Rychlá jízda životem

Hádka

Nasedla jsem si do auta a práskla dveřmi. James se lekl.
"Tohle bude ještě zajímavý večer."
Říkala jsem si v hlavě.
"Proč si mu dal pěstí?" Zeptala jsem se naštvaně.
"Zasloužil si to." Odesekl a dupl na plyn.
"Proč si mi o něm neřekl?" Zeptala jsem se. Neodpovídal a zrychlil.
"Tak mi odpověz!" Zakřičela jsem na něj a on stále neodpovídal.
"Prostě na to nebyl čas." Řekl šlápl na plyn. Jel už osmdesát. Začalo mi být znovu špatně, tak jsem si otevřela okénko.
"Jo, tak nebyl čas? Když si byl, tak upřímný a řekl mi, že se za mě stydíš, tak si se mohl zmínit i o tom, že máš bratra."
"Nechtěl jsem to říct."
"Ale řekls to. Kdyby sis to nemyslel, tak to neřekneš. Měl si spoustu času mi o Lukovi říct. Před svatbou, bylo spoustu času."
"Můžeme se o Lukovi přestat bavit?"
"Ne."
"Neřekl jsem ti o něm, protože..." zasekl se.
"Protože?"
"Vidíš jak se chová." Řekl, ale já myslím, že to bylo ze strachu.
"Bál ses?"
"Čeho prosímtě?"
"Že bych si vybrala Luka." Řekla jsem a čekala na jeho reakci. Mlčel a ani se mi to nesnažil vyvrátit.
"Takže tady je háček." Řekla jsem.
"Já tě měl rád odjakživa a Luke ani nevěděl, že existuješ. Je to děvkař a vždycky byl. Nedá se na něj spolehnout, proto jsem ve firmě já a ne on."
"Co jste si provedli?" Zeptala jsem se už méně naštvaně. Mlčel a nic neříkal.
"Zastav." Řekla jsem.
"Ne." Odeskl.
"Okamžitě zastav nebo z toho auta vyskočím."
Zastavil a já vystoupila.
"Co chceš jako dělat? Nastup si."
"Ne. Nechceš mi odpovídat, tak si klidně jeď." Řekla jsem.
"Fajn." Řekla odjel.
"To snad není pravda." Řekla jsem a vydýchávala tu situaci. Špatně se mi dýchalo. Opřela jsem se rukou o zeď. Napadlo mě, že někomu zavolám. Z kabelky jsem vyndala telefon a první v kontaktech byla Edelain. Vytočila jsem její číslo.
"Haló Bell?" Ozvalo se z telefonu.
"Edelain je mi zle. Strasně zle."
"Kde je James?" Zeptala se.
"Odjel. Pohádali jsme se a on si prostě odjel." Řekla jsem a popadávala dech.
"Kde si?" Zeptala se.
"Já nevím. Je tu nějaký park."
"Zavolám Jamesovi."
"Ne nevolejte mu." Poprosila jsem.
"Dobře, vydrž." Řekla a zavěsila.
Rozklepaly se mi kolena. Rozbolela mě hlava a chtělo se mi zvracet. Nevím jak dlouho jsem tam stála, ale už se dlouho neudržím na nohou.
"Issy." Uslyšela jsem Lukův hlas. Zvedla jsem hlavu a podívala jsem se na něj. Přestala jsem se opírat a pomalu šla k němu. V půli cesty jsem se zastavila.
"Asi budu zvracet." Řekl jsem a šla ke křoví. Zvedl se mi žaludek a vyzvracela jsem se. Luke mi okamžitě chytil vlasy a konejšivě mě hladil po zádech. Potom mi podal ubrousek a já si otřela pusu.
"Je mi zle." Řekla jsem.
Chtěl něco říct, ale to už jsem neslyšela, protože jsem omdlela.
Z pohledu Luka : Matka mi řekla, že mám jet pro Isabellu. Je prý někde u parku a je jí zle. Zeptal jsem se jí, kde je její manžel. Pohádali se spolu a on si odjel a nechal ji tam samotnou. James je, ale debil. Jel jsem za ní a našel ji hned. Opírala se o zeď.
"Issy." Řekl a ona zvedla hlavu a podívala se na mě. Šla ke mě, ale v půli cesty se zastavila.
"Asi budu zvracet." Řekla a šla ke křoví. Když začala zvracet 
chytil jsem jí vlasy a hladil po zádech. Potom sem jí podal ubrousek a ona si utřela pusu.
"Je mi zle." Řekla.
Chtěl jsem jí něco říct, ale omdlela. Chytil jsem ji tesně nad zemí. Vzal jsem ji do náruče a zvedl její kabelku ze země. Odnesl jsem ji do svého černého BMW. Položil jsem ji vzadu na sedačky a jel do nemocnice. Cestou jsem vytočil matčino číslo.
"Našel si ji Luku?" Zeptala se matka.
"Jo vezu ji do nemocnice, protože zvracela, a pak omdlela. V těhotenství je to sice normální, ale ona je úplně bledá a celá se třásla." "Jedu za tebou." Řekla.
"Vidíš jaký je to debil, klidně ji tam nechám odjede si."
