Hostēs

II.

Rowena

Poté, co všichni dojedí, No konečně! Díky Bohu! se ve vedlejším sále rozezní hudba a Rowena neváhá ani minutu a je mezi prvními, kteří projdou dveřmi právě tam.

Jelikož si nemohla nevšimnout, že jediný muž jejího věku je ten, co ještě sedí u stolu, začala si podupávat a točit se dokola v rytmu hudby.

Na její tváři se objeví úsměv. Zavře oči a nechá se unášet hudbou a take si užívá jemné doteky jejích nových šatů na její bledé kůži.

Z toho všeho ji vyruší hlas, který u stolu nezaslechla. Veškerou činnost přeruší, otevře oči přímo na onoho svalnatého blonďáka. Poté, co se on - údajně Raymond - představí, udělá malé pukrle.

,,Mně říkají Rowena. Z rodu Shellyů." Na jeho otázku jen mírně pokrčí rameny. Nechce ztrácet drahocenný čas hudby na něco tak nudného jako je formální debata o domě a o počasí, která by jistě následovala. Malinko se ukloní, podá pravou ruku a s trochou pobaveneho úsměvu se zeptá: ,,Smím prosit, pane Warwicku?"

Raymond

Na malý okamžik ho její návrh zaskočí nepřipraveného, ale ihned se vzpamatuje, s mírnou úklonou se chopí její ruky a zaujme taneční postoj.

,,Bude mi potěšením," odpoví s mírným úsměvem a docela se mu uleví. Tanec sice nevévodí jeho žebříčku oblíbených aktivit, ale vede si v něm jednoznačně lépe než cokoliv trochu příbuzného vyšívání.

Protože doteď hrající hudbu víceméně ignoroval, nyní se do ní zaposlouchá a chvilku mu trvá než zachytí rytmus. Poté se se svou společnicí rozletí po parketu.

Jako tanečník je spíše průměrný, ale alespoň nešlape na nohy a nějaký ten cit pro hudbu má, jeho problém spočívá hlavně v neustálé tendenci předbíhat nebo naopak zaostávat za tempem. Zato jeho partnerka se zdá být ve svém živlu a vznáší se s ním mezi ostatními páry jako vločka ve větru, zcela souzněná s hudbou.

,,Tančíte skvěle," pochválí tedy její um, ,,zdaleka vám nestačím."

Mezitím postřehne, že se někteří lidé už začínají vracet do jídelny. ,,Bude se podávat moučník," připomene Roweně. Jejich tanec se chýlí ke konci. Již počtvrté míjí stoly s občerstvením.

Tentokrát se jim však do cesty připlete Raymondův bratranec Frederik se svou medvědí postavou, zrovna se svou partnerkou provádí jakousi zvedačku. Jelikož se milý Ray zrovna koukal ke dveřím a nikoliv pod nohy, zakopne o svého rozkročeného příbuzného.

,,Frede!?" stihne hlesnout překvapeně, než je celá čtveřice stržena na jídelní tabuli. Ani jeden neujde zašpinění, avšak nejhůř to odnese Rowenina modrá sukně, která se otře o mísu jahod v čokoládě.

,,Ach, to mě mrzí..." zamumlá Raymond rychle a chápe se ubrousku, aby jí pomohl šaty vyčistit. Znamenitě! Gratuluje si v duchu sarkasticky a říká si, že nic horšího se dnes už stát nemůže.

Rowena

Jako zkušená tanečnice se postaví do správné pozice. Vůbec ji nepřekvapovalo, že ten muž - Raymond - nemá na tanec žádný talent, ale nic si z toho nedělá a snaží se ho nějak vést, aby mu pomohla chytit rytmus.

Během tance si moc slov nevyměnili... Nejspíš se soustředí na to, kam dávat nohy a kontrolovat, aby mu ruka nespadla až moc nízko, pomyslí si a neodpustí si malé ušklíbnutí.

,,Máte pravdu, pane Warwicku, opravdu mi nestačíte," přisvědčí, ale s milým úsměvem, aby si nikdo v sále nevšiml, že vlastně uráží svého hostitele.

Navzdory společnosti se díky hudbě cítí báječně. Otočka sem, otočka tam, přísun, krok, podtočení...

Raymond možná nebyl nejlepší tanečník, ale Rowena musí uznat, že s ní báječně drží krok. Možná by se s ním mohla lépe poznat, nezdá se jí tak špatný jako prve.

Pak přijde čas tanec skončit, jak si pohotově všiml Ray. Asi se už nemůže dočkat konce... A sympatie, které k němu začala cítit, rázem zmizí.

Už chce svého partnera pustit a jít zpět do jídelny, když tu najednou spolu s ním narazí na nějakou masivní horu. Svět se s ní úplně zatočí, jak Rowena padá a padá přímo do čokoládových jahod.

Spadne na bok. Nejdřív si myslí, že to byl jen nějaký polštář, protože to bylo měkké a teplé, jenže pak si uvědomí, že je to mokré a mazlavé a hnědé.

,,Do..." zarazí se včas, než stihne říct nějakou pitomost, která se nehodí. ,,Aaaah..." vzdechne, protože si uvědomí nejen svou ostudu, ale také to, že ty šaty nepůjdou umýt. Mlčí.

Uvědomuje si ticho, které se rozhostilo. A ona jen civí na skvrnu na šatech. To je můžu rovnou vyhodit... pomyslí si.

Když se ale Ray snaží pomoct a bere kapesník, rukou ho zadrží. Vezme jednu z neporušených jahod, pomocí té si ze šatů nabere čokoládu a celé to strčí do pusy. Rozesměje se.

,,Raymonde, takto ušpinit šaty se mi ještě nikdy za Boha nepovedlo," a dál se směje, aby uvolnila napětí v sále. Zvedne se na nohy, bere si další jahodu a znovu trochu setře ze šatů.

Pozvedne ji směrem k Raymondovi jako by to byl přípitek. ,,Tak výborná čokoláda nesmí přijít na zmar!" Teď už nemluví tak nahlas jako předtím, tohle už ostatní nemusí zajímat, už je to jen rozhovor mezi nima dvěma.

Raymond

Překvapeně společně s většinou osazenstva sálu sleduje Roweninu nečekaně veselou reakci. Ze situace nakonec s grácií vybruslila. Někteří z přihlížejících se ze zahihňáním odvrátili a pochvíli je pozornost tanečníků víceméně opustila.

Raymond se nyní upřímně rozesměje. ,,Toto se mi vskutku ještě nestalo. Těch vašich šatů bude věčná škoda," poznamená účastně a pak si po jejím vzoru také vezme jahodu a setře trochu čokolády ze zašpiněné modré látky. Nyní na to také dostal chuť.

,,Máte pravdu, ta čokoláda je skutečně lahodná," potvrdí poté, co ovoce okusí. Sál se nyní již téměř vyprázdnil. ,,Měli bychom se vrátit do jídelny. Dovolíte?"

Nabídne Roweně rámě, aby ji doprovodil k jejímu místu u stolu, jak se to od správného anglického gentlemana sluší.