Rychlá jízda životem

Nový domov

Povídali jsme si o všem možném. Byla i na svatbě. Jak jsem si ji mohla nevšimnout?
"Kde bydlíš?" Zeptala jsem se.
"V hotelu." Řekla.
"Můžeš jít k nám, že Jamesi?"
"Jistě. Měli bychom jít dovnitř, nechci abys nastydla Bell." Řekl a  sundal si sako. Dal mi ho přes tu koženku.
"Mě, ale není zima. Koukej si to sako vzít. To ty si měl horečky, že si skončil v nemocnici." Protestovala jsem.
"Pojď dovnitř a už nic neřeknu." Řekl.
"Měla bys ho poslechnout." Řekla mamka.
"Půjdu jen když si nasadí to sako."
Nasadil se sako.
"Spokojená? A teď jdeme dovnitř."
"Ano, ale nikam nejdu." Řekla jsem a vyplázla na něj jazyk.
"Když to nejde jinak." Řekl a přehodil si mě přes rameno.
"Hej. Dej mě dolů."
Mamka se tomu smála a šla za námi. Položil mě na zem až vevnitř.
"No konečně jste tu. Si ráda, že tu máš mamku?" Řekla Mer.
"Vy všichni jste to věděli a kryli jste ho."
Jen přikývli. Bouchla jsem Jamese do ramene.
"Auu." Řekl a zatvářil se ublíženě.
Šla jsem za Lucasem.
"Lucasi, že se ti Jess líbí?" Zeptala jsem se ho.
"Možná." Řekl.
"Neubližuj jí. Je hodná a nezaslouží si, aby sis ji přidal na svůj pomyslný seznam holek."
Nasadil nevinný výraz.
"Teta mi říkala, že si děvkař. Takže jestli jí ublížíš, zlomím ti vaz."
Kývl a usmál se. Povídala jsem si skoro se všemi. Byla jsem už unavená. Podívala jsem se na mobil. Je už půl sedmé.
"Jedeme domů viď?" Ozvalo se mi u ucha.
"Jo. Skočím pro mámu." Už jsem šla, ale James mě chytil za ruku.
"Jsem domluvený s Diegem, že ji tam hodí a zajede jí pro kufry do hotelu." Řekl.
"Tak fajn." Šla jsem do auta a James mi otevřel dveře. Po chvilce cesty jsem si uvědomila, že jede úplně někam jinam.
"Kam to jedeš?"
"K nám domů." Řekl a usmál se.
Zastavil a zavázal mi oči.
Rozjel se dál a za chviličku zastavil. Pomohl mi z auta a otočil mě.
"Můžu?" Zeptal se.
"Jo."
Sundal mi pásku z očí. Zatajila jsem dech.

"Vítej doma." Řekl a usmál se.
"Panebože, Jamesi ty ses asi zbláznil viď?"
"A to ještě není všechno."
Chytl mě za ruku a vedl do domu. "Zavři oči povedu tě." Řekl.
Zavřela jsem oči. Šli jsme ze schodů. Potom zastavil.
"Můžeš je otevřít."
Otevřela jsem je.

Nádherné bíle auto, ale na ten dům to nemá.

