Bláznův Deník

Tvorba je odraz básníka

Večerní Rozhovor s matkou

Nechtěla jsem ti kazit výlet,
ale už musím s tebou sdílet,
náš rozvod s otcem.
Už nebudu s vámi žít dál,
nesplním to, co sis přál,
aby jsme žili společně.
Nastal ten čas konečně,
a můžeš to vědět i ty.
Mám byt s jedním pánem,
za týden se stěhuji, ámen.

Já, nemám slov.
Jsem jako kov,
který klesá drsně ke dnu.
Kéž by se to dělo ve snu,
a ne tento večer.
Po té jsem jen brečel.

Otec ke mně přichází

Zvládneme to doma spolu,
musíme začít sami znovu,
jsme teď na potopeném molu,
je jen na nás, jak odplaveme,
ke břehu.
Matka si s sebou ještě bere,
dva mladší sourozence,
vím, oba nás to sere..

Po týdnu

Sedím na zemi v kuchyni,
sleduji, jak se balí v předsíni,
a já mlčky nemohu mluvit.
V duši, umím pouze zuřit,
plíce ví, zas začnu kouřit.
Tiše sedí vedle otec,
dochází mu též, je už konec.
Tiše jen poví, sbohem.
Já si vyfotil ten moment,
kdy rodina odchází prahem,
v tu chvíli, jsem byl citů vrahem.

Otravné vtírání příbuzných,
jejich ohavné připomínky,
dochvilné upomínky,
přitom sami nic nevědí.
Hlavně rádi poradí,
vetřou se ti do pozadí,
a jsi středem pozornosti,
prozatím.

A já?

Sedím, ležím, hlavně nespím,
zvracím, křičím, ani nejím.
Takže co bude dál?
Opakuji se, to co jsem si přál,
je za prahem.
Zahrnutý strachem,
jsem dokončil autoškolu,
ale srdce, je stále na tom molu.
Tichým krokem se blíží maturita,
proč.. když mizí má autorita.
Jsem zase ztracen, ztracen,
stále jen zmaten,
a do minulosti vrácen.