Rychlá jízda životem

Známí neznamí

Probudila jsem se v něčí posteli.Prudce jsem si zvedla, ale to byla chyba, protože se mi zamotala hlava a padala jsem přiběhla ke mě ta rudovláska a pomohla mi se posadit na postel.Zavřela jsem oči a říkala si "To se mi jenom zdá, je to špatný sen", ale ozvala se rudovláska "Bohužel to není sen."Podívala jsem se na ní a zahleděla se jí do očí.Její smaragdové oči mi připomněly, malou rudovlasou dívenku, která si se mnou hrála na zahrádce za domem.Objala jsem ji a přes slzy jsem ji šeptla do ucha "Mercedes, strašně moc si mi chyběla." Řekla jen "Ty mě taky Bell." Řekla jsem ji "Promiň,že jsem tě ignorovala, ale na tu dálku jsem tě nepoznala." Pustila jsem ji a ona mi řekla "Nevadí je to už 13 let co jsme se viděli naposledy.Hlavní je, že jsme se zase viděli."Usmála se na mě a znovu mě krátce objala.V tu chvíli přišla i hnědovláska.Sedla si vedle mě a obejmula mě se slovy "Chyběla si mi Bell.Jsem ráda, že tě zase vidím.Je mi, ale líto, že v této situaci.Pustila mě a řekla: "Měli jsme o tebe strach.James se o tebe hrozně moc bál." "James je tady?" vyšlo ze mě dřív, než jsem to stihla zadržet.Jenom obě kývly na souhlas.V tom do místnosti vešel James a řekl: "Tak šípková Růženka se nám už probrala."Zářivě se na mě usmál.Ty jeho oříškově hnědé oči a krásně hnědé vlasy.Běžela jsem mu naproti, ale ta zraněná noha se mi podlomila.Padala jsem, James mě chytil a v očích se mu objevily jiskřičky.Zkončila jsem mu v náručí."Musíš si na tu nohu dávat pozor."poučoval mě James."Já vím" odpověděla jsem mu.Pustil mě a chtěla jsem jít pomalu si sednout na postel.Jakmile to, ale James viděl, vzal mě do náruče a odnesl mě na postel, kde ještě před chvílí seděly Mer a Sofie."Chodit umím" říkala jsem mu."Před chvilkou to tak nevypadalo." řekl a usmál se až mu v očích zajiskřilo.Má krásný úsměv proběhlo mi hlavou...