Banshee

♦22.Díl♦

Ahojte.

Tak za prvé vám chci popřát Šťastné a Veselé (KLIDNÉ)Vánoce! Já bych si je teda přála. Snad dostanete, to co si přejete. A prožijete krásný čas se svou rodinou a kamarády.

Také vám přeji Šťastný Nový rok a podařeného silvestra. Hlavně hodně zdraví a lásky do budoucího roku. Hlavně aby se vám podařilo všechno, co chcete. Já doufám, že Nový rok pro mě bude nový start v určitých věcech. Mějte se krásně a po novém roce zase na shledanou. 

Jedovatý hlas se ji rozezněl v uších, až ji naskočila husí kůže. Dech majitele rukou byl ledový a páchl po zkažených vejcích.

„Mám tě, banshee..."

Vzpírala se, jak jen to šlo, chtěla zakřičet, ale odporná ruka na jejích ústech ji v tom zabránila. Škubala sebou ze všech sil, ale síla démona byla mnohem větší než její. Okolo nich se za malou chvíli shromáždili i ostatní, co ji měli najít. Dívali se na ni, smáli se nad jejím marným pokusem o útěk.

„Už toho mám dost!" Zachraptěl onen tvor a banshee kousl. Ta bolestně zakřičela do jeho dlaně a skácela se k zemi. Chtěla se zvednout a utéct, ale nešlo to. Nemohla se ani pohnout, mohla jen dýchat a hýbat očima. Nemohla mluvit, nemohla nic. Co to má znamenat? Co mi to udělal? Proč se nemůžu hýbat? V hlavě se jí honilo milion otázek, na které nezná odpověď. Ví jen jedno, dnes zemře. Tolik byla zabraná do svých myšlenek, že ani nepostřehla, že jsi ji přehodil přes rameno a odnesl k autu. Otevřel kufr a hodil ji dovnitř jako by byla pytel nějakého odpadu.

V jejím žaludku cítila strach, který se rychle rozšířil po celém těle. Z koutka oka ji po tváří stekla slza a za ní hned další a další. Snažila se být silná, aby někdy nikdo nepoznal, že ji zlomil, ale teď to opravdu nezvládla. Slyšela hlasy, pak už jen cítila, že je auto v pohybu. Sice netušila, kam ji odvezou, ale věděla moc dobře, za kým ji vezou. Za tím z koho mají všichni strach. I ona z něj má strach.

♦

Cesta byla nekonečná, teda aspoň pro ni. Cit do těla se ji začal pomalu vracet, ale nebylo to úplně ideální. Ale jedna dobrá věc nastala, může znovu křičet. Teď není zrovna správný čas, aby svoji moc použila, ale určitě nezůstane mlčet. Auto konečně zastavilo, její zrak se zaměřil na dveře od kufru. Čekala, až se otevřou, což se hned nestalo. Slyšela jen tlumené hlasy, které mluvily zvláštním jazykem, který nikdy předtím neslyšela. Přišlo ji to jako věčnost, než konečně otevřeli dveře od kufru. Surově ji vytáhli z kufru a hodili na zem jako odpad. Ze všech sil se postavila na své slabé nohy, ale ty ji hned znovu podkopli a velice se na tom bavili. Klečela na zemi a až teď, kde se to vlastně nachází. Okolo byla jen jedna zchátralá budova, která vypadá jak z nějakého hororu. Byl to opuštěný sklad, který tu jen chátrá. Jinak okolo nic nebylo, jen ji udivil ten plot obmotaný ostnatým drátem. Proč? Vždyť i kdyby někdo utekl, tak široko daleko nic není. Z jejího prohlížení okolí ji vyrušila obrovská ruka, která ji chytila surově za tvář a ona se musela podívat do tváře majiteli. Byl velice pohledný, jeho hnědé oči, které byly skoro černé, ji uchvátily. Za jiných okolností by ji připadal velice přitažlivý, ale teď se ji hnusil. Hnusil se ji tak jako nikdy jiný. A to ve svém životě potkala už mnoho zrůd.

