolesti, miluje každý můj pohyb a já to moc moc dobře vím.

"Přesně tak.. " Sykl jsem a několikrát znova pořádně pleskl rukou o zadeček. Svíjela se pode mnou, měla ho už pěkně rudej. Což nebylo špatný. Chvilku jsem pak začal přemýšlet nad Lin. Vzpomněl jsem si na to, jak mi zdrhla a rána, kterou jsem Carrie švihl, byla hned o to silnější, až jsem se lekl, jestli jsem to nepřehnal. No sténala mi a svíjela se dál. Tak asi očividně ne ..

Pohrával jsem si s ní, až najednou mi došlo že.. Že Ještě mam jít do toho Hotelu. No bezva. Takže bych měl malou uložit a vyrazit, hm? Pomalu jsem si s ní dohrál, prdelku měla jako jahodu.
Musím jít. Máme dnes v noci práci. Moc moc práce. A hlavním cílem celé akce je co? Aby se to nedozvěděla malá. Aby NIKDY nevěděla o žádný Lorett. Znam jí, žárlivku jednu, bylo by zle, kdyby věděla, že jsem někoho jako je Lin, nechal žít. Mohla by si myslet, že za ní chodím. Ale nechodím. Dneska jdu naposled. Prostě to tak je a hotovo.

Vzal jsem Carrie nahoru, byla vzrušená. A já upřímně taky, ale teď neni čas na hraní. Řekl jsem, že dneska prostě nic nebude. Za to, jaká mrcha to byla. Jen ať si uvědomí, že tohle se nesmí.
No a tak jsme si vyčistili zoubky a vyběhli do postele. Malá se ihned přitulila ke mně. Ačkoliv vypadala tak trochu nesvá. Nebo jsem byl nesvůj já? Nevím. Je to prostě těžký, když jste tak nákladový člověk jako já. Nesnáším to na sobě. Hladil jsem ji po vlasech a po těle, dokud neusnula, tulil jsem ji k sobě, aby věděla, že tady je v bezpečí . moje malá dokonalost.

2:34

Už je dostatečně dlouho, měl bych vyrazit. Bylo sice těžší, dostat se z jejího objetí nepozorovaně, ale povedlo se to. Potlesk prosím. Takže už stačilo jen se trochu oblíct a vyrazit do Hotelu za Xavierem. Měl by být vzhůru, má přeci hlídku. Vzhledem k tomu, že má svítat až za pár hodin, je to tady jak v černý díře a ačkoliv vidím ve tmě o trochu lépe než normální člověk, musel jsem si dávat opravdu veliký pozor, abych něco nenakopl nebo tak. Nechci ji vzbudit. Mimoto, někde tady spí i ta bílá potvůrka. Bez pohromy se mi podařilo převléci a následně dojít až dolu. V koupelně už jsem si rozsvítil a trochu si upravil vlasy. Opravdu nepotřebuju ostatní takhle děsit. To vše bylo celkem rychlé. Ale ne dost rychlé na to, abych nestihl myslet na jídlo. Při upravování vlasů mě totiž napadlo, že mám hlad.

3:00

Trvalo to déle. Cestou jsem se totiž stačil v cukrářství a vykradl ho. Nevykradl. Nechal jsem jim na pultu peníze .Jako to obvykle dělám. Zavy seděl na červeném koberci, který pokrývá celou chodbu. Opíral se o zeď a zrovna koukal do mobilu.
"Krásný ráno! " pronesl jsem naprosto vesele. Jo, sladký zvedá náladu..

"Mm...? " zvedl hlavu a trochu zmateně na mě koukl. Pak se jen pousmál a natáhl ruku. Loudil. Loudil, až nakonec vyloudil jeden kousek.
"I tobě. " zavrněl a já jen kývl. Posadil se vedle něho. " tak povídej, chci slyšet všechno. Jak to šlo u otce ? "

"No.. Tak abych to shrnul, šlo to skvěle. Ačkoliv první dva týdny byly naprosto kritické, nemohly jsme ho vůbec najít. Ale pak se podařilo, v jedné ze školních laboratoří. Tam jsme ihned za světla vyrazili a povedlo se, byl tam. Já zůstal dole, našel jsem tam otce. Je to stále ten samej šílenec, jako býval kdysi. Prostě vědec. Aron se dostal do horního patra a tam měl za úkol otrávit tu malou bestii. Já tam nebyl. Tudíž jsem ji bohužel ani neviděl. Ale rozvedl jsem rozhovor s otcem, který stejně skončil hádkou. Otec odešel nahoru. Viděl Arona, ten mu to tam co nejrychleji zdemoloval, popadl pár papírů a seběhl za mnou. Tím se nám podařilo sebrat několik plánů, které jsou opravdu opravdu důležité a já osobně celou tuhle akci beru jako naprosto skvělou.. No a co vy tady? . "

"Mmm .. Tak to gratuluji. Je to skvělý.
My? " zasmál se "My jsme to taky zvládli. Holky jsou hodný, nezlobí. Ale abych pravdu řekl, ta tvoje Lorelein mě vyděsila. Teda hlavně to, když mi ji sem Aron přivedl. Netušil jsem, co s ní. Nemluvila. Jen občas něco hnusnýho zaprskala. Má pár škrábanců a jizev . to je od tebe ? "

"Jo, jo. To bude ode mě. Ještě jsem jí to nestihl zregenerovat. A nejsi první, koho to vyděsilo. Mě totiž taky, když mi to Aron volal. Myslel jsem, že ho zabiju. Na druhou stranu ale mam šanci, jít si s ní promluvit. A mám tak jistotu, že nezdrhne. Kdepak je ? Staráš se o ni? A doufám, že se s ní nikdo nevyspal. "

"Nee.. Co si o nás myslíš ? Já s ní nespal rozhodně. Danny"

"Darren si s ní hrál. "

"Malinko. " pousmál se a než jsem stihl nadávat, začal povídat. " je nahoře ve tvém pokoji. Ke mně jsem ji dávat nechtěl. To by fakt dopadlo blbě. Nikoho jsem tam nepouštěl a normálně se s ní bavil. Jídlo dostávala a občas jsme chodili ven. " pousmál se.

"Hm.. Dobrá. To je fajn. Děkuju ti za to. " pomalým tempem jsem se dostal zase na nohy a rozešel se ke schodišti, co vede do dalšího patra. Našel si svoje dveře a pomocí čipu je odemkl . rozhlédl se kolem , Lin spala na posteli. Velice spokojeně . přešel jsem k ní a posadil se na postel. Moje ruka lehce projela po jejím krku. Na to je citlivá, obvykle se při dotecích probere. Ani teď tomu nebylo jinak, lehce sebou cukla a pootevřela oči. Podívala se na mě. Naprázdno polkla a posadila se rychle na matraci. S hlubokým výdechem se na mě zadívala. "Ahoj, Lorett.. "