Druhý stupeň vášně

33. Horší už to nebude.

Doháje...ehh.. Moje hlava. Kolik je kurva hodin? Pět .. Fajn. Tak to abych se konečně rozhodl, co? Měl bych se už asi taky vrátit domu. Za tou zlodějkou osobního života. Pomalými pohyby jsem se dostal na nohy a nemotorně přešlápl. Já se opil? Přede mnou na baru ležely dvě prázdný vodky. No tak sem se asi opil. To je prostě nutný, když jsem v krizi.
První láhev jsem zvládal a všechno vnímal. Pak se to ale jaksi přehouplo až do stavu opilosti.
Doháje. Půjdu domu. Pomalým krokem jsem se rozešel nahoru po schodech. Přímo na chodbu, kde měly slečny své pokoje. Pak ale moje kroky mířily dál, ještě do dalšího patra. Tam byly pokoje patřící mně a klukům tady. V tom mém sídlí Lorett. Otevřel jsem dveře a pomalu je zavřel. Snažil jsem se potichu zavřít, ale to se nepovedlo. Nojo, otvírání dveří pod vlivem alkoholu není zrovna nejjednodušší. Cukla sebou a zvedla hlavu. Ospale se na mě podívala a vytřeštila oči. Jo, jsem tady už podruhý za jednu noc. Teda ráno.

"Tak...jsi se rozhodl ?" Zachraptěla. Nezněla ani vyděšeně. Na to byla asi moc ospalá, nebo jsem ten strach nepoznal přes svoji opilost.

"Jo.. " Prošlo mi jen tiše mezi rty . přešlápl jsem a posadil se na postel. Podvedu tím Carrie. Slíbil jsem, že se budu snažit. A teď to všechno zahodím kvůli dvoum lahvím vodky. Měl bych se držet.  Měl bych to vydržet a vrátit se za Carrie. Vybít si to na ní. Na tý malý zlodějce osobního života. Díky který jsem si prošel tou nepříjemnou situací, vypil pár litrů vodky a založil si tak na hrozný bolesti hlavy, až to bude odeznívat. Za tou holkou, kvůli který se tady takhle kurevsky trápim. Bez dalších takových myšlenek jsem si ji stáhl za kotník k sobě a políbil ji. Ona si docela znatelně oddychla, když zjistila, že ji nebudu bít. Že ji nečeká další bolest. S jemným úsměvem se začala i lehce zapojovat. Snad poprvé v historii se ta holka ochotně a dobrovolně pustila do něčeho spojeného se mnou. I přes množství alkoholu v krvi a poněkud zaostalému vnímání jsem dokázal ocenit to, co právě udělala. V pokoji bylo zataženo, nešlo sem naprosto žádné světlo. Svítat má až za hodinu a něco. Rozsvítila lampičku, jež roznesla trochu světla do místnosti. Malá ze sebe klidně stáhla košilku a podívala se na mě, trochu nejistým pohledem, protože jsem vytahoval z kapsy nůž. Já ho ale položil na stolek vedle. Překvapeně se pousmála. "Když jsem pod vlivem alkoholu, s nožem nepracuji. Ne v sexu a...podobně. " S jemným úsměvem mi vděčně kývla a nadechla se. "A navíc... Slíbila jsi mi, že dáš něco ty mně.  To znamená, že já se starat nebudu. " opatrně kývla a dost nejistým pohledem si mě přeměřila. Uvelebila se mi v klíně a začala rozepínat košili malými prstíky, upřeně se mi při tom dívala do temných očí. Sundala ji a odložila na postel vedle mě. Rty spojila s mými a jednou rukou zajela do vlasů. Tiše jsem zamručel a sevřel ji v pase. Seděl jsem na posteli a ona klečela obkročmo na mně. Na mém rozkroku, svojí hrudí se tiskla na mou a jazykem projížděla mými ústy. To mi ani trochu nevadilo, ale neměl jsem náladu na moc dlouhou předehru. Celkově jsem to chtěl rychle, abych mohl za Carrie. Nechci aby se mi náhodou probudila a zjistila, že tam nejsem. Lehce jsem ji sevřel v pase a malinko nadzvedl, abych jí naznačil, že už by mě měla rozepnout. Pochopila. Sáhla pod sebe. Rozepla mě a dala tak mýmu kamarádovi víc prostoru. Já se pak zbavil zbytku svého oblečení. Klečela nade mnou, držela mě za ramena a lehce líbala. Nikdy bych nečekal, že tahle holka má v sobě ještě nějakou něžnost, po těch letech co se mnou strávila.  Ale evidentně má. Pomalu se na mě posadila a já se tak dostal hluboko do ní. Mezi rtíky propustila slastný a spokojený stén. Přivřela oči a políbila mě na spánek. Což mi opravdu hodně připomnělo Carrie. Dokáže být hodně podobná, co se té jemnosti týče. To je fajn. Třeba zrovna v těchhle situacích, kdy si nedokážu hlídat svoje hladiny. /tím myslím třeba hladinu bolesti . je tu jisté riziko, že bych mohl použít víc bolesti a násilí, než bych chtěl notmálně. No co? Jsem mladej. /Ona se začala plynule pohybovat, zvykala si na moji chloubu a stále mě obdarovávala vzdychy. Těmi nejsladšími a nejjemnějšími, které jsem od ní kdy slyšel. Zlato malý. Během pár chvil už na mě jezdila a uspokojovala nás oba. Vzdychy se nesly pokojem a oboum bylo jedno, kdo nás uslyší. Dělá to všechno jen proto, aby neskončila pořezaná na zemi. Vím to. Ale i přes to je mi to fuk.
"Mmm ... Jsi zlatá kočičko. " špitl jsem jí a ona se usmála. Jen koutky úst. S několika dalšími vzdychy se udělala. A já ji pak ještě trochu víc pomučil, abych se udělal taky. Protože kvůli tomu tady jsem. Buď sex a nebo vražda. Což je teoreticky dost stejný. Pokud jde o moje uklidnění. Ve chvíli, kdy jsem dosáhl vrcholu, lehce jsem se usmál a spokojeně zavrčel. " děkuju.. "

"J..já děkuji" Špitla tichým hláskem. Usmál jsem se na ni a políbil ji na čelo. Pomalu ji posadil vedle sebe na matraci. Vzhledem k tomu, že už je dost hodin, musím vyrazit pryč. Domu.

"Abychom si to ujasnili, je po všem. Řeknu Xavierovi, aby tě dal do kupy a pustil. Už se neobjevím. Máš klid. " Začal jsem se zvedat s tím, že se obleču a jdu. Ona mě vykolejeně sledovala.

"Jako úplnej? Už..už se neuvidíme ? " zavrtěl jsem hlavou. Musela se jemně pousmát. Evidentně to brala jako výhru. Jako začátek něčeho nového. Konec všeho zlého. Vděčně se pousmála.

"Ale ty jizvy ti necham. Tedy tu jednu. Na památku. " došel jsem k ní a posadil se na postel. Už oblečený a upravený. Chytl jsem ji za paži a překryl dlaní tepny i žíly . začal většinu svojí energie soustředit do své dlaně -ano, je to nepříjemné. Pálí to a brní- a její rány se pomalu zahojily. Až na tu jednu jedinou. Odtáhl jsem ruku. Na její klíční kosti zůstala ta jedna jediná jizva, která byla tvarovaná do jména Clark. Udělal jsem jí tu ránu kdysi, když jsem si chtěl hrát a zrovna měl po ruce jehlu... Je to roztomilá vzpomínka..