Mrs.Perfect

9.

„Kluci, večeře!'' vykřikla jsem do místnosti. Nemusela jsem počítat ani do deseti a už oba seděli na barových stoličkách s hladovým výrazem. Podala jsem jim talíře s mini lívanečky, které byli ozdobeny lesním ovocem a javorovým sirupem.
„Mmm. To je vynikající, Grangerová," vydechl Draco a otřel si pravý koutek, kde zanechal jasnou stopu od sirupu. 
„To máš pravdu, tati. Máma takhle vařit ani neumí. Vždycky všechno radši vyčaruje.'' Zarazila jsem se, tohle mi přišlo až moc divné. Vysvětlení jsem hledala alespoň u jeho otce, ale jeho pohled se ihned odvrátil ke svému jídlu.
„A tatínek ti nevaří, Scorpe?''
„Jako občas. Ale od tebe je to stejně nejlepší.''
„Tak to moc děkuju.'' Zalichotil mi, nevařila jsem. Ron to stejně nikdy nejedl, ale vždy jsem si přála vařit pro svou rodinu. A Scorpiuse s Dracem jsem už brala mezi svou rodinu. Obzvlášť Scopiuse, který mi všechnu lásku a energii vracel.
„Hermiono, půjdeme si něco zahrát?''
„Scorpe! Nevidíš, že se Hermiona necítí dobře?''
„Ale to by nám jinak ani neuvařila!'' Schovala jsem si svůj obličej do dlaní před vlnou smíchu. Oba byli jako vejce k vejci podobní, ale zároveň povahově odlišní. Draco byl milý a starostlivý, dokonce i vtipný jak jeho syn, ale Scorp měl v sobě jiné kouzlo. Prostě kouzlo prostě správného dítěte s obrovskou láskou a něhou k životu.
„Tak si půjdeme zahrát nějakou stolní hru!'' vykřikl Scorp a bez žádné omluvy od stolu utekl. Za ním se jen prášilo. S Dracem jsme si vyměnily nechápající se pohledy s velkým úsměvem. Vzala jsem tedy talíře, které jsem následně pomocí kouzla umyla.
„Proč mi neřekneš co se ti stalo?'' nadhodil téma Draco, který se neustále snažil přijít na můj život.
„Protože to je můj život. Taky se tě neustále na něco neptám.''

„Ale já ti klidně odpovím.'' Seděl tam s rukou podepřenou hlavou. Jeho modré oči se snažily najít ty mé. Nechápala jsem, proč se v Bradavicích choval tak nafoukaně, když dokázal být tak skvělý muž.
„Řekni mi něco, Malfoyi. To tě změnil tak Scorpius?''
„Je to můj celičký svět. Nedal bych na něj nikdy dopustit, nechci, aby mu bylo ublíženo. Naučil jsem ho to, co mě nikdy nenaučil otec. " U celého rozhovoru se usmíval, šlo vidět že jeho syn je pro něj úplně vším.
„Vychoval si si skvělého syna." 

(...)