"Je tvé, protože já musím jezdit do firmy, tak si nechám tamto auto. Takže kdyby si chtěla jet za mamkou nebo někým jiným, můžeš a nemusíš jezdit autobusem."
"Já ani nevím co ti na to mám říct, protože pouhé Děkuji to je málo."
"Tvoje mamka bude bydlet s ostatními, nebo může bydlet tady jestli chceš?"
"Tam jí bude dobře. Tohle je jen naše." Usmála jsem se.
"Naše a našich dětí, které si uděláme." Šibalsky se usmál a vzal mě do náruče.
"Vlastně můžeme začít hned." Řekl a vyšel schody. Potom ještě schody do druhého patra. Otevřel první pokoj. Položil mě na postel.
"Tohle je naše ložnice. Je největší, má největší koupelnu a balkón, ale jestli se ti nelíbí můžeš si vybrat jinou."
Zvedla jsem se z postele, že si to tu prohlédnu.
"Ale prohlédneš si to až potom." Řekl a stáhl mě do postele.
Povolil si kravatu a rozepnul vrchní knoflíčky košile. Sako si sundal a hodil ho vedle postele. Sundal mi bundu a hodil ji taky na zem.
"Ty šaty ti hrozně moc sluší a určite tě hodně stály takže si je sundej jestli nechceš, abych ti je poničil."
"To bys neudělal." Řekla jsem a začala ustupovat. Pomalu se ke mě přibližoval. Narazila jsem na studenou zeď. Dal ruce na zeď abych nemohla utéct.
"Si v pasti zlato." Řekl a začal se uculovat. Dlouze a krásně mě políbil.
"Můžeme pokračovat tam, kde nás Diego vyrušil." Řekl.
"Fajn, ale ty šaty si sundám sama."
Pomalu jsem si je začala sundavat. Měla jsem je zatím u boků. Pomalu jsem si je sundavala a bavilo mě se na něj dívat. Hrozně jsem ho tím provokovala.
"Už si je konečně sundej." Řekl chtivě. Sundala jsem si je a dala je na opěradlo židle, která byla za stolem. Pomalu jsem k němu došla. Chytil mě za ruku a stáhl si mě na klín. Rozepínala jsem mu košili. Kravatu jsem hodila někam na zem a košile, pak letěla neznámo kam. No tak všichni ví co se dělo pak. 😂
Vzbudila jsem se a podívala se na hodiny. Jsou teprve tři hodiny ráno a já mám hlad. Včera jsem z nervozity nemohla vůbec nic jíst. Šla jsem do sprchy, umyla jsem se a oblékla si spodní prádlo. Na věšáku byly dva župany. Jeden růžový a druhý zelený. Ten růžový byl takový jemňoučký. Dokonce měl i vyšité moje jméno. Oblékla jsem si ho a šla zpátky do pokoje.
James v klidu spal. Otevřela jsem dveře a vyšla ven. Sešla jsem dolů. Hledala jsem kuchyň. Obrovský obývák a plazmová televize.
"Děje se něco?" Ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a šla za Jamesem. Zakopla jsem a padala. James mě chytil.
"Musíš dávat pozor." Řekl.
"Já vím, jen jsem zakopla."
"Pojď se mnou do kuchyně. Uvařím ti něco, protože včera si nic nejedla." Chytil mě za ruku a vedl za obývák. Byla tam obrovská kuchyně.
"Tohle asi bude moje království." Prohlásila jsem a usadila se na barovou stoličku.
"Nechci po tobě abys mi vyvařovala. Klidně můžeme najmout hospodyni, aby vařila."
"To by se ti líbilo. Nějaká mladá, s krátkou sukní a hezčí než já."
"Bell." Řekl a chytil mě za pas.
"Nikdo pro mě není hezčí než ty a i kdyby tu chodila nahá, tak miluju tebe a chci taky jenom tebe."
"Co když budu ošklivá?"
"Oslepnu."
"Co když budu smutná?"
"Rozesměju tě."
"Co když budu tlustá?"
"Rozbiju zrcadlo!"
"A když zestárnu?"
"Zestárnu s tebou."
"Když budu mít špatnou náladu?"
"Zlechtám tě."
"Co když tě přestanu milovat?"
"Získám si tě zpátky."
"Kdyby mě postřelili, dal bys mi krev?"
"To bych se měl ptát spíš já."
"Proč?" Zeptala jsem s údivem.
"Protože kdyby tě postřelili, stál bych před tebou! Ještě nějaké otázky?"  Políbil mě na čelo.
"Jo. Co mi uvaříš?"
"Palačinky."
"Děkuju."
Usmál se až mu byly vidět jeho bílé zuby. Otočil se ke mě zády a vydaval suroviny. Když už měl vše připravené. Dával ingredience do misky. Tohle si musím vyfotit. Mouku měl až na nose. Seskočila jsem ze stoličky a běžela do pokoje.
"Kam běžíš?" Křikl za mnou.
Sebrala jsem telefon ze stolu a běžela zpátky. Zapla jsem foťák.
"To si musím vyfotit."  Začala jsem se smát.
"Ty se mi budeš smát jo?"
Vzal hrst mouky a hodil ji po mě. No a začala válka. Házeli jsme po sobě mouku a smáli se jako malé děti. Když už jsme byli celí od mouky, nechali jsme toho. 
"Mír." Zakřičela jsem, když si vzal do ruky plný pytlík mouky. Položil ho na linku a přišel ke mě. Políbil mě, a pak se usmál.
"Chutnáš jako mouka."
"Kdo by to řekl, že?" Usmála jsem se. Vzal si koště a začal to uklízet.
"Měli bysme to uklidit a pak si dáme sprchu ne?" 
Přikývla jsem a dala se do uklízení. Za půl hodiny jsme měli uklizeno. 
"Dáme si rychlou sprchu a dodělám ty palačinky, abys mi neumřela hlady."
"Tu sprchu si dá, ale každý sám. Jinak by se to zvrhlo v něco jiného, protože tě znám."
Vyběhla jsem schody a vběhla do pokoje. Teď jsem si uvědomila, že tu nemám vůbec žádné oblečení.
James taky přišel do pokoje.
"Vždyť já tu nemám žádné oblečení." Řekla jsem.
"Ale máš. Holky ti nakoupily různé oblečení, spodní prádlo, boty a všechno možné. Zítra si zajedeme pro věci, které máme ve vile. Taky si můžeš jít koupit co budeš potřebovat."
Odešel do nějaké místnosti, vedle koupelny. Šla jsem za ním. Byla tam obrovská šatna. Na jedné straně bylo mé oblečení a na druhé Jamesovo. Vzala jsem si spodní prádlo a pyžamo. Vlezla jsem do koupelny. Šla jsem do sprchy a umyla se. Oblékla jsem se a vyšla ven. James v pokoji v pokoji nebyl, ale na posteli měl nové pyžamo a boxerky. Šla jsem do kuchyně. Opíral se o linku.
"Můžeš jít."
"Pak to dodělám, počkej na mě." Řekla odešel. No a já bych to tu mohla prozkoumat. Z obýváku vedly schody nahoru a schody dolů. Taky tam byly ještě jedny dveře. Otevřela jsem je. Byla to místnost se stojanem na plátno. Byly tam i různé malířské potřeby: štětce, tužky, tempery, vodovky, atd. Byl tam i stůl a židle. Zavřela jsem dveře. A sešla schody dolů. Bylo tam šest dveří. Otevřela jsem první. To byla garáž. Ve druhých dveřích, byl bazén.

