Lidi mi říkali, že jsi šílenec,
však ty jsi byl můj oblíbenec.
Když bavili jsme se, já tě ctila -
s tebou šťastná jsem byla.
Nějak tak jsem to cítila.
Ty časy jsou dávno pryč,
teď každý den já skládám bič -
můj trest - zpět k nohám pána -
jemu jsem teď dána.
No, propána.
Kde jsou ty smíchů časy?
Odneslo je počasí?
Proč nejsou tu a teď -
v mé cestě dál mě veď,
skrze bolesti spleť.
Je tu někdo? Jsem snad sama?
Je samota mi opět dána?
Proč já?
Kdo na tom trvá -
pomstychtivá zrada.
Bez emocí v kobce skrytá,
když za vlasy mě denně chytá -
bije;
on nadále žije,
mě si užívaje.
Chci z té propasti ven,
chci opět spatřit den.
Já vídám jen noci tmu;
když jeho zase zvu
a propadám se zpět ke dnu.
Záchrana by byla na místě,
to vím jistě.
Bya bych opět šťastná, sic,
neviděla bych jeho víc.
Neubližovalo by mi už nic.
Je to však jen marný sen,
stejně jako v noci vidinný den.
Tak dobrou noc vám přeji -
když to takhle hlasy chtějí.
Ony jen mne mějí.
YOU ARE READING
Mrtvá poezie
PoetryŘíká se, že se vaše osobnost, problémy, odráží v tom, co píšete, malujete, vytváříte. Já tvořím především z toho, co mi ze mě ještě zbylo. Mé první básně se od těch mladších podstatně liší... Líbí se tato sbírka básní? Přečti si Poezii z krvavé ruk...
