Little Girl [h.s] CZ

ŠEDESÁT OSM

Se skuhráním se probudím, ale oči nechávám pořád zavřené, protože mám pocit, že mi asi exploduje hlava. Potom s mrkáním otevřu oči a dělám to tak do doby, než si moje oči zvyknou na světlo. Žaluzie sice jsou zatažené, ale i přesto je tu dost světla na to, aby si moje oči stěžovaly.

Poté se pomalinku zvednu, snažím se nedělat příliš prudké pohyby, abych se nepozvracela. Cítím se jako by mi v hlavě každou sekundu bouchla atomovka. Nejhorší bolest hlavy, jakou jsem kdy měla. Posraná vodka. Už nikdy ji nebudu pít. Nikdy.

Zaslechnu tichounké chrupkání a rychlostí blesku otočím hlavu tím směre s nadějí, že tam uvidím Harryho. Zklamaně si povzdechnu, že to není Harry, ale můj malinkatý Prince, schoulený na polštáři v klubíčku. Jak jsem mohla čekat, že to bude Harry, včera mi dal jasně najevo, že je na mě naštvaný. Popravdě, ani se mu nedivím.

Prince cukne pacičkou ve spaní a já se opět soustředím na něj a ne na moje myšlenky. Usměji se a pohladím ho, což ho probudí. Zívne si a pak ke mně přiběhne a uvelebí se mi na klíně. Zeširoka se usměji. Tohle je moje štěstíčko.

"Půjdeme čůrat?" mluvím na něj jak na miminko a on nakloní hlavičku na bok. "Půjdeme čůrat? Jo? Půjdeme?" usmívám se a hladím ho. Vezmu ho do náruče, natáhnu se ještě pro telefon, který mám pečlivě položený na nočním stolečku, a pomalým krokem jdu dolů do kuchyně.

Jen co sejdu do spodního patra, všimnu si Harryho spícího na gauči, Louise sedícího a spícího u stolu s podepřenou hlavou o ruku a mamku se smetáčkem v ruce - uklízí ten bordel tady. Naše pohledy se střetnou a nastane ta trapná chvíle. Nikdo neví co říct. A najednou mamka odvrátí pohled a odejde pryč z místnosti i se smetáčkem.

Harry se pohne na kožené pohovce a otočí se obličejem ke mně, takže mu do ní skvěle vidím. Je tak krásný!

Vzpomenu si, že jsem chtěla jít vyvenčit Prince a tak ho vypustím na zahradu on se okamžitě rozběhne a začne kousat všechno, co najde na zemi - kelímky od pití, ozdoby, dokonce i ubrus, který spadl ze stolu. Zavrtím nad tím hlavou, ale směji se tomu. Otočím se a všimnu si Harryho, že se už probral, vejdu proto znovu do domu a chystám se mu omluvit, ale v tom mu zazvoní telefon a on ho zvedne a odejde. Super. Už i karma je proti mně. Rozhodnu se, že budu aspoň trošku užitečná a pomůžu mamce s úklidem. Předtím ještě připravím pro Prince do misky granulky a do druhé vodu. Do sebe hodím dva aspiriny a dvě skleničky vody, abych nebyla dehydratovaná. A pak se s nechutí pustím do úklidu. Musím dělat něco, co mě přinutí nemyslet na to, jak blbě mi je. A rozhodnu se jít poklidit zahradu. Začnu sbírat všechen odpad co najdu na zemi a házím to do pytle. Prince přitom chodí pořád za mnou jak ocásek, a aby toho nebylo málo, vždycky když se zastavím při chůzi, 'kouše' mě do nohy. Je to vtipný a otravný zároveň.

Chodíme kolem sebe s mamkou jako cizinci a strašně mě to štve. Ale co mě štve ještě víc je to, že je to všechno moje chyba. Ona přijela, aby semnou po dlouhé době oslavila moje narozeniny, umožnila mi k tomu použít náš dům a já to takhle poseru. Jsem fakt úplně neschopná!

Když už je zahrada více méně uklizená, vejdu do domu, abych si prohlídla všechny dárky, protože včera jsem nebyla schopna to všechno vstřebat. Mezi tou hromadou dárků ale nenajdu žádný od Harryho, což mě rozesmutní ještě víc.

"Ahoj." promluví na mě rozespalý a nakřáplý hlas. Hned je mi jasné o koho jde.

"Ahoj." otočím se a mám v plánu se usmát, ale když spatřím jeho obličej, moc do smíchu mi není. Vypadá příšerně. Je oteklý, oči prolité krví a...je to i modřina pod okem?