Big Bad Boy [Czech story]

27.part [I'll tell you what's what]

Sedím zaraženě u jídelního stolu a sotva do sebe soukám večeři.

"Sophie,tobě se něco stalo?" zeptá se mě babička,když vidí,že nejsem ve své kůži.

"Co by se mi mělo stát? Jsem v pořádku" zalžu a dál se vrtám v jídle.

"Tobě to nechutná?" znova se zeptá.

Nahraně se usměju a odvětím "Ale chutná! Vždyť to je výborný,jen prostě nemám dneska chuť. Víš babi,všechno se kazí"

Bábi se usměje "Něco s Niallem?"

Proboha! Jak na to přišla?

Zděsím se "Babi? Jak to víš?"

"Poznala jsem to" usměje se a podá mi sklenku s džusem "Vždyť už mám taky něco za sebou a když vidím vás dva,jak se spolu bavíte,není to jen obyčejné kamarádství,to mi věř"

Kéž by to nebylo jen kamarádství,babičko pomyslím si.

"Tak co se teda děje?" znovu se zeptá.

"Niall chodí se Shai.." stydlivě špitnu a zavrtám se pohledem do poloprázdného talíře.

"Ojéj" sykne babička a chytne mě za ruku "Myslíš s tou Shai,co chodí teď na tvou školu do prváku?"

"Jo" přikývnu a v očích se mi zalesknou slzy.

Nechci brečet,ale nejde to zastavit.

"Tobě se vážně Niall líbí .." přesvědčivě se na mě bábi koukne a mě nezbývá nic jiného než jí na to kývnout.

"Ach zlatíčko" obejme mě "Ty to doopravdy nemáš lehké. A proč si mu to už dávno neřekla?"

"A jak jsem mu to mohla říct,když o tom nesmí vědět? Babi,vždyť chodí se Shai,teď už je to zbytečný" vydechnu a snažím se zadržet slzy.

Bábi se zvedne a prohodí "Kdo bojuje může prohrát. Kdo nebojuje už prohrál.."

Už zase prolítne mi hlavou.

Podívám se na bábi,která zmizí ve tmě předsíně.

Podepřu si hlavu a začnu brečet.

Slzy mi nedobrovolně stékají po tváři a já se sama sebe ptám Má to ještě cenu? Má to cenu tady být?

"Víš,babi,já .." nadechnu se,když slyším kroky zpět do kuchyně.

Jenže když se otočím,stojí ve dveřích Niall.

"Nialle? Co tu děláš?" začnu si utírat z tváře slzy.

"Ty brečíš?" zeptá se a sedne si na židli naproti mě.

"Ne,jen mě začaly neskutečně pálit oči,možná z toho koření" hraně se pousměju a skloním hlavu k zemi.

"Tak povídej,co se děje" natáhne ruku Niall a chytí mě za tu mou.

Cítím,jak se mě tep najednou zvedne a jak se začínám chvět.

"Vážně to chceš vědět?" zeptám se a podívám se na něj zaslzenýma očima.

"Ano,chci" odvětí a kouká na mě svýma velkýma modrýma očima.

Vydechnu.

"Tohle ti říct nemůžu" začnu znovu brečet.

Vytrhnu mou ruku z jeho sevření a oběma dlaněma si zakryju obličej.

"Sophie-"

"Ne,Nialle" přeruším ho "Nechci,aby si mě viděl brečet"

"Vždyť slzy jsou důkazem toho,že jsme byli dlouho silní" špitne Niall a já cítím,že už zase dřepí vedle mě "A ty si byla mnohem silnější než ostatní"

Najednou nás ale přeruší něčí telefon.

Opatrně se podívám přes prsty na Niallův telefon,který leží na stole a zvoní.

Niall si vypne zvonění a nechá telefon dál zvonit.

"Ty to nezvedneš?" zeptám se a podívám se na něj přes zamlžené oči.

"Ne,není to důležitý" podívá se na mě a utře mi slzu,která jako poslední skapala po mé tváři.

Zdá se mi to,nebo Niallovi vážně volala Shai?

"Takže tvoje holka není důležitá?" popíchnu ho a hluboce se mu zadívám do očí.

Niall se zděsí.

"Teďka ne .." špitne a vlepí mi pusu.

Začnu silně oddychovat. Jakmile se Niall odemně odlepí,podívá se na mě a když vidí,že jsem úplně mimo,zeptá se "Proboha,Sophie,je ti dobře?"

Zavrtím hlavou.

Zavřu křečovitě oči a v uších se mi rozezní ohlušující ozvěna.

Cítím,jak mě Niall zvedá do náručí a někam nese.

         Pochvíli ucítím,jak ležím v posteli.

Pomalu pootevřu oči a zjišťuju,že mi Niall podepírá hlavu a leží vedle mě.

"Nialle-"

"Buď v klidu,asi ti vážně není dobře" přeruší mě a vlepí mi pusu na čelo.

Co se to k sakru děje? Že by Niallovi babička něco řekla?

"Děkuju" šeptnu a znovu zavřu oči.

Silně ho obejmu a nechci,aby odešel.

Najednou je to pro mě neskutečně důležité,aby tu se mnou zůstal.

"Nialle?" otevřu oči a podívám se na něj.

"Ano,Sophie?" mile se usměje a poslouchá.

"Asi bych ti to měla říct .. Víš já-"