Bláznův Deník

Psychiatrie

Jestli někdy vydám Bláznův deník hmotně, tak věnování bude jen pro jediného člověka. Zde máte popis mě a jeho. Omlouvám se, nic tak depresivního jsem dlouho nezažil.. Byl jsem zaneprázdněn myšlenkami, co bude dál a jak bych mu mohl kromě návštěv pomoci..

Střední škola, poslední lavice,

ještě než začali spolu bavit se,

byli tak moc odlišní.

Zánět mozkových blan,

překazil nedůvěřivý plán,

a stali se tak bližní.

Oba si tím prošli,

těžké deprese přešli,

avšak antidepresiva,

braly jednomu pozitiva.

Hlídal si je, pomáhaly,

jeden při druhým stáli.

Nebylo to mnohdy snadné,

myšlenky byly často vadné..

Úzkosti zase tížily druhého,

naštěstí ne toho samého,

který musel brát prášky.

Od psychologů přednášky,

nechtěly pomoci,

uvedly je do bezmoci..

Jeden se nechal vyloučit,

nestihl se ani rozloučit,

a už nebyli dva,

museli se odloučit..

Já zůstal na škole dál studovat,

s doufáním, že to bude fungovat,

a budeme v kontaktu.

Bál jsem se toho faktu,

že to bude jiné,

cítil jsem se v kůži líné,

že též už nepracuji.

Nerad to zkracuji,

ale měl se mnohem lépe.

Nehleděl už tak slepě,

a stavěl novou budoucnost.

Měl se konečně dobře.

Neviděl jsem ho měsíce,

chybělo mi zážitků tisíce,

víte co bolí nejvíce?

On vysadil tabletky,

a dostal se do zápletky..

Skončil na psychiatrii,

úzkostně flašku nedopiji..

Až po prvním měsíci jeho pobytu,

zjistil jsem přesné místo výskytu,

a navštívil ho.

Není to ten, koho jsem znal,

není to ten, kdo se kdysi smál.

Vidět ho tak bezmocně pod vlivem,

pěti dávek dalších prášků,

těch oblbovacích splašků..

Chce se mi brečet při pohledu,

jak je na tom bídně,

nedá se jít už dopředu,

nedokáže sedět ani klidně.

Objali jsme se hned u vchodu,

a dali se spolu do chodu.

Pouze po chodbě,

překvapil jsem ho drobně,

básní o nás dvou.

Myslí si, že je týden zavřený,

je tak moc zmatený..

Snažím se mu nosit jídlo,

aby měl úsměv na tváři,

budoval si velké sídlo,

a nyní? Není schopen vidět záři.

Je to tak depresivní,

ničí mě to,

mají tam kuřárnu,

zabijeme to!

Jen vydrž, kamaráde můj,

dostanu tě z toho!

Obdivoval jsem, jak si býval svůj,

příteli, navždy při mně stůj.