Opravdu tak všechny nenávidíš?

Pomoc

NamJoon

Nemohl jsem vůbec usnout. Ráno mi na dveře bušil YoonGi. „Ano?" zamumlal jsem a lehce se zvedl. „Já mám hlad, Joonie," zamumlal ospale. „S tím ti asi nepomůžu," zamumlal jsem. „Ale Seok tu není," zamumlal. No jo, Hoseok je vlastně v neděli v práci. „Dobře, Hyung. Něco objednám, co by sis dal?" zeptal jsem se ho a natáhl se pro mobil. „Dal bych si palačinky," zamumlal a já se zarazil. „Víš, že neumím vařit, Gi," namítl jsem, ale on na mě stále koukal těma štěněcíma očkama.

KingKim: Jine!

KingKim: Prosím! Potřebuju pomoct!

PrincessJi: Co sakra chceš?!

KingKim: Jak se dělají palačinky?

PrincessJI: To myslíš vážně?!

KingKim: Ano-.-

KingKim: Vím, že na mě nemáš náladu, ale já jsem schopný podpálit kuchyni

PrincessJi: No dobře, tak počkej.

Čekal jsem asi deset minut, YoonGi mi tu kňučel hlady, tak jsem ho objal a slíbil, že mít palačinky bude. Najednou se ozval zvonek a já šel překvapeně otevřít. Byl to šok. Za dveřmi byl on. „Nemám moc času, kde je kuchyň?" zíral jsem na něho. „Pane učiteli... Co tu děláte?" tykat mu takhle bylo něco jiného. „Chtěl jsi pomoct, ne?" zeptal se a zmizel vevnitř. Našel kuchyň a hned se v ní zorientoval. Pustil se do vaření. „Děkuju," hlesl jsem a myslel to vážně. „No jo, za málo, ale jak říkám, mám málo času, nazdobíš si je sám," řekl a už smažil první. „Hej, co ty pala... pane učiteli?" zeptal se šokovaně Gi. „Á pan Min, hádám, že tato snídaně bude vám," dodělal první a já jí začal zdobit tím, co jsme doma měli. „Dobrý den," zamumlal Gi a sedl si.„Ano, asi ano," řekl. Bylo vidět, že byl opravdu v šoku. „Tak jo, už půjdu," řekl, zrovna, když jsem dával Gimu dvě nazdobený palačinky. „Vy si nedáte?" zeptal jsem se. „Ne, už opravdu musím, ty se najez taky. Nemáš rád sladké že, můžeš si na ně dát sýr, vedle jsem ti na rychlo orestoval kuřecí maso, tak si ho tam dej taky. Mějte se kluci, uvidíme se zítra," rozloučil se a šel se obout. Šel jsem za ním. „Já... Děkuju," zamumlal jsem. „Na ten včerejšek zapomeneme. Když budeš něco potřebovat, můžeš se kdykoliv ozvat," řekl a odešel. Chvíli jsem tam stál, nechtěl jsem zapomenout. Pak jsem se ale vrátil za Gim. Ládoval se palačinkami. „Na nic se neptej," odmítl jsem, když otevíral pusu. Tohle jsem mu říct nechtěl. Je to proti pravidlům školy a tohle je jiné, než co jsem mu řekl včera. Ale rozhodně jsem věděl, že do toho zatáhnu HoSeoka. Proč mi ale přišlo divné, to říct jen jemu? Proč jsem to chtěl říct i Gimu? „Ale vaří skvěle," uznal, zatím co jsem si na Jinovu radu plnil palačinky masem a sýrem. „Jsou to jen palačinky YoonGi," koukl jsem se na něho, ale když jsem se zakousl, musel jsem uznat, že ten kluk má pravdu. Ty palačinky byly úplně božské. „Joonie, nezahrajeme něco?" zeptal se pak Gi. „Proč ne, jen dojím," usmál jsem se. Pak jsem s ním šel vedle a rozhodl se, než vybere hru, napsat Jinovi.

KingKim: Děkuju, jsi opravdu úžasný

KingKim: Vlastně jsem se tě chtěl zeptat, jestli bys mě neučil? Chápu, když nebudeš chtít,ale já to prostě od Hyungů nechápu -.-

PrincessJi: O víkendu. Budu tě učit jen když za to budeš ochotný ztrácet čas

KingKim: OMG! Jsi úžasný! Pak kdy? Sobota nebo neděle?

PrincessJi: Neděle dopoledne, začneme od příště. Dneska nemohu.

PrincessJi: A teď už musím.

Jinak tedy na mém profilu vyšla ta nová povídka, kdybyste měli zájem :)