Just forget me [Ereri FF]

7.

,,Co to sakra děláš?!" silou jsem ho od sebe odstrčil.
,,Erene." začal se ke mně přibližovat, ale já okamžitě začal couvat.
,,Stůj!" zařval jsem, když jsem se zády dotkl stěny pokoje.
,,Erene, uklidni se." stál na místě a před sebou držel ruce v gestu ,vzdávám se'. Seděl jsem přilepený na zdi s rukama v obranné pozici a snažil se ustálit můj splašený dech.
,,Erene, promiň, udělal jsem to bezmyšlenkovitě. Prosím, uklidni se." snažil se mě uchlácholit.
,,A přemýšlíš ty vůbec někdy?!" křičel jsem.
,,Promiň, prostě mi nedošla momentální situace. Omlouvám se." řekl upřímně. Najednou mě přepadla ukrutná bolest hlavy. Chytil jsem se za hlavu a křečovitě svíral svoje vlasy.
,,Erene!" vyjekl vyděšeně Jean.
,,Nechoď ke mě!" zakřičel jsem a ještě víc se přilepil na zeď. Stál na místě a starostlivě se na mě díval. Něco se mi vybavilo.

Stál jsem na ulici. Byl večer. Podíval jsem se před sebe. Stál tam Jean.

,,Erene?" díval se mi zpříma do očí.

,,Erene, co se děje?!" zvýšil hlas Jean. Podíval jsem se na něj a zase ta bolest. Svíral jsem víčka k sobě.

,,Je to dobrý nápad?" řekl a obličejem se přiblížil k tomu mému. Ten pohled. Stejný jako před chvilkou.

,,Erene, mluv se mnou." udělal ke mně znovu krok.
,,Vypadni!" zakřičel jsem na něj.
,,Erene." hlesl.
,,Slyšels?! Vypadni!" zařval jsem znovu. Jean se otočil na patě a odešel z pokoje. Opřel jsem se hlavou o zeď a počkal až bolest hlavy odezní úplně. Zhluboka jsem dýchal. Na tváři jsem cítil své horké slzy, ale nevšímal jsem si toho. Přemýšlel jsem nad tím, co se právě stalo. Byla to vzpomínka? Já si vzpomněl? Ta ulice mi byla povědomá. Myslím, že je tam obchod, do kterého chodíme nakupovat. Nebo chodili jsme. Sakra o čem to přemýšlím? Co to s tím Jeanem je? A tehdy...políbili jsme se? Vypadalo to tak. Takže...my spolu chodili? Sakra! Proč si už nemůžu nic jiného vybavit? Jak to mezi námi bylo? A jestli jsme spolu opravdu něco měli, proč jsem se tedy odstěhoval? Mám tolik otázek, ale na žádnou z nich nemám odpověď. Rozvalil jsem se na svou postel a nechal si slzami smáčet tváře. Možná bych se na to všechno měl spíš zeptat právě Jeana. Ale rozhodně ne dnes. Nemám na to odvahu ani sílu.

Snad jste pochopili, že přímá řeč kurzívou je vzpomínka 😊😊 každopádně, jak se vám líbila další kapitola?