Bucky's Friend [3] [Avengers CZ FF]

#2 Farmář a jedna kráva

„Co si vzpomínáš z té noci?" zeptal se ji klidně James Buchanan, zatímco sledoval vykolejenou Nelie Rogersovou. Chystal se jí říct, co se stalo, když zemřeli její rodiče a ona ztratila paměť. 

„Pamatuji si, že jsem se pohádala s mamkou. A vlastně i taťkou. Trvali na tom, že musíme odjet, ale bez Tonyho a to jsem nechtěla. Ale nakonec jsem jela, ale to...no, víš. Celou cestu jsem se mračila a brblala si svoje. Pak..." odmlčela se a Bucky na ni viděl, že se snaží si vzpomenout. Chvíli ji nechal, ale když viděl, že to nemá žádný výsledek, položil ji ruku na rameno. Podívala se na něj. 

„Teď jsem na řadě já."

~

Nelie a Steve se mlčky sledovali, zatímco spolu o samotě seděli v místnosti. Druhou rukou ji jemně hladil po ruce, zatímco tu první mu jeho manželka drtila, během toho, co se snažili vymyslet, jak se dostat z téhle situace. 

„Co když nebudu souhlasit a Ross mě prostě zavře? Nemůže mě zavřít na padesát let, ne?" podívala se na něj. V momentě, kdy to řekla, ji samotné došlo, že to byla velká blbost. A klidně mohli. S.H.I.E.L.D mohl cokoli. Ale oba věděli, že Nelie nemůže zradit Buckyho. I když by k tomu měla plné právo, nešlo to. Nemohla by si užívat svobodu s vědomím, že hodila jejich přítele přes palubu.

„Jestli někoho mají zavřít, budu to já. Sarah a James potřebují matku," další blbost, kterou teď řekl on. 

„Potřebují i otce," byli bezradní. Nedokázali najít východisko, které by je zachránilo. Pokud nepočítali to, kdy se vykašlou na Buckyho a zachrání sebe. 

„Tony chce, abych podepsal ty dokumenty. Třeba, když to podepíšu..." Nelie hned zakývala hlavou.

„Tohle s tím nemá nic společného. Tohle je o Buckym a žádný podpis nic nevyřeší. Musím si zavolat," zvedla se. Steve ji zmateně sledoval. Proč teď? 

„Komu?"

„Je tu jeden farmář, který je v penzi a naše děti vždycky strašně chtěly vidět krávy. Pokud nepočítám Sharon," zamumlala potichu a šla z místnosti. Nenechá Sarah a Jamese v téhle budově. Jakmile budou děti v bezpečí, začnou dál vymýšlet. 

~

Sharon Carterová se překvapeně podívala na Nelie, která za ní přišla společně s dětmi, malým Jamesem a malou Sarah. Už od jejich prvního setkání bylo jasné, že ty dvě nebudou nejlepší kamarádky až do smrti, a proto nerozuměla tomu, proč za ní najednou Nelie přišla.

„Potřebuju od tebe pomoc a náš společný známý mi řekl, že se Ti dá věřit. A myslím, že pokud se někdo má postarat o bezpečí mých dětí, jsi na to asi pravá," sledovaly se obezřetně. Steve Rogers byl taky hlavní důvod, proč spolu nikdy nevycházely. Sharon s ním sama chtěla být, ale on už náležel Nelie.

„Co potřebuješ?" kývla nakonec. Přece jenom, byly to i děti Steva, nejen Nelie.

„Nechci, aby naše děti byly na tomhle místě. Nikomu se tady nedá věřit a nechci, aby tu mohl někdo držet moje děti jako rukojmí, kdybychom s něčím nesouhlasili," tentokrát nemluvila jenom jako manželka, ale i jako matka, která se bojí o svoje děti. A Sharon věděla, že je tu jisté riziko. Poprvé snad dokonce i Nelie rozuměla a chtěla jí pomoct. Ty děti za nic nemohly, v tom měla pravdu. A využívat v téhle hře děti se příčilo i agentce Carterové.

„Mluvila jsem s Laurou, manželkou Clinta. Vezmou si děti k sobě a postarají se o ně. Ale já, ani Steve...vlastně nikdo odsud nemůže nenápadně zmizet. Ale ty bys to mohla zkusit, že ano? Jsi agentka, slyšela jsem, že hodně dobrá..." a tak na to agentka Sharon Carterová kývla. Nevěděla jistě, jestli to dělá kvůli lásce k manželu Nelie, nebo protože jim vážně chtěla pomoct.