Just forget me [Ereri FF]

10.

Další den jsem vstal dost pozdě. Šel jsem se nasnídat. Jean seděl v obýváku a sledoval televizi.
,,Ty dneska nejdeš do práce?" zeptal jsem se ho.
,,Nejdu. Vzal jsem si volno." řekl a usmál se na mě. Jen jsem přikývl. Nasnídal jsem se a zpět odešel do svého pokoje. Otevřel jsem okno dokořán a sedl jsem si na něj jako včera seděl Levi na tom v nemocnici. Podíval jsem se na oblohu a obdivoval velké nadýchané bílé mraky, které po obloze pluly. Poté jsem se podíval dolů do ulice. Bydlíme v pátém patře a když se na to teď tak dívám, je to docela vejška. Opravdu Levi přemýšlí o sebevraždě? Tomu nevěřím. Vypadá tak silně a vyrovnaně. Před panelák přijelo auto, ale patrně by mi to bylo jedno, kdyby z toho auta ale nevylezla žena, kterou jsem včera potkal u Leviho. Co tu dělá? Přešla k našemu paneláku. Najednou zazvonil zvonek. Prudce jsem se otočil směrem ke dveřím. Zaslechl jsem cvaknutí dveří. Za chvilku z paneláku vyšel Jean a s tou ženou se začal o něčem bavit. Neslyšel jsem je, jen viděl. On jí zná? Přijde mi jako bych se sem dostal z jiné doby. Vždycky jsme měli společný kamarády, všechno si říkali. Kdy jsme se tak odcizili? Nebo možná sblížili? Upřímně si ho sám se sebou nedovedu představit. Myslím jako dohromady. Přešli spolu k autu, kterým přijela a z auta za chvíli vyskočilo malé dítě Jeanovi do náručí. Jean se s ním chvilku bavil stejně jako s tou ženou. Pak s tím děckem nasedla do auta a odjela. Jean pak opět vešel do domu. Po chvilce už klepal na dveře mého pokoje. Bez vyzvání vešel a zastavil se hned ve dveřích.
,,Erene." promluvil opatrně. Jen jsem se na něj mlčky podíval.
,,Slez z toho okna." řekl pomalu. Asi si myslí, že chci skočit. Jen jsem se nad tou myšlenkou pousmál a opět se zadíval ven.
,,Erene." pomalu ke mně přistoupil. Chytil mě pevně za ramena a pomalu mě zvedl do náručí. Tiskl si mě k sobě a já ani neměl sílu odporovat.
,,Erene. Tohle mi nedělej." spustil mi nohy na zem a pevně mě objímal.
,,Co?" zeptal jsem se.
,,Bojím se o tebe." dýchl mi na krk.
,,Neskočil bych." uklidnil jsem ho.
,,Už mě takhle neděs." jednou rukou mě pohladil po zádech.
,,Jeane?" hlesl jsem.
,,Ano?" odpověděl.
,,My...my spolu chodili?" zeptal jsem se nervózně. Odtáhl se ode mě, ale stále mě držel, abych nespadl. Díval se mi do očí a nervózně si kousal ret.