Probudila jsem se ve stejné místnosti ve které jsem byla včera. Měla jsem přes sebe přehozenou deku, takže sem Christian musel ještě přijít. Když se ode mě po polibku odtáhl, nechal mě o samotě. V ten moment jsem se svezla na zem a rozplakala. Vyčerpalo mě to tak, až jsem usnula.
"Dobré ráno," těžké kovové dveře se otevřeli a Christian vešel s tácem dovnitř. "Donesl jsem ti snídani."
"Kašlu na snídani," odsekla jsem a položila si ruku na břicho. "Chci jen, aby si mě pustil."
"Měla by ses najíst. Pamatuj na naše dítě." usmál se a položil tác na malý stoleček.
"Není to naše dítě," řekla jsem znechuceně. "Nikdy bych neměla dítě s někým jako ty! Nikdy se Tristanovi nevyrovnáš!"
"Odvolej to!" zakřičel. Zakroutila jsem hlavou a Christian ke mě dlohými kroky přešel. Chytl mě za paži a zatřásl se mnou. "Už od prvního okamžiku jsi měla být má! Ale můj pitomý bratříček mi tě ukradl!"
"Pane Christiane!? Auto je tady!" ozvalo se zvenku a já překvapeně zamrkala. Christian se ušklíbl a pustil mě.
"Měli bychom jít. Náš odvoz je tu." došel ke dveřím a přidržel je. Když jsem se nehnula z místa, zamračil se. "Jestli si nepohneš uletí nám letadlo. A já nebudu mít na práci nic jiného než zavolat svým mužům, aby ublížili Tristanovi a tomu chlapci."
"Už jdu," zašeptala jsem se a vydala se k němu. Vyšla jsem z místnosti a objevila se na schodišti. Přemýšlela jsem, jak rychle Christian utíká. Potom jsem si ale všimla tmavých postav, která na nás čekali venku. Slunce mě trochu oslepilo, ale hned jsem si na něho zvykla. Řidič limuzíny mi otevřel dveře a já nasedla. Sledovala jsem jak Christian něco říká jednomu chlapci šestnácti. Potom se vydal do auta a sedl vedle mě. Odtáhla jsem se od něho až ke dveřím a hlavu si opřela o okýnko. Řidič se rozjel a já sledovala krajinu. Vůbec jsem to tady nepoznávala, ale rozhodně jsem se nechtěla zeptat, kde jsme. Položila jsem si ruku na břicho a zavřela oči.
Před sebou jsem spatřila Trise a Kubu. Byli jsme na pláži a kluci stavěli hrad z písku. S úsměvem jsem je pozorovala. Tento den jsem si pamatovala jakoby to bylo včera.
Ani jsem si nevšimla, že už jsme dojeli k letišti. "Vystupujeme, zlato." usmál se Christian a políbil mě na tvář.
"Neříkej mi tak." zasyčela jsem a vystoupila z auta. Když Christian vystoupil, přešel ke mě a podal mi nějakou tašku. Tázavě jsem se na něho podívala.
"Je v tom náhradní oblečení, paruka, klobou a sluneční brýle. Běž se převléknout na záchody. A nepokoušek se utéct. Mám tu své muže, rozumíš?" když jsme přikývla naznačil mi, že můžu jít. Odešla jsem na ženské záchody a zalezla do kabinky. Tam jsem se převlékla a dala si správně paruku. Když jsem vyšla v ruce jsem držela klobouk a tašku se starými věcmi. Zadívala jsem se na sebe do zrcadla.
Nevěděla jsem se, na koho se to koukám. Vůbec jsem se nepoznávala. Ale jedno jsem věděla jistě. Nikdy se nevzdám.
Tristan
Stál jsem v kuchyni a díval se na obrovskou mapu rozloženou na stole. Máma s tátou přiletěli hned jak to šlo. Teď si máma hraje s Kubou u něho v pokoji. Táta se vrátil do kuchyně a položil mobil na linku.
"Nikdo je neviděl." řekl a já se zamračil.
"Musí někde být," odpověděl jsem. "Nemohli zmizet jen tak."
"Najdeme je, synu," položil mi ruku na rameno a já vytáhl z peněženky Heaveninu fotku.
"Jestli jí něco udělá," hlas se mi zlomil a já si setřel slzy, které mi tekli po tváři. "Jakto že jste si nevšimli, že něco plánuje?" otočil jsem se k němu a táta si povzdychl.
"Christian s námi už vůbec nemluvil. A najednou prostě zmizel."
"Nikdy by mě nenapadlo, že by toho byl Christian schopný. Věděl jsem, že je na mě naštvaný, ale-" odmlčel jsem se a prohrábl si vlasy. "Neměl jsem jí nechávat o samotě."
"Ty za to nemůžeš," zašeptal a objal mě. Ani si nepamatuju, kdy to udělal naposledy. "Najdeme Heaven a ona i dítě budou v pořádku."
"Co když ne?" zeptal jsem se. "Co když se Heaven něco stane? Nebo dítěti?" Táta se pousmál.
"Jak znám, Heaven jen tak se nevzdá. Miluje tě a bude bojovat."
"Je v pořádku, že ho nenávidím?"
"Neměl bych to říkat, ale ano je. Tvůj bratr není psychicky v pořádku."
"Pane?" v kuchyni se objevila stráž a my se na něho s tátou podívali. "Něco jsme našly."
