-chapter 19-

3.1K 238 16
                                    

Probudila jsem se v tmavé a chladné místnosti. Pokusila jsem se pohnout, ale zjistila jsem, že mám svázené nohy i ruce. "Christiane!" zakřičela jsem. Měla jsem strach. Ne tak o sebe, ale spíš o Trise, Kubu a o mé děťátko. 

"Nekřič Heaven. Jsem tady," ozvalo se z koutu. Trhla jsem sebou a zamrkala. Zvykla jsem se na tmu a všimla si tmavého stínu. Christian došel na druhou stranu místnosti a rozsvítil. 

"Proč to děláš?" zeptala jsem se. 

"Protože si měla být od prvního okamžiku jen má," odpověděl a přešel ke mě. Dřepnul si a odhrnul mi vlasy z obličeje. "Byla jsi nejkrásnější dívka v soutěži." 

"Nemůžeš mě tu jen tak držet," namítla jsem. "Tristan mě najde!" Christian se zasmál a mě přeběhl mráz po zádech. 

"Můj malý bratříček tě jen tak nenajde," řekl a postavil se. "Co nejdřív odjedeme do jiné země, ty si změníš vzhled a jméno-" 

"Jsem těhotná!" vykřikla jsem. Christian se na mě překvapeně podíval. "Čekám dítě, Christiane." 

"To navadí," odpovědl nakonec. "Budu ho vychovávat jako vlastního. Vlastně- máme skoro stejnou krev," zasmál se a mě po tváři stekla první slza. Christian opustil místnost a já zůstala sama. Snažila jsem se dostat z provazů, ale byli až moc pevně uvázané. Neměla jsem šanci se z nich dostat.


Tristan

"Lásko? Jsme doma!" zavolal jsem, když jsme dojeli domů. Když se Heaven neozvala, podíval jsem se na Kubu. "Běž si dát věci nahoru a začni si dělat úkoly, dobře? Až bude jídlo zavolám na tebe." 

"Dobře," přikývl a odběhl nahoru. Vydal jsem se hledat Heaven po domě, ale nikde nebyla. Nakonec jsem došel do kuchyně a rozhlídl se. Dveře na dvůr byli zamčené a chyběl klíč. Nechápavě jsem se rozhlídl a spatřil něco na zemi. Zaměřil jsem se na to a zjistil, že je to nůž. Rychle jsem vytáhl mobil a vytočil její číslo, ale spadl jsem do schránky. Zkusila jsem to ještě třikrát, ale pokaždé jsem skončil tam. 

Začal jsem panikařit. Heaven mi mobil vzala vždycky. A kdyby si někam odskočila nechala by mi aspoň vzkaz. Něco se muselo stát. Vytočil jsem mámino číslo. Vzala to po třetím pípnutí.

"Děje se něco, Tristane?" 

"Je tam Christian?" zeptal jsem se hned.

"Ne. Měl nějakou schůzku. Odjel už včera." 

"Ta schůzka byla u nás doma. Unesl, Heaven, mami." 

"O čem to mluvíš?"

"Mluvím o tom, že můj bratr je psychopat, který unesl mou snoubenku!" 

"To nemůže být pravda, Tristane. Pokusím se mu zavolat a potom se ti ozvu, abych ti řekla co jsem se dozvěděla." 

Dřív než jsem jí stačil odpovědět zavěsila. "Doháje!" zakřičel jsem a shodil s kuchyňské linky všechny sklenice, které se rozbili a sklo bylo po celé podlaze. Vytočil jsem Christianovo číslo, ale spadl jsem do schránky. Pokud jí ublíží tak ho zabiju. Je mi jedno, že je to můj bratr. V ruce mi začal zvonit mobil a já si ho přiložil k uchu.

"Ano?" 

"Tristane.. Měl by ses posadit." 


Heaven

Oblečení jsem měla na některých místech potrhané a byla mi zima. Ruce a nohy jsem měla naštěstí rozvázané, ale i tak jsem se z této místnosti nedokázala utéct. Slyšela jsem jak se odemknuli dveře a násladně se otevřeli.

"Tady máš. Aby ti nebyla zima," vysvětlil Christian, když po mě hodil deku. Dopadla mi k nohám, ale nedokla jsem se jí. Christian se zamračil. "Myslel jsem, že se ti deka bude hodit." 

"Musím k doktorovi, Christiane. Co když je něco miminku?" 

"Neboj se. K tomu se dostaneme hned jak opustíme tuto zemi. Letíme už zítra. Těšíš se?" usmál se nadšeně. 

"To nemůžeš," zašeptala jsem a po tváři mi začali stíkat slzy. Položila jsem si ochranitelsky ruku na břicho. "Nikdy tě nebudu milovat tak jak miluju Tristana!" 

"Zvykneš si na život se mnou, Heaven. Dám ti všechno co budeš chtít." 

"Tím pádem chci Tristana. Christiane prosím!" 

"Sakra mlč už!" vykřikl a rychle přešel ke mě. Vzal mě za paži a vytáhl na nohy. Přitáhl si mě blíž k tělu a rozzuřeně se mi zadíval do očí. "Ještě jednou uslyším jeho jméno, tak zařídím, aby on ani ten malej kluk neexistoval." 

"Ne," špitla jsem. 

"A teď mi Heaven řekni, že mě miluješ." 

"Nemůžu," zakroutila jsem hlavou. "Prosím-"

"Chceš aby se jim něco stalo?! Tak už to řekni!" 

"Miluju tě, Christiane." zašeptala jsem zlomeně. Christian se usmál.

"Vidíš? A ani to nebolelo." přitiskl rty na ty mé.

The princessWhere stories live. Discover now