Who are the Marauders? (HP fanfikce)

Kapitola 6// Regulus Black

Se Samem jsme se vrátili akorát na oběd. Jako obvykle jsem se maximálně přejedla, ale aspoň jsem byla spokojená. Kdo to taky řeší?

„Holky," upozornila nás Lily, když jsme všechny seděly na svých obvyklých místech ve Velké síni. Jídlo už bylo ze stolů sklizený a většina lidí jenom posedávala a klábosila. „Dneska by měla přijít pošta."

Měla pravdu. Než to stačila doříct, do síně vlétlo několik sov. Kroužily nad hlavami studentů a nesly jim jejich dopisy a balíčky od rodin. Lily přišel dopis od rodičů, stejně jako Kim, která navíc získala nejnovější vydání Denního věštce.

„Můžu si to půjčit?" ukázala jsem na kouzelnické noviny s pohyblivými obrázky a Kim jen nezaujatě kývla na souhlas. Vcelku nic zajímavého se tam nepsalo, až na článek přímo uprostřed novin.

„Další záhadné zmizení kouzelnické rodiny!" hlásal nadpis. „Nedávné zmizení čtyřčlenné kouzelnické rodiny se připisuje jako další do sbírky Toho, jehož jméno nesmíme vyslovit. Ministerstvo kouzel vyšetřovalo za poslední půlrok dalších šest takových zmizení." 

Zamračila jsem se. Je to tu zase. Další články o vraždách nebo záhadných zmizeních. Nechtěla jsem si kazit náladu nějakým Voldemortem a tak jsem noviny znuděně odhodila stranou.

Ani jsem si toho nevšimla a najednou přede mnou ležela bílá obálka. Dopis od Madison. Uvnitř jsem se zaradovala a rychle ho otevřela. Hned co jsem přečetla první řádky, jako bych samotnou Maddie slyšela.

Nejúžasnější Laro,

Ani nevíš, jak jsem byla ráda, když mi dopis od tebe přišel. Strašně mi tu chybíš i ostatním (kromě Carly, samozřejmě). Jsem ráda, že se máš v Bradavicích dobře a že tam máš přátele. Pozdravuj ode mě Kim. Hrooozně mi chybíte.

Hlavně se prosím zase nenech vyloučit,  Pche, jak bych mohla. nevytop jim školu Jak se opovažuje! a nechoď v noci tajně po škole. Není jasnovidná nebo tak něco?

Vím, že předbíhám, ale byla bych ráda, kdyby ses u nás stavila o Vánočních prázdninách na pár dní. Rodiče by tě taky rádi viděli. Takže mi dej vědět.

Tvá nejúžasnější Madison

Dočetla jsem poslední větu a zasmála se. Madison mi chybí, a jak!
......

Odpoledne probíhalo poklidně. Já, Lily, Remus, Sirius, Kim a Jamie jsme seděli ve společenské místnosti v křeslech a hráli řachavého Petra.

„No ták Evansová, snaž se trochu!"

„Larisso, „zavrčela naštvaně mým směrem. „nechápu, že jsi mě donutila jít s tímhle stvořením," ukázala na rozčepýřeného Jamese „hrát karty."

James se hraně chytl za srdce, ale ostatní se jejich hádce dál smáli.

„Hele vy dva, klídek!" Snažila jsem se je usměrnit.

„Pro tebe všechno." ušklíbl se ironicky James a naše hra konečně dál pokračovala. Nakonec jsme všichni skončili rozvalení na pohovkách a Sirius nám vyprávěl, jak v prvním ročníku společně s Poberty začarovali Filchovu kočku, a ta potom další týden chodila po hradě hezky na fialovo.

„Tak a tahle skutečnost odstartovala naši kariéru všech těch neřestí." dokončil Sirius se smíchem. James i Peter nám hned začali vyprávět ostatní příhody a já se ani nestačila divit. Jsou mnohem horší než já.

Kim se rozhodla povyprávět jim kousek naší nezbednický kariéry v Krásnohůlkách. Spiklenecky se na mě zašklebila a já vybuchla smíchy.

„Když jsme byly ve druhým ročníku, Lara se naštvala na jednu holku a rozházela jí všechno oblečení všude po zámku."  ukázala na mě a já se nevinně uchechtla. „Carly trvalo tejden, než ho zase všechno našla. No a potom už se to rozjelo, žejo Laro?" zasmála se se mnou a já si vzpomněla na Carlyin rozzuřený červený obličej.