Jasmine II. ✔

32.-Klofan

Počet slov: 456
19.10 1993

Měla jsem volnou hodinu a venku bylo nádherně.

Rozhodla jsem se, že navštívím Hagrida.

Zaklepala jsem na jeho hájenku a udělala krok vzad.

,,Jé! Ahoj, Jas! Co tě ke mně přivádí?"zeptal se a já se usmála. Trochu se mu klepal hlas, ale to jsem přešla.

,,Ahoj, Hagride! No, co by? Chtěla jsem tě navštívit! Prý se ti něco stalo."začala jsem téma, o kterém se Hagrid očividně nechtěl bavit.

,,Podívej se, jestli chceš."odvětil smutně a já opatrně sáhla pro hůlku, napřahla jsem jí a podívala se mu do hlavy.

,,Představuji vám, Hypogrifa Klofana!"usmál se Hagrid a Malfoy zvedl obočí.

,,Tak, kdo to na něm chce zkusit?"zeptal se Hagrid a všichni, až na Harryho, udělali krok vzad.

,,Výborně, Harry! Výborně!"pochválil ho a Harry se šouravým krokem vydal se k tomu stvoření.

Harry se uklonil a nasedl si na něj a odletěl. Letěl nad jezerem, okolo Bradavic. Když se vrátil, tak ho všichni obdivovali a to se Malfoyovi nelíbilo.

,,Ne, vůbec nejsi nebezpečnej!"vykřikl a namachrovaně se vydal k Klofanovi. Ten mu drápem řízl do ruky a Malfoy se málem rozbrečel.
Podívaná jsem se Hagridovi do obličeje a odplivla jsem si.

,,To je fakt idiot."zasyčela jsem a Hagrid přikývl.

,,Je, tak to Lucius Malfoy určitě nenechá."zamumlal smutně a já se ho pokusila povzbudit.

,,To bude dobré!"usmála jsem se.

,,A nechtěla bys to zkusit i ty?"zvedl po chvíli hlavu a já přikývla.

,,Jasně! Ráda."přisvědšila jsem a otočila jsem se na to krásné stvoření.

,,Tak co Klofe? Budeme kámoši?"zeptala jsem se a Klofan záhadně přikývl.

Sedla jsem si na něj a vyletěla vzhůru do oblak.

Bylo to krásné a já začala litovat, že jsem v hlavě měla myšlenku, že bych to odmítla.

Klofan letěl nad Bradavickými věžemi, nad Famrpálovým hřištěm, nad jezerem.

Po asi půl hodině jsem se dostala na pevninu a rozloučila se s Klofanem.

Začal foukat vítr a já věděla, že za chvíli zapadne slunce.

Byla mi zima, ale do hradu se mi nechtělo. Někdo mi položil ruku na rameno.

Byl to Remus.

,,A-ahoj."vykoktala jsem. Od naší hádky jsme se skoro neviděli a nemluvili jsme spolu. Teď se na mne usmíval jako by se nic nestalo.

,,Chtěl bych se ti omluvit."odvětil a já nechápavě zvedla obočí, ale potom jsem vydechla.

,,Hmm..a za co?"chtěla jsem vědět a Remus si mne k sobě přitáhl.

,,Za toho Siriuse."řekl prostě a já se mu vykroutila ze sevření.

,,Omluva se přijímá, Náslunečníku."

***

Čahoj!

Jop, to poslední slovo... :'D

Doufám, že se kapitola líbila, pokud, ano, tak budu moc ráda za vote nebo komentář!

Jinak máte radši Rema nebo Liama? Že bychom změnili dějiny.. :'D

Jinak pro milovníky PJ mám v koncertech FF! ^^

Přežijte neděli! :**

~Sharie