Spatřil jsem oheň,
pláň žhnoucí rudou září.
Svou rychlost popožeň,
li chceš pocítit jak moc se vytváří.
Zběsile jsem běžela,
jen abych to zjistila.
Tys tam však už dávno stál,
a s mými plameny si hrál.
Zuřivost mne ovládla,
ale já se zklidnil.
Tvá přítomnost plameny vyslala,
vzhůru k nebi.
Když otočil ses, ani ses neusmál;
dokonce ani nezašklebil.
Bez otálení sis náš oheň přivlastnil.
Na mě jsi ohledy nebral.
Pak napřáhl jsem ruce k tobě,
však zaměstnan útokem,
stáhl jsem je opět k sobě
a rychlým krokem
si před tebe stoup'.
Zatímcos si s plameny hrál,
já pláň plenila.
Zatím, cos bojoval,
já na zem se mocí opojená složila.
Zachytil jsem tě a nepřítele odrazil,
pomocí magie tě vyléčil.
Ohněm jsem nás obehnal -
důvod k ochranářství si tím vzal.
Víčka jsem ztěžka otevřela,
a na tebe pohled svůj upřela.
Oči ti plály hněvem a bojem,
já vzala boj po svém.
Proč z toho ohně jsi vykročila,
když v bezpečí jsi byla?
Tvůj pokus o ovládnutí mého plamenu
nadosmrti nezapomenu...
I když jsem nepřítele nezabila,
aspoň jsem ho odehnala,
i když jsem se poranila.
A když jsem se k tobě otočila
a ty konečně z plamenů jsi vyšel...
Otočil ses a odešel.
A s tebou i oheň.
Ty zanechals mne tam.
A o oheň mě tudíž obral.
YOU ARE READING
Mrtvá poezie
PoetryŘíká se, že se vaše osobnost, problémy, odráží v tom, co píšete, malujete, vytváříte. Já tvořím především z toho, co mi ze mě ještě zbylo. Mé první básně se od těch mladších podstatně liší... Líbí se tato sbírka básní? Přečti si Poezii z krvavé ruk...
