Hostēs

IV.

Raymond

Po její poznámce těsně před tím než zmizí v koupelně ztuhne. Pak se opře o dveře a zírá na mramorovou podlahu. Roweno Shellyová, kdes sakra byla po ta léta, kdy jsem musel přetrpět všechny ty nudné zdvořilostní konverzace? Pomyslel si se směsicí údivu a pobavení. Snad poprvé nelitoval, že se takovéto akce musel zúčastnit.

Po chvíli zaslechne z koupelny smích, načež dívka vyjde ven.

"Nemohu s vámi nesouhlasit," odpoví jí vesele a zamyslí se. "Navrhuji zahradu v podhradí, račte," naznačí směr na konec chodby.

Společně vyjdou bočními dveřmi ven ze sídla. Venku už panuje temná noc, viditelnost je však výtečná. Světel moc zažehnutých není, ale o to, co neozařují ony, se postará svit měsíce.

Raymond vede Rowenu několika zákoutími, až se dostanou do příjemného anglického parku s písčitými cestičkami.

"Jak se vám to zamlouvá zde?" otáže se své společnice, zatímco bok po boku kráčí mezi košatými stromy

Rowena

"To je báječný nápad!" vyhrkne spontánně a vydá se s ním do zahrad. Aby řekla pravdu, takovou reakci od něj opravdu nečekala, nejspíš ho tyhle rodinné akce štvou stejně jako ji. A také je oba štve mátová zmrzlina a nudné rozhovory ve společnosti, které jsou naprosto o ničem. Dneska už ne, dneska si to Rowena pořádně užije, už se rozhodla.

Celou cestu do zahrady mlčí v očekávání. Zahrada ji vyráží dech. Tak upravenou a zároveň divokou přírodu aby se člověk nahledal. "Raymonde, to je nádhera..." žasne. Chvíli se nechá Raymondem vést skrz park, ale pak ji dojde, že tohle ji nestačí.

Pustí ho, sehne a rozepne přezky na botách, který ji celý večer svazují kotník tak, že z toho má křeče a pak si na to musí dávat obklady, zuje si je a nechá na chodníku. Ona sama vkročí do vlhké trávy, potěšeně se usměje. Zhluboka se nadechne, aby vstřebala všechnu pozitivní energii, kterou ji ta vůně stromů a bujné trávy přináší.

"Pojď taky," hlesne na Raye. Ani si nevšimne, že porušuje tolik pravidel etikety, že by se jejich počet nevešel na prsty jedné ruky. Je jí to jedno. Vykročí směrem k jezírku.

Raymond

"Jsem rád, že se líbí," přikývne.

Pak si najednou začne Rowena zouvat boty. Pohlédne na její střevíce a ušklíbne se. "Tedy nezávidím vám je, vypadají ještě nepříjemněji, než ty mé." Sleduje ji našlapovat po trávě a když je vyzván ať se připojí, neotálí a ihned si vyzouvá vlastní obuv.

Nemohl si nevšimnout, že mu začala tykat a i to předchozí důvěrné oslovení... Rowena se zkrátka rozhodla hodit etiketu za hlavu a on to více než schvaloval. Věčné svazování pravidly mu už lezlo krkem. Tady nemělo smysl chovat se vznešeně.

Jeho bosé nohy se brodí trávou, zatímco následuje dívku k jezírku. Hladká hladina nezčeřená jedinou vlnkou odráží noční oblohu jako zrcadlo. V okolí se rozléhají skřeky žab, jinak není vyjma šoupání jejich nohou v trávě slyšet téměř nic.

"Tisíckrát lepší než ten jejich večírek," vydechne Raymond uvolněně a sedne si na vysoký břeh, chodidla až po kotníky namočí ve vodě, opatrně, aby nerozrušil obraz hvězd. Poklepe na místo vedle sebe. "Přidáš se?"

Rowena

Trochu se zamyslí nad tím, co by všemu tomuhle řekl její drahý otec. Nejspíš by ji hnal domů a tam si to s ni vyřídil, naštěstí tu její otec není.

Chvíli stojí na místě a až za pár chvil si uvědomí, že Ray už sedí na břehu, nohy ponořené ve vodě. Rowena se usměje na odpověď, poskočí si a dohopká z jezírku. Sedne si vedle Raye, začne máchat nohama ve vodě, pomalu, aby ji nerozčeřila.

"Proč se ty akce nedělají venku? To bych mohla vždycky si jen zalézt někam k vodě a užívat si přírodu," povzdechne si. Dívá se na svůj tmavý obraz ve vodě. Napadne ji něco, co by si v životě na veřejnosti nedovolila. Chytne Raye okolo pasu a pak... ho shodí do vody.

Vyprskne smíchy. "To máš za tu čokoládu, vrahů šatů!" rozesměje se a začne kopat nohama ve vodě. Je nadšená ze svého chování a netuší, kde se to v ní bere.

Raymond

"To bych byl také radši. Myslím, že uvnitř je to jen proto, aby se mohli vytahovat, kdo má dražší nábytek," povzdychne si v odpověď a zírá do vody.

Náhle ho ale Rowena nečekaně popadne a shodí do vody. Rázem je celý mokrý v ledovém jezírku. Vyplivne vodu. "Já ti dám, ty vodnice!" vykřikne a se smíchem ji stáhne ze břehu k sobě.