Tristan
Přibrzdil jsem před opuštěným skladištěm a rychle vylezl z auta. Rozběhl jsem se dovnitř a rozhlížel se. "Heaven!? Heaven?!" zavolal jsem, ale nic se neozvalo. Seběhl jsem schody a objevil se v místnosti bez oken. Na zemi jsem spatřil něco třpytivého. Došel jsem k tomu a zvedl to. Byl to její snubní prstýnek. Musela ho tady ztratit. "Doháje!" kopl jsem do jediného nábytku, který tu byl. Židle odletěla na druhou stranu.
"Tristane?" ozvalo se za mnou a já se otočil na tátu.
"Jediná věc, která tu po ní zbyla je její prsten," řekl jsem. "Můžou už být klidně v jiné zemi. Nebo jí mohl něco udělat."
"Nad tím ani nepřemýšlej," položil mi ruku na rameno. "Heaven je jistě v pořádku."
"Musím jí najít," zašeptal jsem. "Nedokážu si představit život bez ní."
"Chápu tě, synu. Taky bych si nedokázal představit život bez tvé matky." Všiml jsem si jak se lehce pousmál, ale hned to zase skryl. "Pojď jdeme se porozhlédnout nahoru."
Vydali jsme se nahoru, kde čekala stráž. Pár lidí se to tady snažilo prohledat. "Máte něco?" zeptal jsem se.
"Nic," řekl jeden omluvně a pokračoval dál v hledání. Povzdychl jsem si a vytáhl mobil. Znovu jsem vytočil Christiana, ale jako předtím jsem spadl do schránky.
"Christiane," začal jsem potichu a poodešel bokem. "Pokud se jí něco stane, tak tě zabiju. Je mi jedno, že jsi můj bratr. Zabiju tě tak i tak."
Heaven
Letadlo přístálo a já šla poslušně za Christianem ven z letadla. Tam na nás čekala limuzína. "Pane Christiane," poklonil se řidič a otevřel nám dveře. Nasedli jsme do auta a já se posunula co nejdál od Christiana.
"Kde to jsme?" zeptala jsem se potichu. Christian se na mě překvapeně podíval, protože to bylo poprvé co jsem na něho promluvila. "Chci jen vědět, kde jsme." pokračovala jsem se.
"Austrálie," usmál se.
"Austrálie?" zopakovala jsem nevěřícně a rozhlídla se. Vždycky jsem doufala, že sem pojedu s Tristanem. Místo toho tu jsem s někým, koho nenávidím. Zbytek cesty jsem byla zase potichu. Když auto zastavilo před obrovským domem, Christian vystoupil a obešek auto, aby mi otevřel dveře. Vystoupila jsem a položila si ruku na břicho.
"Ukážu ti dům." Christian mě objal okolo pasu a vedl mě k domu. Chtěla jsem se mu vytrhnout, ale věděla jsem, že by ho to jen naštvalo. Vešli jsme do domu, který byl zařízen přepychově. Christian mě vedl po schodech nahoru a zastavil se před prvními dveřmi. Když je otevřel naskytl se mi pohled na ložnici. "Říkal jsem si, že zatím dostaneš vlastní ložnici, aby sis zvykla."
Aspoň jedna pozitivní věc, pomyslela jsem si. Vešla jsem do pokoje a rozhlídla se. Velká postel, psací stůl, krb, křeslo s knihovnou a dvoje dveře. Bylo mi jasné, že jedny vedou do koupelny a druhé do šatny.
"Můžu si teď nachvilku lehnout?" zeptala jsem se. "Jsem po té cestě unavená."
"Dobře," Christian mě letmo políbil na rty. "Probudím tě, až bude večeře." když odešel z ložnice, přispěchala jsem ke dveřím a chtěla zamknout, ale nikde nebyl klíč.
"Ne," zašeptala jsem bezranně. Sundala jsem si klobouk s parukou a odhodila je stranou. Potom jsem si sedla do výklenku u okna a podívala se do zahrady. Přemýšlela jsem, co právě teď dělá Tristan s Kubou.
Zvedla jsem se a začala se procházet po pokoji. Došla jsem ke stolu a otevřela první šuplík. Našla jsem v něm deník v kožených vazbách a pero. Vytáhla jsem ho a zavřela ho. Posadila jsem se zpět do výklenku a pokrčila nohy. Otevřela jsem deník na první straně a začala psát.
Milovaný Tristane..
Později jsem si šla dát sprchu. Když jsem se potom vrátila z koupelny, na posteli jsem měla nachystané šaty na večeři. Oblékla jsem si je a vlasy si zapletla do copu. Vyšla jsem z pokoje a vydala se dolů po schodech.
Nebyla jsem si jistá, kam mám jít. Proto jsem zůstala v hale a porozhlídla se. Všimla jsem si na zdi visí nějaké fotky. Došla jsem k nim a prohlídla si je. Na jedné byli všichni čtyři. Král Benjami, královna Harmony, Christian a hlavně Tristan. Natáhla jsem ruku a dotkla se jeho tváře. Po tváři mi stekla slza.
"Ty fotky dám hned sundat," ozvalo se mi za zády. Prudce jsem se otočila a spatřila Christiana. Stejně jako já byl převlečený. "Nechci tady žádnou fotku, která by ti připomínala tvou minulost."
"Proč to děláš?" vydechla jsem. "Nemohl sis prostě najít někoho jiného?"
"Copak ty to nechápeš, Heaven?" Christian přešel ke mě. "Už od začátku jsem chtěl aby si byla má. Ale potom se do toho začal plést můj malý bratříček.." natáhl ruku a přejel s ňou po mé tváři. Snažila jsem se neucuknout. "Neboj se.. Zvykneš si na tento život. A to dítě budu milovat jako své vlastní."
"Až bude větší, všechno mu řeknu," zavrčela jsem. "Budu mu vyprávět o Tristanovi. To dítě bude vědět, kdo je jeho pravý otec!"
"Už mlč!" Christianova ruka dopadla na mou tvář a má hlava se otočila doprava.
"Jsi ubožák!" vykřikla jsem. Christian se připravoval na další facku, ale za jeho zády se objevila nějaká dívka.
"Christiane!" okřikla ho. "Nech, Heaven na pokoji!" Christin něco zavrčel a otočil se k ní čelem.
"Izabelle nepleť se do toho," odsekl jí. "Není to tvoje starost."
"Ale je," přikývla a došla k nám. "Pokud budete pod touto střechou, nic se této dívce nestane." podívala se na mě a mile se usmála. "My se ještě neznáme. Jsem Izabella."
"Heaven." zamumlala jsem, ale to ona už věděla.
"A teď pojďte ke stolu. Mám hlad."
