Za podzimních sirech,
déšť z mraků spadá dél.
----
Bouřka víří,
chladno šíří.
Blesky žhnoucí - chladné,
poráží stromy statné.
----
Pod kořeny jablečníků,
kroutí se jak na lekci tanečníků,
rozpolcení brouci - červi.
Požírají, lozí, straší,
padlého, osamělého potulného,
ztraceného - samotného.
----
Zralé barvy, v nichž je cizinec oděn,
není hodno obdivu takých spodin,
jakými červi jsou.
Zaoblený tvar se mění - hýbe,
pod náporem spodiny živé.
Tam, kde se Slunce nedostane,
tam ho ona spodina táhne.
----
Nasládlá chuť kyselosti,
plod pln živin - ctností,
tak nadřazeného stromu.
Požírán je zaživa,
teď to schytá... protiva.
Neměl si ze stromu utahovat,
a svou chutnost si rač uchovat.
----
Teď již takou možnost nemá,
zbyla z něj jen šťopka němá.
Zbytky těla tráví ti,
kteří ho sem přivedli.
Poslední okamžiky si sčítal,
sám, jen sám si tikal -
zvuk zlomené šťopky.
----
Mrtev je - nikoho již nezajímá,
pouz jeho osamělá vina,
do něj dloube - strká.
Ale je pozdě,
mrtvo v něm nastalo -
definitivně.
YOU ARE READING
Mrtvá poezie
PoetryŘíká se, že se vaše osobnost, problémy, odráží v tom, co píšete, malujete, vytváříte. Já tvořím především z toho, co mi ze mě ještě zbylo. Mé první básně se od těch mladších podstatně liší... Líbí se tato sbírka básní? Přečti si Poezii z krvavé ruk...
