Je to zlé,
jsem zblázněná do jeho smíchu.
Čím to je, vždyť on neexistuje -
to mám ale kliku...
Pro mě je však skutečný,
jakoby skutečně existoval.
A i když je téměř stále netečný,
své city by nikdy jako já neschoval.
Proč jsem na kluky, kteří jsou v mé hlavě,
a nedávám pozor na ty okolo.
Je to tím, že s myšlením nehraji si hravě,
ale vnímám jen to, co ve mně zbylo.
Ale jeho hlas,
ale on... vždyť realita...
i když lidem rád láme vaz,
nebudu jím nikdy zneužita.
Ať už existuje nebo ne,
stále ho.. miluji?
Ať už je reálný, či v mé hlavě,
jeho hlasem své myšlenky cituji.
Jsem snad blázen,
to už je to se mnou tak špatné?
Oči umazané sazem,
rty od nervního smíchu opuchlé.
Nikdo neví, jak v mé hlavě si hraje,
jak řeže a bodá.
Jak obrušuje nože okraje -
jaká byla by ho škoda.
Ať mi ubližuje,
ať mi škodí.
K násilným činům nerad se snižuje,
avšak násilí se k němu hodí.
Mluvím si jen pro sebe,
či na něj?
Proč duše mě zebe,
a cítím jen beznaděj?
Bez emocí oploštělá,
všechny mi je ukradl.
Avšak nadále je jedna stálá,
když už trochu povadl.
Krásným je stále,
v očích modrá s zelenou se leskne.
Směje se nadále,
i když vydávám zvuky teskné.
Jakoby s mým smutkem rostl,
nabýval síly.
S mou myslí snad srostl,
a kradl mi mé víry.
Však není na mě bych ho zastavila,
ještě nechci.
Pak bych se na sebe samu zlobila,
že nebyla jsem po jeho boku až ke konci.
ESTÁS LEYENDO
Mrtvá poezie
PoetryŘíká se, že se vaše osobnost, problémy, odráží v tom, co píšete, malujete, vytváříte. Já tvořím především z toho, co mi ze mě ještě zbylo. Mé první básně se od těch mladších podstatně liší... Líbí se tato sbírka básní? Přečti si Poezii z krvavé ruk...