 
Malý blonďatý chlapec mi spal v klíně, jeho otec seděl kousek od mého těla. Bylo ticho, ticho po celém srubu. Nebylo to užíravé ticho, ale ticho, které jsme si oba užívali. Svou dlaní jsem hladila chlapce po jeho čupřině a užívala si ten moment, kdy klidně spí.
„Měl bych ho odnést do postele. Co myslíš?" prolomil ticho Draco, jeho hlava se naklonila na stranu, jako kdyby silně přemýšlel. Blond vlasy mu obsypávaly obličej.
„Jo, stejně je pozdě." Přestala jsem ho hladit po vlasech a nechala, aby ho Draco odnesl do postele.
Zůstala jsem v místnosti sama obsypána se svými myšlenkami. Můj pohled zamířil na jednu fotografii na krbu. Popošla jsem několik kroků, poté se mi zastavil dech. Na fotografii byl sedmý ročník, poslední ročník, který jsme zvládli dokončit po válce. Byli jsme tam téměř všichni. Harry, Ron, Ginny, Neville, Lenka, Cho, George. Ale bez Freda a spoustu dalších studentů. Uprostřed stála profesorka McGonagallová. A úplně na konci stál Draco. Sice usmívající se, ale v očích šlo vidět něco jiného, smutek. Bylo to úžasné období, už jsme nežili ve strachu, každý byl šťastný a téměř spokojený. Všechno se měnilo na krásné časy, obzvlášť na ty krásné časy s Ronem.
Otřásl mnou chlad, husí kůže se mi táhla po celém těle. Objala jsem se a čekala na tu slzu, která se tak usilovně drala ven, až steče po mé tváři. Netrvalo to dlouho a i tak se stalo. U srdce mi silně zapíchalo. Bolelo to, hodně moc.
„Zůstaneš tu na skleničku?" z transu mě vyrušil mužský hlas. Rychle jsem si otřela slzu a s úsměvem se na něj podívala.
„Musím domů."
„Za Weasleyčkem?" zavrčel mezi zuby se sklopenou hlavou.
„Nech toho, je to můj přítel."
„Opravdu tu nechceš zůstat?" Jeho hlas byl slabý, zničený ale také rozzlobený, jak se z něj dalo lehce číst.
„Někdy jindy." Snažila jsem se o přesvědčující úsměv, ale uvnitř jsem věděla, že to bohužel nikdy takto neskončí.
Měl kamennou tvář, ze které se v tento moment nedalo číst. Jako kdyby před sebou postavil zeď s ochranným štítem. Popošel ke mně, možná až moc blízko. Sledoval mě, sledoval každý můj centimetr. Ty modré oči, které mě dříve strašily, tentokrát se vpíjely do těch mých, bylo něco neuvěřitelného se moct do nich podívat naprosto beze strachu.
„Slibuješ?" Rukou mi pomohl, zastrčil neposedný pramínek mých hnědých vlasů za ucho. V těle mi projela neuvěřitelně velká vlna energie, když se mě dotkl. Nezmohla jsem se na slovo, na nádech. Jen tak jsem tam stála, kousající se do rtu a se sklopenou hlavou. Nevím, co to do mě vjelo, vždy jsem věděla jak se zachovat. Teď jsem prostě nevěděla, co mám očekávat.
Moje hlava myslela na plné obrátky, srdce mi bilo jako splašené. Hlava mi křičela, ať nic neslibuju. Křičela na mě jak moc špatný nápad to je, ale za to srdce, srdce říkalo úplně něco jiného. Srdce sápalo po něm a po jeho synovi. Chtělo s nimi být každičkou chvíli, co to jen šlo a čas to dovolil. Než jsem stačila zvážit pro a proti, moje ústa odpověděla.
„Slibuju."

Zdravím vás mí drazí lidumilové!
Jsem tu s novou kapitolou, opět nejspíš krátká, ale někdy je to zapotřebí. Nebojte se, oni se zase rozvášní. 😆
Ospravedlňujem se, že kapitola nebyla včera, ale jsem už 4 týden za sebou v práci a to dlouhý týden 😒
Jinak, psala jsem vám o názor k infu, které bylo nedávno. A nikdo se bohužel nevyjádřil, což mě i na jednu stránku mrzi, protože to mohlo byt zábavné pro obě strany.
Jo! V pátek bude nový cover, mam ho sice už od zacatku u sebe, ale jelikož byl nejvíce propracovaný a jako poslední rozhodla jsem ho sem dát až po těch předchozích. A věřte mi, je naprosto úžasný! Já osobně jsem z něj unešená.
A abych nezapomněla! Děkuji věrným čtenářům, kteří tu jsou od zacatku ❤️ Samozřejmě DÍKY patři i těm, kteří sem jen zavítají a nebo si to jako oddechovku čtou. Vim, že tento příběh není nic extra. Psala jsem ho maximalne měsíc a půl a možná to tak vypada, ale je to můj nový začátek po 3 letech pauzy a já moc děkuji VÁM, co tu se mnou jste! ❤️
Takže se mějte famfárově, užívejte poslední dny prázdnin a uvidíme se v příštím týdnu 😊
TheCharlie