Opravdu tak všechny nenávidíš?

Řekl jim to?

Jin

Byl jsem na něho naštvaný. Já jsem věděl, že někdo může zaspat jistě. Ale tři lidi? Nikdy nezaspávali. A nikdy se netajili s tím, že prostě se jim nechtělo přijít na čas. Proto mě tak zklamal. Poslouchal jsem ho, ale neměl jsem v plánu mu to jen tak odpustit. Já pro něj riskuju svojí práci, pořád za něho oroduju a on není schopný ani jeden měsíc sekat latinu a chodit včas. „Tys o tom mluvil s Gim?" došlo mi, co mi právě teď říkal. Už byl na odchodu, když jsem mlčel, ale vrátil se, aby mohl kývnout. Překvapeně jsem zamrkal. „Co přesně jsi mu řekl?" zeptal jsem se. „Všechno. O mámě, o SunHye, o tom jak jste mi pomohl..." zamumlal a já si chtěl oddechnout. A to rovnou ze dvou důvodů. Že to řekl YoonGimu něco už znamenalo. Byl sem si zase o kousek jistější, že se mohl změnit. A taky, že neřekl nic o nás. Ale opravdu jenom chtěl, protože jsem to nestihl. „A taky jsem mu řekl o tobě... a o mých citech," zamumlal a já na něho vytřeštil oči. „Cože? Jsi normální?" koukl jsem se na něho a vylítl ze židle. "Přemýšlíš ty vůbec?" zeptal jsem se ho. „Promiň. Nechci mu už nic tajit. A vím, že on ani Seok to nikomu neřeknou," zamumlal jsem. „Je jedno, jestli to řeknou! A Giho zase tak moc neznáš, jak si můžeš být tak jistý?" zeptal jsem se naštvaně. „Protože taky miluje učitele a teď zase věřím tobě, tak mě nezklam," koukl se na mě prosebně. Neměl jsem v plánu na nikoho kecat, že jede po učitelovi nebo naopak. „Vím, že se na mě zlobíš. A chápu to. Vím, že jsem si to u tebe teď pohnojil ještě víc. Ale já ti nechci nic tajit. Netajil jsem ti ani svoje city a nebudu ti tajit ani to, že to ty dva vědí. Všichni tři jste pro mě důležití, i když ty jinak a neměl bys být. Ale já tě miluju ať se ti to líbí nebo ne. Nemohu s tím nic dělat. Nemohu se odmilovat jenom proto, že jsi můj učitel, nebo proto, že to řekneš. A ani nechci. Já jsem se zamiloval. A já vím, že jsem se do nikoho lepšího zamilovat nemohl. Ať si každý myslí co chce a i když spolu nikdy nebudeme. A i když se mnou už nikde nepromluvíš," zamumlal a chtěl odejít. Zastavila ho ale moje ruka. „Zítra přijď prosím na čas," zamumlal jsem a ruku stáhl. „Dobře," zamumlal smutně. Asi čekal, že řeknu něco víc... jako že jsem mu odpustil nebo tak. Nevím co se mu honilo v hlavě. Ale odcházel hrozně smutný. Povzdechl jsem si a přitáhl si to smutný štěně do obětí. Mohl být drsňák jak chtěl, ale když je smutný, je jak malý bezmocný štěně. Překvapeně zamrkal, když jsem ho sevřel v obětí a já se pousmál. „Vždycky za mnou můžeš přijít, když budeš něco potřebovat, nebo mít jakkýkoliv průšvih. Stejně jako za YoonGim nebo HoSeokem. Jsme tu pro tebe, tak si to pamatuj. A teď už jdi, za chvilku začne hodina," řekl jsem a odtáhl se od něho. „Děkuju," koukl se na mě a já se usmál a koukal jsem se za ním. Ach jo. Asi se na něho prostě neumím zlobit. Navíc, když jsem naopak rád, že klukům, tedy Gimu, HoSeok toho věděl nejspíš dost už předtím, jak to vlastně je. S povzdechem jsem si vzal materiály na další hodinu a šel do třídy. Měl jsem maturanty a snažil se je nutit trochu se víc učit, aby to neflákali, ale myslím, že mě polovina stejně ignorovala. Nebyla to zrovna milá třída, polovinu tvořili kluci, kteří si o sobě mysleli, že jsou pánové školy a ani bych se nedivil, kdyby někoho šikanovali. Drzí na to byli dost a pár žáků tu na škole pomlácených bylo, ale nikdo to z nich nemohl dostat. Pořád jen tvrdili, že upadli. Štvalo mě to. A ta druhá půlka byli jen poskoci té druhé, věčně vystrašení. Jediné čeho jsem se děsil bylo, že půlka téhle třídy propadne a já je budu muset snášet i další rok. A to fakt nevím, jestli o to stojím. A zvlášť, když si představím, že by šli do třídy k Joonovi... To by asi nedopadlo dobře. Musim doufat, že ty jejich vymetený mozky zvládnou maturitu. Sjednal jsem si klid a začal je učit. V téhle třídě se brzy naučíte, že nemůžete být jen milý učitel, protože to na ně opravdu neplatí. Jako vždy skončila většina z poloviny po škole a zbytek rovnou u ředitele. Zajímavý je, že je nikdo nevyhodí. No jo, bohužel peníze dělaj divy. I