Opravdu tak všechny nenávidíš?

Škola

NamJoone

„NamJoone, kde sakra jsi?!" Ten naštvaný tón se mi opravdu nelíbil. Vzal jsem ho za límec a lehce ho vyzvedl jednou rukou. Byl taková vyžle. „Drž hubu. Za prvé jsi moc blízko," zavrčel jsem. „A za druhé mně nikdo nebude poroučet a zvyšovat na mě hlas," zavrčel jsem znovu a přišpendlil ho ke zdi. „Ach, nech toho Joonie, omlouvám se, dobře?" zvedl ruce. No. Na jednu stranu to byl můj nejlepší kámoš. Na druhou stranu ví, co si může dovolit a stejně hazarduje se životem, když mě provokuje. Škubl jsem s ním a pustil ho. „Ještě jednou mi takhle řekni a špatně skončíš," zavrčel jsem. „Pane Kime, problém?" objevil se za námi učitel. „To, ale nemusí být váš problém, že ne?" odplivl jsem si mu k nohám a i s Hoseokem se vydal do dveří školy. Chtěl jsem si ještě zapálit, ale přišli bychom pozdě. Mně by to nevadilo, ale Hoseokova i moje máma by vyváděli, protože slavný učitel Kim, žaluje, i když se zpozdím jen o minutu. No jo, podle něho si za to můžu sám svým chováním. Co má? Chovám se naprosto normálně. I když celá třída mě za to nenávidí, ale tak co? Nemůžu za to, že jejich milovanému třídnímu naběhne žíla, jen mě vidí. Alergie neléčím, sorry holky. Ne že by mi ale vadilo, že se semnou třída nebaví. To ani náhodou, k životu je nepotřebuju. Došel jsem do třídy a sedl si do své lavice. „Nazdar, Joone," pozdravil mě YoonGi. Patřil ke mně a k Hosemu. Byli jsme taková trojka a všichni z nás měli náležitý respekt. No, dobře dělali. „Namjoone?" zamumlal vedle mě slabý hlásek. Otočil jsem se a pohrdavě se koukl na našeho spolužáka Taehyunga. „Co chceš, debile?" koukl jsem na něho otráveně. „Já... Jen... Nesu ty úkoly z matiky..." zamumlal roztřeseně. „Á... Jasně, neboj za odměnu, dostaneš mojí anglinu," řekl jsem, vytrhl mu papíry a všichni tři jsme se nad nimi sklonili. Musím říct, že je opravdu chytrý. Ale až nechutně. Je to jen obyčejný šprt a ještě se chová jako malý děcko. „Chceš snad ještě něco?" koukl jsem na něho naštvaně, když tu ještě stál. „Slíbil jsi mi, že mi vrátíš mobil..." zamumlal nejistě a klepal se. „Odprejskni, sám se rozhodne, kdy ti ho vrátí!" koukl se na něho naštvaně YoonGi. Povzdechl jsem si. „Na a příště si dávej větší pozor nebude to tak laciný," koukl jsem na něho. Kluci se na mě koukli překvapeně, ale já jen pokrčil rameny. Dnešní úkol vypracoval jako vždy dobře a já neměl důvod mu ho nedat. Stejně se mi nikdy neodváží úkoly nedodat. Hned co odešel od nás, vešel do třídy SeokJin. „A jé... To zase bude hodina," zašeptal jsem, ale i tak jsem si byl jist, že to slyšeli skoro všichni. „Ale ano, taky vás rád vidím, pane Kime... Ale být vámi jsem zticha, další pětka," hodil mi na stůl mojí písemku. S nezájmem jsem se na něho koukl, že mi to je jedno a on to jen odmávl a věnoval se dalším, komu je rozdával. Ale popravdě moje známky mě docela štvali, trenér mi slíbil, že jestli takhle půjdu dál, můžu se rozloučit s tancem a jestli to tak dopadne, HoSeok a Yoongi mě vážně zabijí. No stačilo přežít pár hodin a konečně jsme mohli vypadnout na oběd. „Hej, to je naše místo," zavrčel jsem na prváky, co obsadili náš stůl a oni se hned zdejchli. Sedl jsem si s klukama k němu. „Dneska musím domů," zamumlal jsem. „Cože? Ty jdeš dobrovolně dom?" koukl se na mě překvapeně HoSeok. „To ani náhodou!" zavrtěl jsem hlavou. „Jenže... Včera zase otravovala matka a pak jsem chvilku mluvil se SunHye a ona mi brečela do mobilu," řekl jsem. „Jsi divnej Joone. Jsi pán školy, nemáš problém někoho zmlátit za rohem školy pro nic, ale jak jde o tvojí SunHye, je ti všechno jedno, jen běžíš, abys byl s ní," řekl YoonGi. „Problém?!" zavrčel jsem na něho. „Hej, ne v pohodě. Je to roztomilý," klidnil mě YoonGi. Zamračil jsem se na něho, ale pak už to nechal bejt a v klidu se najedl z jídla z automatu, co jsme si koupili, než jsme sem došli. „Ale na trénink půjdeš ne?" koukl se na mě HoSeok. „Ale jasně, po téhle hodině se zdejchnu a v pět jsem zpátky. Pak vás vezmu dom autem," zamumlal jsem a dojedl. Zase jsme museli na hodinu. No, měli jsme matiku. Přepsali jsme všichni rychle ten úkol a já hodil Taehyungovi na stůl tu Anglinu, co jsem mu ráno slíbil. Koukl se na ní a jen polkl a nejistě si jí vzal, aby se na ní koukl. Nečekal jsem a zaplul do lavice. Zrovna dorazil učitel a já jsem hodinu spíše prospal. Pak jsem se ale přece jen už vydal na parkoviště a vydal se domů. Kluci si ze mě sice dělali srandu, ale měli pravdu. Svojí sestřičku jsem miloval jako nikoho. Zajel jsem ke kraji a vystoupil. „Joonie!" uslyšel jsem křik a v tu chvíli jsem jí měl v náručí. „Ahoj, SunHye," pousmál jsem se a chytl jí, aby mi nespadla. Zhluboka jsem se nadechl a šel vstříc své matce, která neznala nic jiného než chlast.