Just forget me [Ereri FF]

19.

Snažil jsem se odrazit ode dna. Začít znovu. Za poslední měsíc mám pocit, že se mi to i dařilo. Jean mi pomohl se z toho oklepat a jít dál. Občas jsem měl silné deprese ze svého života, ale Jean se vážně hodně snažil mě z nich dostat. Často za námi chodili moji přátelé ze střední. Někdy jsme jen tak seděli u nás v bytě, jindy jsme si vyrazili všichni na pivo. Bylo to vážně fajn. Cítil jsem se s nimi zase uvolněný. Víc svůj. Pokročil jsem dokonce i se svou chůzí. Odhodil jsem berle a po světě si už kráčím po svých. Je mi dobře. Z krabic v pokoji jsem si už vybalil i všechny věci. Na stěnu pověsil pár plakátů, na poličku vystavil pár fotek a knížky vyskládal do knihovny. Už i můj pokoj vypadal přijatelněji a útulněji. Abych řekl pravdu, tak jsem za ten měsíc dělal spoustu věcí. Spoustu zbytečných věcí, jen abych chvíli nemyslel na člověka, na kterého jsem neměl nikdy zapomenout a stejně jsem na něj zapomněl. Nebyl den, kdy bych na něj nemyslel. Nebyla noc, kdy bych se neužíral myšlenkami na něho. Proč se něco takového stalo nám?

,,Jeane?" zavolal jsem na něj z obýváku.
,,Hned tam jsem." ozvalo se z kuchyně. Po chvilce přišel s uvařeným čajem za mnou do obýváku.
,,Řekni mi něco o Leviho nemoci." řekl jsem mu a on se nad mou otázkou pozastavil.
,,O tom toho moc nevím, Erene." odvětil a já se na něj překvapeně podíval.
,,Tak jo." povzdychl si,
,,Levi je vážně hodně nemocný a jeho šance na uzdravení jsou mizivý. Mám pocit, že léčení, prodlužování života a tu bolest podstupoval jen kvůli tobě. Nechtěl jsi ho nechat umřít a dělal jsi pro to první poslední. Tak moc ses pořád snažil. Byl jsi neustále s ním, staral ses o něj, vozil ho k doktorovi, když byl v nemocnici, nemohli tě z ní vůbec dostat. Nedokážu si ani představit, co jste oba prožívali. Levi je hodně často v nemocnici. Někdy jen na den nebo dva a jindy třeba i týden. Vlastně nejhorší na tom je, že nevíš, kdy to bude naposledy." řekl smutně.