"Nemluv tak Luku. Vynadám mu za to." Řekla a típla to. Dojel jsem před nemocnici a zastavil. Vylezl jsem z auta a vzal ji do náruče. Kabelku jsem jí nechal v autě. Zamkl jsem ho a klíče si dal do kapsy. Došel jsem na recepci.
"Co se stalo?" Zeptala se sestřička.
"Bylo jí zle a omdlela." Řekl jsem.
"Jste manžel?" Zeptala se a já měl nutkání říct, že ano.
"Ne je to moje švagrová." Řekl jsem a ona přikývla. Odvedla mě na ambulanci. Otevřela dveře do ordinace a řekla mi ať ji položím na lehátko, že doktor tu bude za chvilku. Za chvilku přišel doktor a s ním i jiná sestřička.
"Dobrý večer." Řekl jsem.
"Dobrý večer. Co se stalo?"
"Zvracela, a pak omdlela."
Přišel blíž.
"Paní Cameronová." Řekl a já se na něj překvapeně podíval. Když uviděl můj překvapený výraz, tak se usmál.
"Ošetřoval jsem ji nedávno. Je tu v nemocnici docela často a vy jste?"
"Její švagr."
"Dobře, tak mi uděláme pár vyšetření a vy zatím počkejte na chodbě." Řekl.
Kývl jsem a odešel. Sedl jsem si na židli před ordinací a čekal.
"Luku." Zvedl jsem hlavu a uviděl matku. Sedla si vedle mě.
"Jak je na tom?" Zeptala se.
"Dělají jí nějaká vyšetření. Volala si mu?"
"Ano a pořádně jsem mu vynadala. Už sem jede."
Ze dveří vyšel doktor. 
"Převezeme ji na pokoj. Potom můžete jít za ní."
"A bude v pořádku?" Zeptal jsem se.
"Má to ze stresu. Takže se nesmí stresovat, jinak by o to dítě mohla doopravdy přijít." Řekl doktor.
"Dobře děkujeme doktore." Řekla matka.
"Není zaco. Ještě si ji přijdu zkontrolovat, ale teď už musím jít. Zatím na shledanou." Řekl doktor.
"Na shledanou." Řekli jsme s matkou zároveň a šli za Issy na pokoj. Matka si přisedla na kousek její postele. Já se opřel o zeď a díval se na ni, jak spí. Otevřely se dveře a v nich stál James. Ihned si mě všiml a zamračil se.
"Co ty tu děláš?" Zeptal se a matka se na nás otočila.
"Já ji sem přivezl, když si někdo jen tak odjel a nechal ji tam." Odesekl jsem a vyšel ven na chodbu. James jsem chytil za kravatu a táhl ho sebou. Zavřel jsem dveře a obrátil se na něj.
"Zbláznil ses? Jak si ji tam mohl nechat?" Zeptal jsem se ho a on neodpovídal. Začali jsme se hádat a chtěl jsem mu dát pěstí jenže mě zastavila...
Z pohledu Bell : Vzbudila jsem se, protože jsem uslyšela hlasy a vedle mě seděla Edelain.
"Jak se cítíš zlatíčko?" Zeptala se.
"Už lépe. Co to bylo za hlasy?"
Neodpověděla a já se zvedla z postele. Na židli byl poskládaný župan tak jsem si ho oblékla a šla na chodbu. James a Luke se tam hádali. Luke chtěl Jamesovi dát pěstí, ale zastavila jsem ho.
"Nechte toho, oba dva." Řekla jsem a oba se na mě podívali.
"Už si vzhůru Issy. Je ti líp?" Zeptal se Luke. James ho propaloval pohledem.
"Bylo by mi líp, kdyby jste vy dva něco pochopili." Řekla jsem a oba se na mě podívali.
"Ty Jamesi pochop, že miluju tebe, i když mě někdy štveš a stále se na tebe zlobím.
Ty Luku děkuji ti, že si mě sem přivezl a pomohl mi. Do toho, ale co se děje mezi mnou a Jamesem ti nic není a zopakuji to ještě jednou, miluju Jamese a to nikdo za žádných okolností nezmění.
Takže buďte tak laskaví a nechovejte se jako malé děti, které se perou o hračku. Nejsem věc, ale člověk. Je vám to jasné?"
Oba přikývli a Luke se na mě usmál. James vypadal, že mě chce obejmout, ale neudělal to. I když se na něj zlobím, potřebuju ho. Šla jsem k němu a obejmula ho. Stiskl mě v objetí.
"Moc se omlouvám. Za všechno." Zašeptal.
"Dobře, ale stejně jsem ještě naštvaná." Zašeptala jsem. Vzal mě do náruče a odnesl do postele. Sedl si vedle mě na postel a chytil mě za ruku. Edelain mu dala pohlavek a on se chytil za hlavu.
"Ještě jednou jí tohle uděláš, tak si mě nepřej. Přestaň ji stresovat, jinak o to dítě přijde." Řekla a já se na ni vystrašeně podívala. 
"Vážně Bell. Nesmíš se stresovat. Doktor to říkal, takže je to pravda." Řekla. Přikývla jsem a zavřela oči. Jsem hrozně unavená. Za chviličku jsem usnula.