„Šéf tu bude za půl hodiny, připrav se kočičko, nebude to hezké." Slizce se ni usmál a ona mu plivla do tváře. Tím ho rozzuřila a on ji vlepil facku, která ji srazila úplně na zem. Neodpustil si i pár kopanců do břicha, po kterých se začala dusit krví.

„Mitcheli, to stačí. Šéf ji chce živou." Řekl s nezájmem další muž, který však neodtrhl zrak od svého telefonu.

„Ta děvka mi plivla do očí!" Bránil se Mitchel.

„Není první ani poslední, tak ji nech."

Mitchel ještě na ní plivl, ale opravdu ji nechal na pokoji. Ona zatím vyplivla krev, kterou měla v puse. Všechno jí bolelo, ale věděla, že teď ještě není ten pravý čas. Z posledních sil se posadila a opřela se o auto za ní. Uběhlo deset minut a přijely dvě velká černá auta. Z jednoho vystoupil Liam s Niallem a podívali se přímo na ní.

„Šéf přijíždí, odtáhněte ji do skladu." Prohlásil Niall s klidem a z druhého auta vyšlo pět svalnatých mužů, kteří ihned uposlechli rozkazy. Dva z nich ji chytili za paže a vlekli ji po kamenité cestě přímo do starého skladu. Všude byla cítit smrt a krev. Zem byla vlhká, což poznala na vlastní kůži, když ji hodili na zem.

„Tak kde je?!" Ozval se hrozivý hlas, až jejím tělem trhlo. Opatrně zvedla hlavu a podívala se rovnou do jeho pronikavých zelených očí. Věděla, že je to on. Cítila to. Zhluboka se nadechla a začala křičet. Všichni přítomní se chytili za uši až na něj. Velkou rychlostí se k ní dostal a vytrhl ji jazyk z úst a jen tak ho pohodil na zem. Banshee začala skučet bolestí, ale bez jazyka to znělo jak nějaké skřeky. Z úst se ji valila krev a ona ji nemohla nijak zastavit. Slzy ji stékaly po tváři a ona sebou házela na všechny strany. Takovou bolest ještě nikdy nezažila, bylo to hrozné. Chtěla raději umřít, než snášet tuhle bolest.

„Pověste ji na řetězy, mám s ní ještě jiné plány." Nakázal Harry a svlékl si kabát, který dal jedenu z mužů, aby ho podržel. Ostatní vzali mohutné řetězy, které obmotali okolo jejich paží. Bylo to celkem těžké, když sebou stále metala ze strany na stranu. Řetězy přehodily přes trám a zvedli ji do vzduchu.

„Teď si trochu promluvíme." Prohlásil a vytáhl velký nůž. Ona přestala vnímat tu příšernou bolest a podívala se na něj.

„Tak zaprvé, chci pár odpovědí. Odpovíš jen pokýváním hlavy, jazyk ti nevrátím, nevím, co by z tebe vylezlo. Takže moje první otázka zní: Čarodějnice Quicca, jsou v Londýně?" Podíval se na ní a čekal, až odpoví. Nikdy by mu to neřekla, i kdyby ji zabil a potkali se v pekle, kde by ji mučil ještě sto krát hůř než teď. Jen se na něj dívala a ani nemrkla. Jediné co se hýbalo, byla jen její krev, která ji tekla z úst.

„Na něco jsem se ptal!" Zařval a nožem ji odsekl nohu přímo nad kolenem. Další nepředstavitelná bolest projela jejím tělem. I tak zůstala silná a neodpověděla na to, co se jí ptal.

„Tohle bude ještě dlouhá noc, ale neboj se zlato. Já mám času dost." Zlověstně se Harry usmál a jeho oči získaly rudou barvu. Ale Harry nevěděl jednu věc, celá událost měla nevítaného diváka.

Hope...