když to tu samozřejmě nikdo nepřizná. Měl jsem pak už jen prváky a s těmi to bylo naopak v pohodě. Slušnější třídu jsem snad nikdy neučil. Původně jsem chtěl jít hned domů, poškoláky má naštěstí na starosti jiný učitel, ale nakonec jsem se rozmyslel a začal ještě opravovat písemky, které jsem si nechtěl tahat domů. Stejně to netrvalo dlouho a vydal jsem se domů. „Jine!" otočil jsem se a uviděl jak ke mně běží Ji. Pousmál jsem se a počkal jsem na něho. Skočil mi na záda. „Co bude k večeři?" zeptal se mě nevině a já se pobaveně usmál. „Měl bych něco vědět?" zeptal jsem se ho. „No... Prosím..." udělal na mě štěněcí oči. Bože. Tenhle kluk je opravdu umí. „Hm... A s čím to maso chceš?" řekl jsem rezignovaně. Nadšeně seskočil a zařadil se vedle mě. „Chci pravé korejské nudle," poskakoval vedle mě. Opravdu... Jak tohle může být nejobávanější učitel na škole? Chová se občas jak malé děcko. A prej že já jsem jak malej. „Stavíme se ale v obchodě," řekl jsem a on jen kývl a stočil kroky k obchodu. Nakoupili jsme a jen co jsme přišli domů, převlíkl jsem se a vydal se vařit. „Udělám k tomu salát," usmál jsem se na něho a on protočil oči. „Ty a tvoje vitamíny," zamumlal a já jsem se usmál. „Jistě, s tvojí stravou, bys umřel do pár let," řekl jsem a rozhodl se, že udělám jen ovocný, pak k televizi nebo k práci, podle toho na co se vrhneme. „Jine? Nevadím ti tu?" objevil se najednou za mnou. „Cože?" koukl jsem se na něho překvapeně. „Proč bys mi tu vadil?" nechápal jsem. „Změnil ses," zamumlal. Koukl jsem se na něho překvapeně. „Změnil?" zopakoval jsem a čekal jsem na jeho vysvětlení. „No... Dřív jsi býval jiný, společenský, bývali jsme spolu skoro pořád, pak jsi se hrozně uzavřel, co tady učíš... Občas mám pocit, že už tě otravuju i já," zamumlal a já se pobaveně usmál. „JiMine, otravovuje tě snad někdy JiHyun?" zeptal jsem se ho. „Můj bratr? Ne, je to můj bratr, vždycky ho rád vidím," zamítl hned ani nad tím nepřemýšlel. Věděl jsem, že jeho bratr je pro něho hrozně důležitý. „No vidíš, jak by pak MĚ mohl otravovat ten můj?" usmál jsem se a sáhl si na přívěšek, který jsme si dříve vyměnili na znamení, že jsme jako bratři. JiMin se rozzářil a usmál se. „Máš pravdu Hyung," stiskl ten svůj a chtěl mi pomoct. Okamžitě jsem ho vyhnal z kuchyně a on se šel se smíchem zatím koukat na televizi. „Pako," zamumlal jsem a dodělával jídlo. Vzal jsem ho do obýváku k televizi a sedl si vedle Jiho. V klidu jsme se najedli a pak jsme se nakonec stejně vrhli do práce. Popravdě jsem si sem nechtěl tahat písemky jen proto, že jsem jich tu měl na opravování docela dost. Mohl bych si je sice opravovat ve škole, ale o přestávkách by to bylo na dlouho a já jsem jim rád říkal výsledky hned další hodinu. A navíc mě moje práce bavila, takže jsem to nijak neřešil. Byli jsme ponořený do práce, ale i tak jsme se stihli bavit. „Jine, nevíš o nějakým bytě?" zeptal se mě najednou a já se na něho překvapeně koukl. „Proč?" nechápal jsem. Ji měl pěkný byt v blízkosti školy a nedaleko ode mě. Byl levný a myslel jsem, že je v něm spokojený. „Majitel mi oznámil, že se mám dokonce měsíce odstěhvat, že ten byt potřebuje," zamumlal a odložil hotové písemky a natáhl se. „Jak dlouho to víš?" zamračil jsem se. Pozítří už bylo posledního. „No... asi dva týdny," řekl. „Proč jsi mi to neřekl dřív?" koukl jsem se na něho nechápavě. „Máš dost svých starostí, než abych ti přidělával další. Jenže já stále nic nesehnal a už je to dost nakvap," povzdechl si. „O žádném nevím Ji, rád bych ti pomohl, ale..." zarazil jsem se. Já jsem mu přece pomoct mohl. I když jsem byl teď samotář on byl opravdu vždycky jako můj bratr. „Můžeš bydlet u mě, než si něco najdeš," řekl jsem a on zavrtěl hlavou. „Nechci tě otravovat," řekl a já se zamračil, ale hned jsem hodil neutrální výraz, věděl jsem, že takhle u něho nepochodím. „No, tak si to užij u rodičů," usmál jsem se pobaveně. Jeho rodiče se ho snažili stále výhodně zasnoubit za kdejaký holky. „Vážně ti to nevadí?" změnil hned názor a já pobaveně zavrtěl hlavou. „Ne. Nějakou dobu to tu s tebou zvládnu," pousmál jsem se a dodělával svoje písemky.