Mrs.Perfect

26.

Díky bolesti v ramenou jsem otevřela oči a pomalu s nimi mrkala, aby si zvykaly na jasné šero, které se rozprostíralo v místnosti. Pomalu jsem se zvedla ze země a rozhlížela se po chodbě, kde jsem se nacházela. Přes okna se řinula jemná barva zapadajícího sluníčka a já se podívala na hodiny. Sedm večer, moc dlouho jsem spala. Vytáhla jsem si z kapsy svou hůlku a pomocí jednoho švihnutí zápěstím jsem rozzářila krb, který osvětlil celý dům. Sedla jsem si doprostřed obývacího pokoje a kolena si složila pod hlavu. Silně jsem přemýšlela nad vším, co se vůbec stalo a proč se to stalo. Nechápala jsem to, zamilovala jsem se, do hada, do milujícího hada. Nad tou myšlenkou jsem se přeci jen musela ušklíbnout. Hermiona Grangerová a Draco Malfoy, šílená kombinace. Šílená kombinace, šílený muž, který si šel za tím co chtěl. Získal si mě, popletl mou hlavu ale i mé srdce a poté mě zničil, zničil tak snad jako nikdo. Jediná fotka všechno dokázala zničit a zbořit jak ten největší hurikán na světě a já mohla znovu ochutnat do bolestivé dno, které nemělo jen tak nějaké dno, abych se mohla odrazit.
Ucítila jsem opět jak mě slzy štípou ve tvářích, nemohla jsem říct, že mě to nebolelo. Bolelo a jak sakra moc.Byla to nekonečná bolest, která se rozprostírala po celém mém těle. Nekonečná muka bolesti trhající celou mou duši na kusy, opět. Tyhle pocity jsem znala moc dobře, věděla jsem jak moc to bude bolet. Ale i tak bolely jako kdyby to bylo poprvé. Všechno bolelo a ničilo mě jako kdyby se to stalo poprvé.

Neuvěřitelně velké slzy mačející muj obličej i mé kalhoty, rozthané srdce na kusy, které volalo o pomoc.

Z věčného a bolestivého tranzu mě vyrušilo bouchnutí hlavních dveří. Celé mé tělo se napjalo adrenalinem, popadla jsem hůlku a odhodlaně mířila na člověka, který měl vstoupit do téhle mísnosti. Jenže nikdo nepřicházel a já už pomýšlela na halucinacemi. Pak jsem uslyšela křupnutí skla pod nohou. Napříminila jsem hůlku před sebe a byla připavená daného člověka odzbrojit. Už když jsem chtěla vyslat odzrojovací kouzlo, před mými oči se objevil malý chlapec s blond vlasy a s ustaraným obličejem po známce pláče a strachu. Nečekala jsem, že mě příchod chlapce tak zraní. Moje tělo se už neudrželo na těch statečných a silných nohách jako doposud. Dopadla jsem na tvrdou zem, veškerá bolest se přemístila do nohou, ale já jí i tak nevnímala, protože v očích jsem cítila pálivé slzy.

,,Scorpiusi, co tu děláš?'' Vydechla jsem po několika vteřinách zticha. Jeho malé tělíčko mě povalilo na zem, ale necítila jsem žádnou bolest. Možná proto, že to malé tělíčko mě silně objímalo a plakalo zároveň. Ochanářky jsem ho obejmula a přivinula k sobě blíž.

,,Moc jsi mi chyběla maminko.'' Zašeptal mi do ucha a já ho silněji obejmula, jednou rukou jsem podepírala jeho tělo a druhou ho hladila po vlasech. Plakala jsem stejně jako on, ale tentokrát to bylo štěstím, že ho přeci nachviličku u sebe mám.Posadila jsem se i s chlapcem, který se odmítal mě pustit.

,,Scorpe, co tu děláš? Jak jsi to tady našel?A co otec proboha?''

,,Neměj strach, táta spí. Pořádně si nalil a spí jak dudek.''

,,Ale jak jsi to tu našel.''

,,Jednoduchý, táta měl v jednom v šuplíku tvojí adresu.''

,,Ale vždyť sídlo je daleko odsuď, jak?'' Nemohla jsem uvěřit, že tenhle chlapec se vydal na tak dlouhou cestu.

,,Pomohla mi teta Pansy, je to moc hodná a srandovní teta." Celičký zářil jako sluníčko a já ho musela znovu obejmout.

,,Bože Scorpe, tohle je moc nebezpečné. Musíš jít pryč. Co když tě otec bude hledat?''

,,Nechal jsem mu vzkaz na stole.''

,,Scorpe, budeme se muset vrátit. Takhle utíkat přeci nejde.''