Propadám se do hlubin,
mé myšlení mě odmítá.
V realitě hledám iluzí skulin,
nad smrtelností mou přemítám.
Hlava jako rozpálené poleno,
co z ohně zrovna vytáhnuto bylo.
A i když žáru oproti chladu bylo zvoleno,
chřadnu - slabosti mi přibilo.
V tichu šumot listí slýchám,
jako za chladného podzimního odpoledne.
Samota, když cvrčky v mé mysli vnímám
a cítím, jak jejich cvrkot v šumu bledne.
Deštivo a tmavá obloha,
skrývají zničenou atmosféru.
V povodni - vytváří se řeka nebohá
a má mysl nachází se na každém břehu.
Změna stavu nenastává,
krom pomatené srozumitelnosti.
Marná snaha,
nedostává se mi štěstí.
Jestliže slunce vyhlédne,
rozbolaví mě hlava.
Pokud jej však někdo sesedne,
provolá se klidu sláva.
Teplá kapalina -
barva rybízová.
Zdali to není má slabina,
co se ke mně jen mile chová.
Vzkříšení - po nocích vzhůru,
beze snění;
vnímám jen noční můru,
která se v myšlení na sen mění -
snem ale není,
ten je, když jsem vzhůru.
Temnota tělo zalévá,
jako schřadlou květinu.
Pak výkřik se prolévá,
v prázdném tichu.
Žár opadá při pomyšlení na smrt;
nastává pocit utrpení.
Jsem jako sirka - jeden škrt
a v momentě se všechno změní.
Náruč smrti je mi otevřená,
v rozlehlosti dlouhých sáhů.
Tak chladná, tak přesvědčená -
až téměř zdrtí zbylou snahu.
Pod stínem rudým,
skrývá se myšlenka.
A kořenem tuhým,
dobývá se svého místa v mysli.
Jediné slovo - a tolik váhy,
naštěstí, či naneštěstí?
Bezhlasné, však tolikero snahy,
že by dokázalo šířit zvěsti.
Jako jediné neztrácí se ve větru,
v proudu potlačeného myšlení.
Překonává síly tachometru,
a požírá zbytky lidského cítění.
Roste a mění se,
utváří podobu.
Ačkoli mysl brání se,
slovíčko bere kontrolu.
A tělo se nemůže ubránit,
odpočítává své poslední okamžiky příčetnosti.
Mysl se už nedá zachránit,
jelikož rodí se v ní nové zákony a ctnosti.
A pak nejsem jediná,
kdo si toho všiml.
Někdo o tom ví a vnímá,
jen netuší, jakého mám osudu -
tak číhá, aby se s příležitostí u mě mihl.
A já vyčkávám také -
záblesky v koutcích očí,
rostou - už nejsou tak malé
jak tomu lidé tlumočí.
A brzy přijde čas -
ony samy vyjdou ven.
Pak neskryjí se, udeří - a já zas
pochopím, že realita nahrazena byla snem;
a noční můra byla realitou.
YOU ARE READING
Mrtvá poezie
PoetryŘíká se, že se vaše osobnost, problémy, odráží v tom, co píšete, malujete, vytváříte. Já tvořím především z toho, co mi ze mě ještě zbylo. Mé první básně se od těch mladších podstatně liší... Líbí se tato sbírka básní? Přečti si Poezii z krvavé ruk...
