Bláznův Deník

Why poet?

2013

Moje první báseň,
odhalila skrytou vášeň,
pro tvoření rýmů.
V době, kdy vinu,
jsem měl skrytou.
Na noze, lásku vyrytou,
jsem smutně nesl.
Proč jsem tak klesl?
Byl a stále jsem,
citlivost sama,
chtěl jsem jen,
aby nebyla ona sama.
Tak první verš,
jsem stvořil pro ní,
nevěděl jsem, že terč,
nese břicho její.
Bezmeznou lásku,
jsem měl jen na vlásku,
ztratil jsem jí.
Ninu.
Zemřela.
Vinu,
jsem už pocítil,
když její rodiče,
mi zavolali.
Nijak se nevyjadřovali,
pouze, že jejich dcera už není,
víte, jak to kluka změní?
Vezme si život, ať je zas s ní?
Kolikrát hlava jen sní..
Byla to jen výstraha?
Kterou nesla má přísaha,
že budu nadále psát,
bylo hloupé se ptát,
co dělat dál.
Měl jsem jasno,
sbírka básní s věnováním,
se srdečním darováním,
se stane životním úkolem.

2014

Nová láska na dálku,
v hlavě tolik zmatku,
vyhraju svou válku?
Tolik strachu, že ji ztratím,
do depresí se chytím,
a dech, už nepolapím.
Slovenka, byla krásná,
pro mě hvězda jasná.
Tolik slibů jsem daroval,
a před sebou ji varoval,
a nechtěl sdělit své myšlenky.
Protože staré vzpomínky,
jsou jako kamínky,
hozené do řeky.

2015

Deprese pominuly,
výčitky mi prominuly,
zažíval jsem pocit štěstí.
Dobré věci to věští?
Říkal jsem mnohdy,
to slovo navždy..

2016

Leden, a já to ukončil.
Špatně jsem se vyjádřil,
a její důvěru promarnil..
Chtěl jsem pouze pauzu,
a nyní jsem půl roku v tranzu,
z toho, co jsem to udělal.
Úzkosti, pláč,
ten skrytý plášť,
je opět při mě.
Nikoho nechci už mít,
proč slibuji to,
čím nemůžu být?
Každý den se trápím,
že to tak dopadlo,
co mě to sakra popadlo,
a srdce hluboko propadlo.
Jsem stvůra, která nechce svit,
jsem jen já, a můj klid.
Tak ale být nemělo,
ale se to semlelo,
a je mi souzeno,
být sám.
Takže budu upřímný k vám.

2016

Červenec, hlava je bídná,
choroba, již brzy vidná.
Drazí followers, musím jít,
myšlenky mě chtějí bít.
Je tohle konec všeho?
Konec deníku jeho?
Sám doufám, že definitivní,
konec ještě zdaleka není.
Nálady se často mění.
A nyní potřebuju znovu klid,
nemohu pro bláznivý lid,
být chvíli oporou,
protože zmíněnou chorobou,
jsem teď já.
Neslušně, brzy mi jebne,
a kdo mě potom zvedne?
Nejsem tvůrčí ve dne.
A v noci, mě tma pohltí,
ona nemá prominutí,
nad tím, co jsem zavinil.
Takže prozatím, mějte se krásně,
avšak moje básně,
jen tak neskončí.
Závěrečná kauza?
Tohle je jen pauza,
pro mou hlavu.
Brzy nashledanou,
přeji krásnou podívanou,
při tomto díle.

Může to trvat dny nebo týdny. Možná i měsíc, než se to všechno sklidní.

Tuto pauzu chci využít i k tomu, že se pokusím vydat Bláznův deník hmotně. Kdo by o něj měl zájem, stačí mi napsat do komentářů a kdyby tomu vážně tak bylo, ozval by jsem se vám do zpráv.

Nepřestanu tvořit. Kniha bude obsahovat přesné rozdělení chorob do jejich druhů a budou tam básně, které zde zveřejněné nejsou.

Děkuji vám všem za úžasnou podporu. Díky vám jsem se toho opravdu hodně přiučil, takže studování psychologie na vysoké škole, by se mi mohlo podařit.

Ještě jedna zmíňka pro ty, kteří se mi svěřili do zpráv. Opravdu moc vám děkuji za důvěru ale chci se vám i omluvit. Já jsem pouhý kluk, který chce být básník - proč, to je zmíněné v první sloce viz. 2013.
Zajímá mě psychologie ale nejsem žádný psycholog.. Nejsem vyučený a nemám žádná školení, jediné co jsem mohl nabídnout je pochopení a empatie. Přijměte tedy mou omluvu ti, kteří se trápí nadále, i když jsem chtěl pomoci..

PS. Mělo být 50. Částí, vím. Ale 48 je mé oblíbené číslo, tak to necháme prozatím na něm. Mějte se krásně blázni. Mám vás rád. (:

Váš Emphatically Poet