Just forget me [Ereri FF]

13.

,,Levi, přestaň!" zakřičel jsem na něj, ale bez výsledku. Nemohl jsem se hnout. Nohy mě bolely, hlava se mi motala.
,,Levi!" stačil jsem zakřičet znovu než se mi podlomily nohy a já tvrdě spadl na kolena. Držel jsem se za hlavu. Už zase ta bolest.
,,Erene? Erene!" začal se mnou někdo lomcovat. Ten hlas mi přišel tak vzdálený. Zvedl jsem hlavu a spatřil vyděšený výraz Leviho. Mou tvář mi chytil do svých dlaní a snažil se se mnou neustále udržovat oční kontakt.
,,Levi." zašeptal jsem.
,,Erene. Slyšíš mě? Co ti je? Bolí tě něco?" chrlil na mě otázky. Nedokázal jsem odpovědět ani na jednu.
,,Erene, slyšíš mě?!" zazněl druhý vyděšený hlas. Otočil jsem lehce hlavou po zvuku a spatřil jsem Jeana.

,,Zavři ty dveře." řekl jsem Jeanovi, který chtěl odejít z auta.
,,Co jsi mu řekl?" zeptal jsem se.
,,J-Já?" zeptal se mě vykuleně.
,,Ne asi, já." odvětil jsem.

Najednou silná, ostrá bolest hlavy. Začal jsem nahlas křičet a po tvářích mi tekly horké slzy.
,,Erene!" zakřičel Levi.
,,Musí k doktorovi." zaslechl jsem Jeana.
,,To vím taky, ty idiote!" obořil se na něj Levi.

,,Ale má sílu co?"
,,No tyvole." promnul si Jean tvář.

,,Odnesu ho tam." řekl Levi a hned mě vzal do náručí. Hlavu jsem mu opřel o rameno a nechal slzy smáčet jeho triko.

,,Nelíbí se mi, že s ním seš." zamračil se na mě Jean.
,,Naštěstí se tě na tvůj názor ptát nemusím." odsekl jsem.
,,Erene!" zakřičel.
,,Dej mi pokoj." odešel jsem.

,,Erene, no tak. Mluv se mnou." lomcoval mnou Levi v náručí.
,,Levi." vydechl jsem zmoženě.
,,Jsem tady, zlatíčko." na tvář mi káplo pár jeho slz.
,,Doktora! Potřebuje doktora!" křičel zoufale po nemocnici. Chtělo se mi strašně spát. Zavřel jsem oči a usnul.

Mám pocit, že se mi zdál dlouhý sen. Tak nějak si myslím, že to bylo něco důležitého, ale nemůžu si vzpomenout. Otevřu oči a oslepí mě bílá barva místnosti.
,,Kde to sakra jsem?" zachraptím. V ústech mám sucho, ruce se mi klepou, hlava bolí a nemůžu si vzpomenout, kde jsem a jak jsem se sem dostal.
,,Seš v nemocnici." uslyším hlas vedle sebe. Otočím hlavou a pomalu otevírám oči.
,,Jeane?" řeknu, když si oči přivyknou na světlo. Usmál se. Prohlédl jsem si jeho tvář. Má sešité obočí. Ještě chvilku na něj koukám.
,,Kde je Levi?" zeptám se.

Ve volných chvilkách jsem vám sepsala další díl, i když vyjít neměl 😊 snad jsem vám udělala radost ❤️ jaký máte pocity z dalšího dílu?