Slyšela jsem jak někdo přechází před mou komnatou. Nebylo by to tak divné, kdyby už skoro nebyla půlnoc. Povzdychla jsem si a vylezla z postele. Přes noční košili jsem si dala župan a prudce otevřela dveře. "Můžete mi říct, co tady děláte?" zeptala jsem se Christiana, který se na mě překvapeně podíval.
"Omlouvám se slečno Heaven," zamumlal. "Musel jsem s vámi mluvit."
"Nemohlo to počkat do rána?" založila jsem si ruce na hrudi a naklonila hlavu na stranu. "Je půlnoct, princi Christiane."
"Ano já vím," přikývl. "Ale opravdu to spěchalo. Můžu dál?" ukázal dovnitř mé komnaty a já pokrčila rameny. Stoupla jsem si bokem, aby mohl vstoupit. Zavřela jsem za ním dveře a sledovala jak si stoupá ke dveřím na balkon. Čekala jsem, jestli začně mluvit sám. "Chci se omluvit se všechno, co se mezi námi stalo," začal. "Neměl jsem vás políbit a neměl jsem říkat to co jsem řekl."
"To jste opravdu neměl," přikývla jsem. "Ale nejste tu kvůli omluveně, že ne?"
"Máte pravdu," zamumlal a prohrábl si vlasy. "Vlastně jsem vám chtěl říct ještě něco. Víte proč jsem si vás vybral?" když jsem zakroutila hlavou, pokračoval. "Bylo to kvůli tomu, jak vypadáte. A než se naštvete a seřvete mě, kvůli tomu, že myslím jen na vzhled nemyslím to takhle. Myslím to tak, že jste vypadala upřímně a mile. Odvážně, ale také zranitelně. Hlavně jste nevypadala tak, že byste měla zájem jen o korunu a když jsem si vás vybral, myslel jsem si, že byste mohla bát moje přítelkyně a pomáhat mi, překonat tuhle soutěž, ale čím déle vás znám tím víc vás-"
"Stop!" zarazila sem ho prudce. "Prosím, Christiane neříkejte to." zaprosila jsem.
"Ale já to musím říct, Heaven. Miluju vás. A chci abyste byla má žena a budoucí královna."
"Já nemohu," zašeptala jsem a otočila jsem se k němu zády.
"Já vím, je brzo a vy si to musíte rozmyslet," Christian došel za mě a položil mi ruku na rameno. "Chci jen aby jste věděla, že vy v této soutěži zvítězíte."
Další den jsem nechtěla vstávat. Jediné na co jsem se těšila, bylo že uvidím Kadena. Když přišla Sarah s Katie oblékli mě do šatů a učesali. Pomalu jsem se vydala na snídani, ale každým krokem mi bylo víc a víc zle. Najednou mě někdo vtáhl do knihovny. Chtěla jsem začít křičet, ale ten někdo mi zacpal pusu.
"To jsem já," zašeptal Tristan a pomalu ruku odtáhl. Otočila jsem se a spatřila jak se na mě starostlivě kouká. "Jsi v pořádku? Chris mi říkal, o tom vašem rozhovoru." vrhla jsem se mu okolo krku a on si mě k sobě přitiskl.
"Nikdy jsem semka neměla přijet," zašeptala jsem. "Byla to chyba, Trisi."
"Tak byla chyba, se poznat?" zeptal se překvapeně. "A byla chyba i tohle?" sklonil se ke mě a přitiskl své rty na ty mé. Přitiskl mě na dveře knihovny a já zajela rukou do jeho vlasů. Nesnášela jsem, že mi v jeho blízkosti začalo srdcí bít tisíckrát rychleji než obvykle. "Nic nebyla chyba, Haeven." zašeptal, když se ode mě odtáhl.
"Ale co mám dělat?" Zeptala jsem se. "Pokud si mě Christian vybere nemám navybranou. Musím říct ano."
"Promluvím si s ním," zašeptal a pohladil mě po tváři. Potom se přese mě nějak natáhl a otevřel dveře. "A teď utíkej na snídani." usmál se a já poslechla. Vyběhla jsem z knihovny a rozhlídla se. Naštěstí tu nikdo nebyl. Dneska byla snídaně zařízená jinak. Bylo tu spoustu malých stolů a každá soutěžící měla svůj vlastní pro svou rodinu a pro ní.
Vyhledala jsem Kadena a zamířila k němu. "Míváš tu tolik jídla každý den?" zeptal se a já s úsměvem přikývla. Políbila jsem ho na čelo a posadila se naproti němu. "Nechápu jak se to do tebe vleze." nevěřícně zakroutil hlavou.
"Já taky ne," přikývla jsem na souhlas a začala si mazat toust máslem. "Co chceš dneska dělat? Chceš ukázat zahrady? Nebo knihovnu?"
"Zahrady zní fajn," zamumlal s plnou pusou a já se ušklíbla. Zakousla jsem se a v ten moment jsem si všimla jak do jídelny vstoupil Christian. Rozhlídl se po místnosti a když mě uviděl, usmál se. Rychle jsem se podívala na Kadena.
"Musím ti něco říct," začala jsem a odložila toust zpět na talíř. Nějak mě přešla chuť. Kaden mě vybídl pohledem, abych pokračovala. "Christian mi včera řekl, že mě miluje." Kadenovi zaskočilo a já ho musela poplácat po zádech.
"Cože ten bastard řekl?" přiložila jsem mu prst na rty, aby se ztišil. "Nemá právo ti to říkat pokud k němu necítíš to stejné," řekl potišeji. "Necítíš ne?" zakroutila jsem hlavou a Kaden se zamračil.
"A taky mi řekl, že se stanu jeho maželkou a královnou," pokračovala jsem.
"Tak to se plete. Je mi jedno, že je to budoucí král! Klidně mu jednu natáhnu, pokud to bbude zapotřebí!" Do místnosti vešel Tristan a já se usmála.
"Neboj se," zašeptala jsem. "Nějak se to vyřeší."
