Hostēs

I.

Rowena

Ve svých nových blankytně modrých šatech si kráčí po boku svého otce do sídla jedné slavné rodiny. Nepamatuje si její jméno, protože ji to nezajímá. Stejně je to jen jedna ze stovek večeří v sídlech velkých rodin. Její otec nejspíš chce udělat na všechny Angličany dobrý dojem, a tak se dcerušce vždy nechá objednat nové šaty, ve kterých zazáří. No co, Roweně to nevadí, pár hodin předstírání slušné a milé dámy jí za ty šaty stojí.

Vchází do sídla a je usazena ke stolu vedle matky. Automaticky si uhladí šaty na klíně a pohodí svými černými kudrnatými vlasy. Začne se rozhlížet okolo, všude samý přepych, ten bílý mramor a šedý mramor a další mramor. Trochu přemramorováno. Nemají smysl pro styl. Naprosto zbytečné se s někým takovým zahazovat, konečné zhodnocení. Nikdy není pozitivní, i kdyby měli stěny ze zlata, Roweně by se to nelíbilo.

Raymond

Další odpoledne trávil jak jinak než se svým starším bratrem ve sklepení. Asasínský trénink. K čemu to ale bylo, když ho skoro nikdy do akce nepustili? Jediný pořádný adrenalin, kterého se mu mohlo dostat, byl lov o víkendech na Oakhillu, a tam mu byla dovednost ovládat skrytou čepel naprosto k ničemu. A tak mu téměř nevadilo, když se dole objevila jeho matka a poslala je oba okamžitě nahoru. Vadilo mu až to, když zavelela, aby se umyli a slušně oblékli, protože přijde návštěva.

Shellyovi, pro změnu. Jak jen Raymond tyhle společné večeře nesnášel. Horší byly snad už jen čajové dýchánky, kde se nemohl zabavit ani jídlem. Z dnešního večera koukala další nudná čtyřhodinová ztráta času prosycená zdvořilostní konverzací. Jen málokdy na takových událostech došlo na téma, o kterém podle něj mělo cenu mluvit. Vyhnout se tomu už však nemůže.

Odloží tedy zbraň a vyběhne nahoru do svého pokoje, aby se zcivilizoval. Vykoupe se, rychle zčeše své světlé vlasy a oblékne si bílý svršek a na to ten tmavěmodrý komplet, který mu ušili minulý měsíc. Dnešní módu nemohl vystát. Všude ho to tlačilo a nedalo se v tom pořádně hýbat. Ale kdyby přišel na tu večeři v obyčejné volné košili, otce by trefil šlak. Povzdechne si a sejde dolů do haly.

Hosté už dorazili a právě usedali ke stolu. Zatímco si Raymond usedal na své místo, rychle je přejel pohledem a shledal, že mu ani jeden z nich není povědomý. O chvilku déle setrval zrakem na té dívčině v modrých šatech, přibližně jeho věku. Odhadl, že se od něj bude očekávat, aby jí dnes dělal společníka.

Odvrátil pohled a modlil se, aby se nechtěla bavit o vyšívání. Jako ta z minulého týdne, té jela pusa jako kolovrat. A hlavně doufal, že někdo zabaví jeho matku, aby se zase nepřidala. Přísahal si, že to radši proskočí oknem než to poslouchat znovu.

Mezitím se objevili sloužící s kouřícími talíři jídla a začali servírovat. Mezi strávníky se rozproudila diskuse. Raymond se věnuje své porci králíka. Když projednou zvedne hlavu, aby se napil, setká se s pohledem toho děvčete, sedí naproti. Zamručí a pokračuje v jídle. Času dost. Vážně se mu teď seznamovat nechce. Má hlad.

Rowena

 KONEČNĚ JÍDLO! V duchu se zaraduje při pohledu na kouřící talíře s jídlem. Mají králíka, toho má moc ráda a měla by ho ještě radši, kdyby ho každý měsíc neměla tak třikrát. Jsou tak neoriginální. Králík, králík, všude jen králík. A jehněčí. Proč nám nikdy nikdo nenaservíroval například žraloka? Žraloka jsem nikdy nejedla. I tak se ale pusti do jídla a musí uznat, že se pokrm opravdu velice povedl. Jako správný milý host ihned hostiteli pochválí to jídlo a rychle ho sní. Polkni poslední kus ze svého talíře, napije se ze skleničky, kterou dostala, potlačí krknutí a zívnutí.

Teď si prohlíží členy u stolu. Teď si teprve všimla kluka, který je asi ve stejném věku jako ona, a začne si ho prohlížet. Jelikož ona jedla až nemístně rychle, teď má dost času si ostatní prohlížet a dělat si o nich nějaký obrázek. Vypadá, že má svaly. Asi sportuje. Takže to je jen neškodný egoista, který se rád dívá do zrcadla! 

Raymond

Dojí svoji porci, aniž by věnoval pozornost komukoliv z hostí. Pak spustí ve vedlejší místnosti taneční hudba a lidé se tam začnou přesunovat, aby zabili čas čekaní na moučník. Společnost je rovnoměrně rozmístěna po celém sále, někteří pomalu tančí uprostřed, jiní postávají u zdí a setrvávají v hovoru, někteří se při oné činnosti uchýlili k bohatě zásobovaným švédským stolům pod okny zahalenými těžkými rudými závěsy.

Po zachycení významného pohledu lady Elvíry, své matky, se zvedne od stolu také a vydá se mezi vším tím panstvem najít tu černovlásku. Mezi všemi těmi lidmi a barvami to dalo zabrat, ale nakonec ji konečně objevil.

"Raymond Warwick, jméno mé," představí se s poklonou. "Jak se vám líbí naše rodinné sídlo?" zeptá se s předstíraným zájmem, obličej jako masku - tak to ostatně dělají na těchto večírcích všichni. Zatím si mladou šlechtičnu nenápadně prohlíží. Docela hezká, pomyslí si. Ale nedokáže proniknout jejím pokerfacem, takže těžko říct, co má čekat, až to ptáče promluví.

@barleyfox & @tridenti zdraví se svým prvním publikovaným wattpaďanským dílem! Doufáme, že se bude líbit. Další kapitola přibude co nevidět.