"Na co dva bazény?" Řekla jsem si.
Zavřela jsem je. Třetí byla nejspíš Jamesova pracovna. Všude samé papíry. Zavřela jsem je a otevřela čtvrté dveře. Byl tam kulečník, šipky a gauč s televizí. Byl tam i bar a spousta druhů alkoholu.
"Klučičí prostor, jak jinak. Tak sem bude chodit když se budeme hádat a už mě nebude chtít poslouchat?" Usmála jsem se nad tou představou. Zavřela jsem je a šla do pátých dveří. Bylo tam piáno, dvě kytary, dokonce i bicí. Na poličkách byli menší nástroje: flétna, housle, dřívka, tamburína, atd. Na zemi bylo pár polštářů. Vyšla jsem ven a zavřela dveře. Otevřela jsem poslední a tam bylo...
"Domácí kino. Jako fakt? Tenhle dům je lepší, jak ta škola do, které jsem chodila." Řekla jsem a s  údivem se rozhlížela. Zavřela jsem dveře a otočila se. James stal pod schody a pozoroval mě.
"Líbí se ti tu?" Usmál se.
"Je to tu úžasné. Bazén, garáž, tvoje pracovna, klučičí koutek, hudební škola a kino. Do té místnosti s kulečníkem a šipkami, budeš chodit, když se budeme hádat? Nedáš si na terč moji fotku, že ne?" 
"Ne my se totiž hádat nebudeme. Když přijdou kluci, tak si tam zalezem."
"Ten chlast vám asi vyleju."
"Ne to ne. Nebudeme chlastat pořád, jen někdy, když budeme něco slavit."
"Ty maluješ? Narazila jsem i na místnost s výtvarkou."
"No trochu. Je to pro děti. Stejně tak i hudební nástroje. Když je to bude bavit."
"Máš to všechno dokonale promyšlené, ale co když jeden z nás nemůže mít děti?"
"No tak si nějaké adoptujeme, ale já myslím, že to nebude potřeba. Jdu dodělat ty palačinky." Usmál se a vyšel schody. Šla jsem do té hudební místnosti. Sedla jsem si k piánu. Když jsem byla menší, uměla jsem zahrát úvodní mepodii z Harryho Pottera. Byla jsem totiž jeho fanynka.
"Schválně jestli si to ještě pamatuji." Říkala jsem si.
Položila jsem prsty na klávesy. Vrátila jsem se do dětských let. Začala jsem hrát. (Viz. media)
Když jsem skončila, uslyšela jsem potlesk. Otočila jsem se. James se opíral o futro a tleskal mi.
"Nevěděl jsem, že hraješ." Řekl.
"Nehraju, to byl jen amatérský pokus."
"Slyšel jsem piáno, tak jsem se musel přijít podívat."
Zvedla jsem se a šla k Jamesovi.
"Jdu konečně dodělat ty palačinky." Řekl a dal mi pusu na čelo. Kývla jsem a šla za ním. Sedla jsem si znovu na barovou stoličku a pozorovala ho.